Úvod » Články k časopisu » Posedlost v pedálech

Posedlost v pedálech

Připadám si jako moudrý stařec, který říká omletou pravdu o tom, že čím více ví, tím více zjišťuje, že nic neví. Myslím, že to je jen rozvinutá parafráze Sokratova „Vím, že nic nevím".
A takhle to já mám s cestováním, s cykloturistikou. Čím víc cestuji, tím víc zjišťuji, kolik je míst, na která bych se chtěl podívat, kde bych se chtěl zastavit. Čím víc jezdím na kole, tím víc mě to baví, tím se mi jezdí lépe a tím větší touha naplnit svůj život pouze ježděním na kole mě posedá. Je to droga. Možná skutečná droga. Endorfiny, vyplavované fyzickou zátěží, kombinované v omamný koktejl s duchovní potravou, jíž jsou krásy přírody, kulturních památek emocionálních prožitků. Nemohu si pomoci, neustále mám v hlavě plány, kam bych se rád podíval. To jsou plány a sny dlouhodobé – Toskánsko, Provence, Východní Slovensko. A neustále mám v ruce diář a v hlavě plány, jak to udělat, abych jednu z cest do práce mohl absolvovat na kole a druhý den mi nic nechybělo, jak ušetřit čas, jak využít dobrého počasí, jak se připojit k někomu, kdo právě vyráží na vyjížďku, jak nechybět v práci či doma… Je to posedlost. Vím, že i když budu padat únavou, nebudu mít nikdy dost.
Dnešní překotná doba ale s sebou přináší to, že na nic není čas. A ten čas chybí i na to zážitky pořádně „zažít". Od toho jsou to nakonec zážitky, no ne? Skáču od jednoho ke druhému, sotva stihnu kolo umýt a promazat, sotva stihnu uložit fotky do externí paměti a už sním o zážitku jiném nebo se k jeho realizaci vrhám.
Zastavilo mě v mém šíleném plánování jiné moudro, k němuž se jeho autor přenesl od tématu nenažranosti. Nejprve psal o nenažranosti skutečné, o přejídání, hromadění majetku, nakupování zbytečností, neustálém hltání informací a zbytečných televizních zpráv. Ale hovořil i o nenažranosti velmi specifické, a protože jde o zdánlivě pozitivní stránku, říkejme tomu tentokrát nenasytnost. Nenasytnost při získávání vědomostí, znalostí, poznatků a také zážitků. Ano, našel jsem se tak trochu tam i tam. Všeho moc škodí. I neustálého získávání vědomostí, obrážení kurzů a přednášek je moc, pokud nepřijde jejich uvedení do praxe. Skutečný život. Jejich „zažití". A tak si říkám, že je čas se zastavit, udělat si pořádek ve věcech, utřídit fotky, přestat se hnát dopředu a „zažívat". Už tak mám těch zážitků spoustu.
Upřímně – zdá se mi, že se mi to toto jaro nepovede, ale mám to v plánu. Krásné léto plné nových zážitků i zažívání.

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře