Na gauči Kanadou

28.2.2017

Můžeš nám trošku popsat trasu, kterou jste na couchbiku urazili?
Začali jsme v Miramichi v New Brunswicku a ujeli jsme 150 km podél pobřeží. Pak jsme kolo naložili do dodávky a přejeli přes most Konfederace, čímž jsme se dostali na pobřeží ostrova Prince Edwarda a tam jsme jeli z jeho nejzápadnějšího bodu na nejvýchodnější dalších 350 km. Celkem tedy asi 500 km.

Proč jste si vybrali zrovna takovou cestu?
Navštívil jsem pobřežní provincie Kanady ještě jako dítě a chtěl jsem je znovu vidět.

Byly tam nějaké zajímavosti, které jste chtěli navštívit, anebo jste prostě jen jeli z bodu A do bodu B?
Když jsme vyrazili, neměli jsme moc představu o tom, jak velkou vzdálenost dokážeme za den ujet, takže jsme plánovali další postup podle toho, kam jsme který den dojeli. Je ale pravdou, že když už jsme se dostali na Konfederační stezku, která vede napříč celým ostrovem Prince Edwarda, chtěli jsme ji projet celou až do jejího konce na druhém pobřeží.

Jak jste se dali s parťákem dohromady?
Potkali jsme se na střední škole, když se Eivind dostal do Kanady z Norska přes jeden z výměnných pobytů. Byl u nás jen jeden rok, ale hodně jsme toho spolu najezdili na běžkách. Deset let nato se mi znenadání ozval, že plánuje Kanadu znovu navštívit a zda bych s ním chtěl podniknout nějakou výpravu. Absolvovali jsme tedy spolu výlet na couchbiku, Eivind se vrátil do Norska, a od té doby jsme se už neviděli.

A co nápad s couchbikem. Kde ten se vzal?
Už jsem si nějakou dobu říkal, že by byla legrace přidělat ke gauči kola a jezdit s ním jen tak po okolí. A protože jsem předtím podnikl několik dlouhých cest na kole, nebylo zase až tak daleko k myšlence, že by se dalo jet i dále než jenom kolem domu.

Stavěl jsi couchbike jen pro cestu s Eivindem, nebo byl na světě už dříve?
Nebyl, začal jsem asi tři měsíce před tím, než můj norský kamarád přiletěl. Doufal jsem, že jej dostavím mnohem dříve, než Eivind dorazí, ale jak už to tak bývá, čím více se jeho příjezd blížil, tím jasnější mi bylo, že mi můj plán nevyjde. Nakonec jsme jej ještě tři dny dodělávali spolu. Z toho taky vyplývá, že jsme neměli moc času na testování.

Můžeš nám to kolo trochu více popsat?
Většinu rámu jsem postavil z chrom-molybdenových trubek. Hlavní rám je z dvoupalcových a tu a tam jsem použil i jednopalcové a jeden a půl palcové trubky. Místo toho, abych si sám od základu stavěl i zadní odpružené vidlice, použil jsem je z kol Trek Y33 a GT i-Drive. Kolo má dva na sobě nezávislé pohonné systémy, přičemž každá strana má vepředu trojtalíř a řetěz následně pohání tzv. mid-drive. To je v podstatě sedmirychlostní kazeta, na které je šest rychlostí využíváno k řazení a z největšího sedmého kolečka jde řetěz dále k zadnímu kolu. Mid-drivy byly umístěny hned pod šlapáním na spodní straně rámu. Na zadních kolech je osmi rychlostní kazeta, takže kolo má celkem 144 převodových kombinací na každé straně.
Každé kolo má svou vlastní kotoučovou brzdu s vlastní brzdovou pákou. Je ale nutné je mačkat ve stejnou chvíli a stejně silně, jinak by se celý couchbike mohl velmi rychle stát neovladatelným a skončit někde v příkopě.

Jak to celé bylo těžké?
Samotný couchbike, ale bez gauče vážil 41 kg. Hmotnost gauče pak byla zhruba dalších 43 kg. Váhu zavazadel jsme nezjišťovali, ale dost se asi lišila podle toho, kolik jsme s sebou vezli zrovna jídla a vody.

 

 

Celý článek najdete v tištěné verzi nebo na www.alza.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace

připravil Honza Galla
foto Brent Curry

Menu