Prvním vydavatelem byl Josef Barták
První číslo zpravodaje Cykloturista bylo rozmnoženo v lednu roku 1980. Jednalo se o interní tiskovinu vydávanou tehdejší komisí cykloturistiky Výboru svazu turistiky ČÚV ČSTV. Turistika byla začleněna pod Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) a cykloturistika byla jedním z přesunových prostředků turistiky (dalšími byly pěší, lyžařská, vodní, vysokohorská, mototuristika).
Zásluhu na uvedení cykloturistického zpravodaje do života měl tehdejší aktivní vedoucí cykloturistického oddílu mládeže v Žiželicích u Kolína Josef Barták. Byl členem komise cykloturistiky VST ČÚV ČSTV, v níž měl na starost propagaci. Zpravodaj měl velikost A4, šest stran a ručně se na každý exemplář dopisovala fixem hlavička. Z jeho pera tehdy vyšlo 11 čísel, když se stala těžko uvěřitelná věc, že 58letý Josef Barták náhle zemřel. Bylo to v roce 1982. 
Otěže přebírá Jiří Říha
V témže roce se na pana Jiřího Říhu, bývalého vydavatele Cykloturistiky, obrátil tehdejší předseda ústřední komise cykloturistiky ing. Josef Schneeweiss, zda bych nechtěl být pokračovatelem Josefa Bartáka a tento zpravodaj nevydával dál. V té době už vedl Jiří Říha v Plzni cykloturistický oddíl mládeže společně s Janem Krausem. Jiří Říha měl velké obavy, že by práci na zpravodaji nezvládl, že je to příliš velká zodpovědnost. Jan Kraus mu ale slíbil, že bude-li potřebovat, pomůže mu, což později opravdu splnil. 
Tak soudruhu, takhle ne!
V lednu 1983 vyšel nový Cykloturista, který měl poloviční formát A5, byl tištěn po obou stranách papíru, všit do předem předtištěných desek a na ně bylo dětskou tiskárničkou dotisknuto číslo. Zpravodaj i při omezených tiskových možnostech měl už trochu ,,časopiseckou podobu".
Po vyexpedování prvního čísla na 150 adres tehdejším aktivním cykloturistům, kteří byli vedoucími oddílů, pořadateli cykloakcí a různými cyklofunkcionáři, byl Jiří Říha zavolán na sekretariát Svazu turistiky. Tuto událost Jirka Říha popisuje takto: „Po úvodních obecnostech, jak je dobře, že se mladí lidé zapojují do funkcionářské činnosti v turistice, a určitém přešlapování nastalo neočekávané: ,Víš, soudruhu – (tehdy tykání i oslovení ,,soudruhu" bylo na úřadech běžné a používalo se i pro ty, kteří nikdy ve straně nebyli) – víš, ten tvůj zpravodaj je pěkný, ale takhle by to dál nešlo. To by cykloturistika vlastně měla skoro svůj časopis a ostatní přesuny ne.’
Na otázku, proč ho ty ostatní nemohou mít také, mi bylo odpovězeno, že prostě mezi sebou nenašli nikoho, kdo by ho byl schopen dávat dohromady. ,A navíc – tak jak to děláš, to by také nešlo. Což kdybys to psal jako jakési zápisy ze schůzí? Rozhodně tomu nemůžeš dávat desky s čísly, protože to pak vypadá moc pěkně,’ děl soudruh Brejška.
Vypotácel jsem se z tehdejší budovy turistiky na Kozím náměstí v Praze a ptal jsem se sám sebe: proboha kde to žiju? Jak může někdo odsuzovat dobrovolnou práci někoho za to, že se ji snaží dělat dobře. Trvalo dlouho, než jsem se s tím srovnal (vlastně jsem se s tím nevyrovnal nikdy)." 
Prvky soukromého podnikání
Díky nemalé odvaze předsedy cykloturistiky ing. Schneeweisse, který i proti vůli vedení prosadil, že zpravodaj takový prostě být musí, mohl vycházet dál. Jak běžel čas, dokonce se i vylepšoval. Samozřejmě v rámci tehdejších omezených tiskových možností.
Za zlomovou dobu po ekonomické stránce je možné považovat rok 1988, kdy přestal vycházet pod ústředím turistiky a jeho vydávání převzal cykloturistický oddíl TJ Slavia VŠ v Plzni. Na ústředí se stále na jeho vydávání nedostávalo peněz a stejně byl trnem v oku tehdejšímu vedení. Osamostatnění se znamenalo si na tisk a distribuci vydělat, a proto se začalo vybírat předplatné. Na dnešní poměry směšných 25 Kč. V tehdejší době už se dalo svobodněji podnikat, ale stále ještě jen přes nějakou organizaci. Tou byl v tomto případě plzeňský oddíl cykloturistiky.
Vzhled oživují kresby a fotky
Radikální změnu vzhledu v roce 1988 měla na svědomí spolupráce s klatovským výtvarníkem a cykloturistou Standou Šťastným. Jím kreslené titulní stránky zapůsobily přímo převratně a jeho perokresby začaly od té doby oživovat textovou část zpravodaje. Díky novým tiskovým metodám se dostávaly na stránky i fotky. Na dnešní poměry velice nekvalitní, ale v tehdejší době něco úžasného. Pro zpravodaj se podařilo kupodivu sehnat i inzerenty, takže vydávání nebylo ztrátové a do oddílové pokladny dokonce přinášelo peníze na činnost.
V průběhu roku 1989 dosahuje počet výtisků šířených adresnou formou (pouze na předplatné) 1500 ks, což byl desetinásobek oproti začátku.
Nepříliš vydařené spojení
Zpravodaj Cykloturista, který vycházel ve skromné podobě 11 let, splnil svými 57 čísly svou úlohu v daném období, dostal se až na samou hranici možností vydávání v amatérských podmínkách a zcela logicky přijal nabídku k pokračování na vyšší kvalitativní úrovni jako součást nově vznikajícího profesionálně vedeného časopisu Peloton. Ten měl být časopisem všech cyklistů. Během krátké doby se ale vyprofiloval spíše jako časopis tíhnoucí k závodnímu pojetí cyklistiky a na jeho stránkách přestávalo být pro ,,čistokrevnou cykloturistiku" místo.
Začíná vycházet Cykloturistika
Přerušení toku cykloturistických informací těžce neslo mnoho lidí a stále z každé strany zaznívaly snahy o obnovení dřívějšího zpravodaje. Návrat do dob množení cyklostylem už nebyl možný, stejně jako vydávání interní tiskoviny pro úzký okruh čtenářů. Jedinou variantou byl regulérní časopis – samostatný cykloturistický časopis. Uvažovat o něm začal Jiří Říha s boleveckým závodníkem Ivanem Vančatou někdy v roce 1992. Brzděni obavami, zda je vůbec možné se takovou činností živit (a uživit), protahovali přípravné období až do podzimu roku 1994.
Tehdy se ve Frenštátu pod Radhoštěm konal 1. republikový sraz cykloturistů a na něm přišel ten správný impulz, tam padlo definitivní rozhodnutí. Během tří měsíců pánové absolvovali všechna jednání, nakontaktovali spolupracovníky a zadali do sazby první rukopisy.
Přesně 16. prosince 1994 vyšlo z tiskárny první číslo Cykloturistiky 1/1995. V podtitulu mělo: časopis pro cesty na kole. Bylo rozesláno zdarma na všechny adresy cykloturistů, které v té době měli k dispozici, protože na nákladnou reklamní kampaň neměli. Později se ukázalo, že to byl výborný počin. Každý držel v ruce konkrétní výrobek a mohl se rozhodnout, zda si ho předplatí, či ne.
A tak v té době naskočili společně s mnoha spolupracovníky do vlaku, ujíždějícího stále vyšší rychlostí. Od čtyř čísel ročně se postupně dostávali k sedmi, osmi, deseti, až se v roce 1999 stala Cykloturistika řádným měsíčníkem. V té době už byla plnobarevná, tištěná na křídovém papíře.
Časopis změnil majitele
Dalším zlomovým okamžikem ve vývoji Cykloturistiky byla druhá polovina roku 2002. Plzeňský archiv vydavatele byl vyplaven, což manželé Říhovi neunesli, a rozhodli se s vydáváním časopisu skončit. Plánovali zcela opustit svět médií. Objednali se do vydavatelství V-Press, které v té době vyrábělo cyklistický magazín Velo s prosbou, jestli by právě Velo nemohlo převzít patronát nad Luckou a Michalem, kteří v té době byli asi v polovině své cesty kolem světa, a sem tam o nich nezveřejnilo nějakou zmínku. I když si oba subjekty komerčně lehce konkurovaly, osobně, lidsky nacházely společnou řeč. Během jediné schůzky bylo domluveno převzetí nejen patronátu nad cestovateli v celém rozsahu, ale i odkoupení Cykloturistiky. Největším problémem bylo, že veřejnost již byla o konci časopisu masivně informována a na udržení kontinuity, pokračování a vyrobení dalšího výtisku byl doslova šibeniční termín. Po dobu dalšího půl roku byl Jiří Říha stále veden jako šéfredaktor a probíhalo intenzivní hledání nového.
Nové tváře
V-Press se snažil svému novému dítěti vtisknout modernější podobu, ale nevyděsit staré dobré cykloturisty. Změny probíhaly pomalu a plíživě, jen některé rubriky zcela zmizely a jiné, jako třeba „Rozhledny" nebo „Historie jízdního kola", naopak pokračovaly do dnešních dnů. Problém byl s časem i s kapacitou grafického oddělení, ale nadšení a zápal do nového projektu, vedeného bývalým závodníkem Martinem Rauferem, eliminovaly všechna protivenství a z Cykloturistiky se rychle začal klubat úplně jiný magazín ‒ otevřený všem uživatelům kola, rodinám s dětmi i lidem, kteří kolo používají jen pro cesty do práce. Snad první a jediný pohovor s potenciálním zájemcem o práci v Cykloturistice vyústil v angažování Slávky Chrpové, která se velice rychle chopila postu šéfredaktorky, kde mohla využít svých zkušeností z práce v jazykové agentuře Skřivánek a silného sportovního naturelu. V nové roli se doslova našla a až po měsících práce pro cykloturisty se sama stala náruživou cykloturistkou a respektovanou cestovatelkou.
Ozdravný řez, méně je více
Krize se nevyhnula ani mediálnímu trhu a ani cykloturistům. Přestože čtenářská základna, předplatitelská základna i čtenost vykazovaly skvělé výsledky (čtenost dokonce neuvěřitelných 85 000 čtenářů každého čísla a třetí místo v dlouhodobých statistikách českých časopisů), ekonomiku médií řídí množství inzerce. A té se mimo cyklistickou sezonu přestalo dostávat. Tomu, pro co se ve V-Pressu rozhodli, zahradníci říkají ozdravný řez. A ten se při přechodu na rok 2012 povedl a nese ovoce zdravého růstu. Z jedenácti vydání zbylo osm a tak je to dodnes.
Jak běžely roky ještě ve zkratce
1980 – V lednu začíná vycházet informátor Komise cykloturistiky VST ČÚV ČSTV*. Má formát A4, 6 stran, je množen na cyklostylu a ručně se vypisuje hlavička. Připravuje ho Josef Barták ze Žiželic. Vychází pět čísel.
1981 – Vycházejí čtyři čísla v obdobném rozsahu a provedení.
1982 – V srpnu umírá Josef Barták a v listopadu vychází poslední 12. číslo jako kalendář cykloturistických akcí.
1983 – Vydávání informátoru komise cykloturistiky přebírá Jiří Říha z Plzně. První číslo má dvanáct stran menšího formátu A5, je množeno na cyklostylu a ručně všíváno do desek. Náklad je 150 ks. Rozesílá se na adresy vedoucích cyklooddílů a pořadatelů cykloakcí. Vychází 6x ročně.
1984-1987 – Náklad dosahuje 350 výtisků. Podoba zůstává přibližně stejná. Do každého čísla je vkládán plánek na výrobu nějakého nedostatkového vybavení (např. nosiče a brašny, stahováky, klíče na středové složení atd.).
1988 – Zásadně se mění způsob vydávání. Zpravodaj už není zdarma, ale na předplatné. To činí 25 Kč za šest čísel ročně. Vydávání zaštiťuje cykloturistický oddíl TJ Slavia VŠ Plzeň. Grafickou úpravu obálky i vnitřku provádí Stanislav Šťastný z Klatov. Tisk přechází do malé tiskárny v Rokycanech a náklad stoupá na 500 ks. Zpravodaj stále zůstává materiálem určeným pro vnitřní potřebu. Má již 32 stran.
1989 – Vychází šest čísel, náklad dosahuje 1500 výtisků. Listopadové události zasahují do struktur turistiky. Ta přechází pod Klub českých turistů. Nikdo neví přesně, co bude dál, přesto je rozhodnuto, že Cykloturista bude pokračovat.
1990 – Vycházejí jen čtyři čísla a v závěru roku je Cykloturistovi nabídnuto fúzování do nově vznikajícího měsíčníku Peloton. Má to být první soukromý cyklistický časopis u nás. Jeho součástí mají být i stránky věnované cykloturistice. Nabídka se přijímá.
1991 – Vychází první číslo měsíčníku Peloton. Působí jako bomba – má barevnou obálku, velký formát, 48 stran a stojí 15 Kčs. Vydavatelem a šéfredaktorem je Ladislav Sosenka, bývalý sportovní redaktor Rudého práva. Jiří Říha se stává zástupcem šéfredaktora. Informace cykloturistického charakteru jsou soustředěny jak na vyhrazené stránky, tak jsou rozesety po obsahu časopisu. Konečně důstojná podoba cykloturistických zpráv.
1992‒1994 – Na stránkách Pelotonu začíná být pro cykloturistiku stále těsněji. Časopis se profiluje spíše do podoby pro závodní cyklisty. Postupně se ze stránek cykloturistika téměř úplně vytrácí. Začínají se rodit úvahy o založení samostatného cykloturistického časopisu. Rostislav Šafrata z Bohumína se navrací k myšlence zpravodaje, vydává dvě čísla, ale poté končí.
1995 – 16. prosince 1994 vychází první číslo Cykloturistiky (1/1995). Má 28 stran, barevnou obálku, černobílý vnitřek. Hned první číslo začíná sledovat velkou cestu Vítězslava Dostála, který vyrazil kolem světa. Vycházejí čtyři čísla nákladem 5000 ks. Vydávání započalo plzeňské vydavatelství a u zrodu stáli Jiří Říha, Ivan Vančata a Vlaďka Říhová.
1996 – Číslo 3 má poprvé 64 stran, což je časopisový standard. Přibývá barevných stránek. Na pokračování vycházejí vyjímatelné listy cykloatlasu. Časopis organizuje v Plzni akci s názvem Setkání přátel cykloturistiky.
1997 – Tisk přechází na kvalitnější křídový papír. Cestopisné články už jsou pouze s barevnými obrázky. Na podzim se vrací Víťa Dostál z cesty kolem světa a Cykloturistika spolurežíruje jeho příjezd od hranic až po triumfální dojezd na Staroměstské náměstí v Praze.
1998 – Cykloturistika zásadně mění grafickou podobu. Tu jí vtiskl Filip Cubr, který vytvářel časopis až do roku 2002. Celkově připravil do tisku 58 čísel. Byl autorem i prvního loga Cykloturistiky. Vlastní tisk se stěhuje z plzeňského Typosu do Východočeské tiskárny v Pardubicích, kde jsou vytvořeny daleko lepší podmínky, a nastává pětiletá perfektní spolupráce. Náklad poskočil na 10 000 výtisků.
1999 – Cykloturistika se stává řádným měsíčníkem. Pravidelně má rozsáhlé přílohy s nabídkou zájezdů cestovních kanceláří, co s sebou na cesty, jaké kolo si vybrat. Na zadní stranu obálky vstupuje významný inzertní partner – firma Universe Agency se svými koly Author.
2000 – Mění se podoba obálky. Úvodní fotka se rozprostírá přes celý formát a logo je vmontované do obrázku. Obálka je silnější a laminovaná. Je dražší, ale vypadá o poznání lépe. Jarní číslo s přílohou o Šumavě prokazatelně způsobuje větší zájem o časopis a od té doby náklad stoupá.
2001 – Do časopisu jsou přidávány různé panoramatické plakáty uprostřed. Na pokračování je otiskován soupis vyznačených tras v ČR. Ve snaze upoutat větší počet čtenářů a přiblížit časopis masám, začaly dominovat na obálkách slavné osobnosti, například Monika Žídková, Olga Šípková či Lucie Borhyová, což se záhy ukázalo jako krok stranou.
2002 – Časopis nechtěl být jen pasivním tlumočníkem zpráv, ale chtěl podporovat cykloturistiku i finančně. Věnoval 1 Kč z každého prodaného výtisku na podporu a rozvoj cyklistické dopravy. Byl též hlavním mediálním partnerem cesty na kole všemi světadíly Lucky Kovaříkové a Michala Jona. Na jaře vyšel poprvé samostatně speciál Dovolená na kole. Náklad se vyšplhal na 15 000 výtisků. Srpnové povodně vyplavily archiv Cykloturistiky a nuceně vyšlo dvojčíslo. Číslo 12/2002 mělo být rozlučkové, vydavatelé neměli sílu dál pokračovat v práci. Konec Cykloturistiky tu také byl oznámen a tehdy rekordních 104 stran, včetně přílohy a rozkládací obálky bylo její labutí písní.
2003 – Do hry narychlo vstupuje vydavatelství V-Press, přebírá patronát nad Luckou a Michalem a snaží se zvrátit rozhodnutí starého vydavatele o ukončení časopisu co nejrychlejším vydáním dalšího čísla. V-Press Cykloturistiku přebírá a za značně improvizovaných podmínek v průběhu prvního půlroku ji stabilizuje. Některé rubriky i někteří dopisovatelé pomalu končí spolupráci, jiní zůstávají a objevuje se nová generace autorů. Na post šéfredaktorky nastupuje absolventka FTVS UK a učitelka latiny Slávka Chrpová.
2005 ‒ V č. 9 vychází poslední díl seriálu Na kole všemi kontinenty.
2007 ‒ V čísle 7/8 vyšel stý díl Příběhu jízdního kola.
2008 ‒ Od čísla pět jsme zařadili rubriku Z jiného pohledu, v které jsme začali uveřejňovat také rozhovory se zahraničními cestovateli, výrobci netradičních komponentů, kol a cyklistických doplňků. Do té doby to bylo pouze výjimečně.
2010 ‒ Oslavil deset let trvání i seriál Jak se jezdí do nebe, který vycházel od roku 2000. Čtenáři se díky seriálu projeli po kopcích v Rakousku, Itálii, Francii, ve Španělsku a v jednom případě také ve Slovinsku.
2011 – Nezávislý průzkum Unie vydavatelů Media projekt, což je jediný objektivní průzkum čtenosti, poslechovosti a sledovanosti českých médií, opakovaně pasuje Cykloturistiku do první trojice nejčtenějších sportovních měsíčníků s 85 000 čtenáři měsíčně. Neuvěřitelné!
2012 – Vydavatel se rozhoduje pro bolestivý, ale jak se ukázalo správný krok, či spíše řez. Od tohoto roku má Cykloturistika osm vydání a delší zimní pauzu.
Čísla, která byla speciálně tematicky zaměřena
Šumava 4/2000
Slovensko 5/2003
Jeseníky 6/2003
Rakousko 6/2004
Krkonoše 7-8/2005
Jižní Morava 4/2014
Vysočina 4/2013
Oslava desátého výročí časopisu 1/2005
Děti a kolo 1/2004, 7-8/2006
Dámské číslo 4/2004, 5/2014
Spolu na cestách 7-8/2004
Aktivní stáří 11/2004
Na východ i na „východ" 2-3/2008
Výročí pádu železné opony 11/2009