Rozhovor s Ivem Hrubíškem

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2015-02-04T15:48:51 --><p><strong>Novinářská a vydavatelská práce v cyklistice mě provází bez přerušení více než čtvrt století. Už v jejích počátcích jsem se nejdříve prostřednictvím dodaných materiálů a později osobně seznámil s Ivem Hrubíškem.</strong></p>

A po celou tu dobu si stále znovu ověřuji, že je mezi cyklisty jen velmi málo takových, kteří sledují svůj obor s takovou pozorností, současně schopností informace syntetizovat a především sdělit. A vlastně nejen mezi cyklisty, ale i lidmi. Přičtěte k tomu skromnost, absolutní pečlivost, noblesu, řekl bych až prvorepublikovou slušnost, a máte šanci potkat se s někým, s kým při rozhovoru nespěcháte, nepoužíváte prázdná slova a s radostí nasloucháte. Jeho příspěvky se vyznačují precizností, faktografickou přesností, sdělnou formou a nadhledem. Jistoty, které ocení nejdříve vydavatel a následně čtenáři.
Ač je mu cizí snažit se dostat do prvních řad, přesto – a snad právě proto – se prosadil. Jemu podobným to dává šanci a naději. Při bilancování a oslavě dvaceti let Cykloturistiky mu patří mezi autory a spolupracovníky místo z nejčestnějších. Je to i další příležitost představit jej blíže.

Cyklistika vás provází celý život. Jaký k ní máte historicky vztah, od dětské aktivity se přerodila v jinou formu, například závodní či cykloturistickou?
Jízda na kole mne silně přitahovala již od dětských let. Vyrůstali jsme s bratrem za okupace a často se přetahovali o maminčino dámské kolo s neuvěřitelně záplatovanými dušemi a vypodloženými děravými plášti, jak ostatně všechna kola v té době . Po válce v padesátých letech to již byl systematičtější příklon k cykloturistice, ale na nějakou závodní cyklistiku jsem nikdy neměl. Sám ještě jezdím po osmdesátce asi 1500 km ročně na kratších vyjížďkách po krásných cyklostezkách a in-line bruslařských stezkách v okolí Olomouce, vybudovaných z dotací EU.

Vámi zmiňovaný systematičtější příklon k cykloturistice ale dostal také institucionální podobu.
Na přelomu 60. a 70. let vznikl při TJ Lokomotiva Olomouc cykloturistický oddíl, jehož jsem byl spoluzakladatelem a který patřil ve své době k našim nejprogresivnějším. Propagoval výkonnostně náročnější formy cykloturistiky a zrodily se zde později velmi oblíbené tzv. cyklorally. Jako první vůbec se v roce 1971 jela Flora rally, pojmenovaná podle olomoucké celostátní výstavy květin. Každým rokem přibývalo organizátorů těchto cyklorally a jejich počet se brzy vyšplhal na 15 až 20 ročně. Byly to trasy dlouhé 150 km, na nichž bylo několik úseků s měřeným časem, například silniční či terénní časovka, orientační úsek, přejezd brodu a podobně, na jejich základě se pak stanovilo pořadí účastníků. Jezdíval jsem nejen olomouckou Flora rally, ale i Beskydskou, Ještědskou, pardubickou Perníkovou rally i některé další. Oblíbené se staly i vytrvalostní dálkové jízdy Olomouc-Praděd-Olomouc, každoročně pořádané rovněž cykloturisty z TJ Lokomotiva Olomouc.

Máte ještě nějaké takhle silné hobby či předmět zájmu?
Cykloturistika zůstala mým celoživotním hobby, ale v jednom období mne upoutávala i vysokohorská turistika, především výstupy ve Vysokých Tatrách, Transylvánských Alpách či polských Tatrách, k nimž později přibylo i pár třítisícovek v Alpách v Rakousku. Ale vždy to byly čistě chodecké terény, žádné horolezectví s lanem.

 

Všechno ale podle mého názoru ‚přebije’ vaše neutuchající chuť k psaní, s níž se čtenáři seznamují již řadu desetiletí. Při vaší pečlivosti nepochybuji, že o ní jistě máte statistický přehled.
Je pravda, že další zálibou, která mi zůstala vedle cyklistiky po celý život, je publikační činnost. Od sedmnácti let až po dnešek, nepřetržitě 65 let rok co rok, to znamená celkem více než 2260 článků, z toho 1340 s cyklistickou tematikou, v 35 různých časopisech. Články jsem psal i v minulém režimu v technických, turistických či sportovních časopisech, tam jsem neměl zásadnější problémy. Dokonce ani po roce 1968, kdy můj bratr emigroval do Švýcarska. V časopise Turista jsem byl řadu let členem redakční rady, právě ‚přes cykloturistiku’. Horší bylo omezení výjezdů do zahraničí, takže prázdninových putování na kole s cykloturistickým oddílem TJ Lokomotiva Olomouc jsem se zúčastňoval, pouze pokud vedla do Polska, NDR, Maďarska nebo Rumunska.

Z vašich článků a knih je zřejmá erudice ve strojařině a technice obecně. Internet například nabídne hledačům vaši publikaci Drážkování uhlíkovou elektrodou a stlačeným vzduchem.
Jako strojní inženýr jsem pracoval nejprve v Uničovských strojírnách, tam byl silný cyklistický oddíl, v němž vyrostlo i několik reprezentantů, krátce v Sigmě Lutín a posledních více než dvacet let v Moravii v Mariánském Údolí. Tam jsem se potkal se Sváťou Zatloukalem, tvůrcem titanových kol značky Morati, neobyčejně schopným konstruktérem a designérem. Ve všech třech uvedených podnicích jsem působil v oddělení technologického vývoje, kde jsem se specializoval na svařování a pájení. Práce to byla zajímavá a některé významnější výsledky našeho snažení jsem publikoval v měsíčníku Zváranie, vydávaném Výzkumným ústavem svářečským v Bratislavě.

Nutným předpokladem k tvorbě článků a knih s historickou tematikou je důsledný sběr a archivace podkladů. Shromažďoval jste všechno, nebo materiály již s ohledem na jejich konkrétní použití?
Archivní materiály jsem sbíral desítky let tak, že jsem zaznamenával vůbec všechno, co se týkalo jízdních kol a vytvářel soukromý ‚miniarchiv’ sestávající ze třiceti krabic s hrubým roztříděním materiálů podle jejich tematiky k případnému pozdějšímu použití. Tedy nejen materiály, o nichž jsem předem věděl, že je budu někdy potřebovat.

Kde všude jste je získával?
Zdrojem informací před rokem 1989 byly časopisy, převážně německé Tour a Bike, které mi ze zahraničí posílal bratr, a také soukromá korespondence s několika zahraničními partnery. Zejména s panem Shiro Yagamim z Japonska, s nímž jsem se později i osobně sešel při jeho návštěvě Prahy. Po roce 1989 pak byly rozsáhlým zdrojem informací prospektové materiály z veletrhů Eurobike nebo IFMA, které jsem v devadesátých letech každoročně navštěvoval.
Pokud jde o reklamní plakáty s cyklistickou tematikou, tak prvním impulzem k jejich obdivu, postupně se zvyšujícímu a dodnes trvajícímu, byl velkoformátový nástěnný Calendar Bicykl Posters, který mi poskytl vedle dalších materiálů o plakátech můj přítel Shiro.

Co pro vás znamenal příchod internetu?
Internetu jsem příliš nepropadl, i když ho občas využívám, ale zdaleka ne v celé šíři možností, které nabízí. Papírové formy komunikace jsou mi bližší než ty elektronické.

Není mnoho autorů, kteří by obdrželi cenu za knihu věnovanou cyklistice, respektive si nevzpomínám na žádného. Vám se to povedlo.
Potěšilo mne, že z mých více než deseti knižních publikací se dvěma dostalo ocenění udělované Klubem autorů literatury faktu (KALF) při Obci spisovatelů. V roce 2010 to bylo Čestné uznání Egona Ervína Kische za knihu 100+1 osobností a bicykl. O rok později pak podobné ocenění obdržela kniha Nebeští cyklisté. Čtenářsky nejúspěšnější však byla kniha Horské kolo od A do Z, která se dočkala pěti vydání, z nichž každé další bylo vždy aktualizováno a rozšiřováno, a to ze 144 stran a 95 obrázků prvního vydání až na 320 stran a 330 obrázků vydání pátého. Celkový náklad všech pěti vydání přesáhl 25 000 výtisků.

Přináší vám cyklistika stále vnitřní uspokojení?
Mám radost z toho, že ve všech anketách a průzkumech z posledních let o nejoblíbenější sport, myšleno ten aktivní, nikoliv divácký, je vždy na prvním místě cyklistika.

Děkuji za rozhovor.
Lubomír Severin

Ivo Hrubíšek

vzdělání: Vysoká škola technická, fakulta strojní
bydliště: Olomouc
zaměstnání: důchodce
kolo: Author Reflex
navštívené země: Belgie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Srbsko, Švýcarsko
místo, kam se rád vracíte: na místa, kam bych se rád vrátil, bych dnes již nedojel
vaše vysněné místo: bývalo ve Skandinávii, asi někde v Norsku
oblíbená kniha / autor: Rozmarné léto Vladislava Vančury (a těsně následují Bylo nás pět Karla Poláčka, Hrabalovy Postřižiny, Válka s mloky Karla Čapka …)
oblíbený zdroj informací: časopisy
oblíbená hudba: country
největší sportovní úspěch v životě: žádný nebyl
vydané publikace: Na kole za zdravím, 1982; Historická jízdní kola, 1987; Horské kolo od A do Z (1. až 4. vyd.), 1992, 1994, 1996, 1999; Osobnost a bicykl (1. a 2. díl), 2000; Horské kolo od A do Z (5. vyd.), 2002; Kola, armády, války, 2003; 100 + 1 osobností a bicykl, 2009; Nebeští cyklisté, 2010; Elektrokola, 2011

 

 

připravil Lubomír Severin
foto archiv Ivo Hrubíška

 

Menu