Elektrokola jsou tady. Potvrdil to i tradiční cyklistický veletrh Eurobike, který se koná vždy na přelomu srpna a září u Bodamského jezera. A není řeč jen o cestovních kolech s bateriemi, o těch, co mají napomáhat lidem nemohoucím. Řeč je o kolech pro zábavu, pro adrenalin, o kolech pro lidi mladé, zdravé, dynamické. Počty horských kol s elektromotorem a baterií předčily počty klasických horských kol a jako největší tahák v nabídce mnoha značek stála právě drahá horská, většinou celoodpružená kola. To je fakt, nikoliv názor.
Téma elektrokol rozděluje. Setkali jsme se s tím v redakcích našich cyklistických časopisů už mnohokrát. Naposledy v komentáři na našem Facebooku, kde jsme při cestě z Eurobiku zveřejnili právě tu skutečnost, že více než polovina horských kol na veletrhu měla elektromotor. Reakce zněla: „Jestli se tohle v časopise objeví, tak s vámi končím. Elektrokolo není kolo…"
Tak.
Kladu si otázku, kde se ta nenávist v lidech bere. Upřímně musím za sebe říct, že je mi úplně jedno, na čem kdo jezdí. Nemám nejmenší potřebu se s někým poměřovat a umím se radovat z prostého faktu, že jsem v přírodě a pot mi stéká po spáncích. Někomu možná stačí vystoupit z auta a kochat se přírodou, jinému stačí geografický dokument v televizi a jinému možná fotografie. Ať si na elektrokole jezdí, kdo chce, když mu to bude přinášet radost. Elektrokolo tu je a my to nezměníme. Někomu pomůže odstranit jeho handicap, jinému možná naservíruje víc adrenalinu a extrémní zábavy. Proč ne. Snažím se definovat svůj a následně náš postoj na nějakém příkladu a nenapadl mě lepší, než jsou lyže.
Kolo, to jsou běžky. Výkon, pot, zátěž, lokomoce vlastními silami. V zimě ale je zvykem jezdit také z kopce. Používat ty zrůdné železobetonové stožáry s kilometry ocelových lan hyzdící naše hory, devastovat lesní porosty širokými průseky a za pomoci obrovského množství koncentrované energie se nechat vytáhnout nahoru. A to nemluvím o hodinách provozu těžké techniky k úpravě sjezdových plání, o zplodinách, hluku… Proti sjezdovému lyžování je elektrokolo mávnutí motýlího křídla. Ale sjezdovky tak nějak patří k naší kultuře, na sjezdovky se jezdilo vždycky, sjezdovky dokonce byly v osnovách základních a středních škol a na zotavovny ROH na horách se jezdívávalo za odměnu a skoro povinně. Připouštět sjezdové lyžování a přitom kritizovat elektrokola, to už chce notnou porci dogmatismu a nepochopení. Elektrokola tu prostě jsou a budou. Mě osobně míjejí. Zatím. Pokud ale někomu jízda na elektrokole přináší radost, přeju mu to.