Úvod » Články k časopisu » S kajakem v zádech

S kajakem v zádech

Neuplyne snad měsíc, abychom nezaznamenali zprávu o klimatických změnách, o zhoršujícím se podnebí či o tom, jak jsou auta a letadla škodlivá pro naše životní prostředí. Ale dá se auto nahradit třeba při kajakářské expedici? Tři němečtí kamarádi si řekli, že ano. Minulý rok v květnu se postavili na start ve francouzském Cannes, sjeli osmnáct řek a svou ekologickou a dobrodružnou pouť zakončili v italských Benátkách.

Můžeš nám popsat, co bylo hlavní myšlenkou, která se ukrývala za vaším projektem?
Hlavní myšlenkou bylo cestovat Alpami místo Argentinou, jet na kole místo autem a spát ve stanu místo v útulném hotýlku. Během naší cesty skrz pět evropských zemí jsme jeli od řeky k řece způsobem, který jsme považovali za správný. Tedy na kole a s našimi kajaky, které jsme vezli na nákladních vozících za sebou. Tentokrát to nebylo o nejvyšším vodopádu, ale o cestě samotné. O scenériích v okolí, o lidech a o objevování jednoduchosti v životě.

Měli jste i nějaký jiný cíl expedice než jen cyklistiku a kajaking? Myslím tím třeba nějakou hodně těžkou řeku?
Ne, opravdu ne. Místo toho, abychom letěli přes půl zeměkoule a zanechali za sebou ohromnou uhlíkovou stopu, jsme chtěli ukázat, že je možné jezdit divokou vodu i jinak. Naším cílem bylo opustit každodenní ruch běžného života a pomalu, bez únavy z přeletu mezi časovými pásmy, projet Alpy a užít si jejich krásné přírody. Jízda na kole byla dostatečně pomalá na to, aby člověk nasál všechny zážitky a opravdu objevil danou zemi a lidi v ní.

Měli jste nějaké problémy s dlouhou jízdou na kole?
Ne. Nespěchali jsme a všichni jsme sportovci. A také jsme se před odjezdem na kolech připravovali, takže žádný problém s dlouhým pobytem za řídítky jsme neměli. Rozdíl oproti jiným našim akcím spočíval především v tom, že jsme byli unaveni ještě před tím, než jsme nastoupili do lodí.

Ale kajakáři jste byli všichni, že?
Jasně. Já jsem kajakář už od roku devatenáct set sedmdesát. První lekce v lodi mi máma dala, už když byla těhotná, takže jsem naštěstí neměl jinou volbu.

Kolik kilometrů jste ujeli a kolik dní strávili na cestě?
Projeli jsme pět zemí, najeli dva tisíce kilometrů a nastoupali dvaadvacet tisíc výškových metrů. Celkem jsme byli pryč padesát dva dní. Není moc jiných způsobů, jak projet a intenzivně poznat Alpy, než na kole a v kajaku. Zastavili jsme, kde jsme chtěli, spali, kam jsme zrovna dojeli, a pádlovali, co naše duše ráčily.

Kolik řek jste sjeli na kajacích?
Celkem to bylo osmnáct řek ve Francii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku a Slovinsku. Nejznámější byly asi počáteční části řek Rýn a Inn.

Museli jste v průběhu cesty měnit plány na splutí řek?
Počasí bylo poměrně dost špatné. Zastihla nás spousta dešťů, a dokonce i sněžení. To znamenalo, že v některých řekách bylo příliš mnoho vody a my museli tu a tam improvizovat.

Jak dlouho jste celý projekt připravovali?
V roce dva tisíce dvanáct jsme v Norsku podnikli takový přípravný výlet a ujeli jsme během něj asi sedm set padesát kilometrů na kolech. Zabralo nám to tři týdny. Tam jsme se hodně naučili o tom, jak se správně na kole sbalit a jak se jezdí s kajakem za zády. Jinak jsme nijak moc netrénovali. Snažili jsme se jezdit na kole třikrát týdně a také strávit nějaký čas v lodi, ale jinak nic extra. Naštěstí jsme hodně trénovali, když jsme byli mladší, a tělo si to ještě stále pamatuje.

Inspirovali jste se na nějakých podobných akcích, které se konaly dříve?
V posledních patnácti letech jsme absolvovali mnoho kajakářských expedic po celém světě. Od Grónska přes Pákistán, Gabon, Island, Mexiko, Sibiř, Malawi až třeba po Sumatru. Dospěli jsme ale k závěru, že by bylo fajn objevit pořádně i Alpy. Nejprve jsme mysleli na road trip, ale to bychom zase strávili neuvěřitelně moc času v autě. Proto jsme se dívali po něčem jiném.
Náš kamarád podnikl podobnou Bike2Boat zhruba před dvaceti lety a to byla pro nás ta největší inspirace. Na cestě tenkrát strávil deset dní. A tak jsem mu zavolal a vyptával se na nejrůznější zkušenosti a samozřejmě mu řekl i o našem plánu. Byl naprosto unesen tím, že někdo znovu zvedne štafetu jeho dávné myšlenky.

Co bylo pro tebe a ostatní tím nejnáročnějším?
Nejhorší bylo být tak dlouho od našich rodin. Moje žena porodila jen dvanáct dní před mým odjezdem. To bylo opravdu těžké. Ale byli jsme v celém projektu zainteresovaní, i co se týká našich příjmů, a proto jsme nemohli celou akci zrušit. Další výzvou bylo trávit tolik času společně s mými parťáky. Ale zvládli jsme zůstat kamarády.

 

 

Celý článek najdete v tištěné verzi časopisu Cykloturistika a na www.publero.cz či www.floowie.com/cs/vpress/publikace