Úvod » Články k časopisu » Síla slov

Síla slov

Jak budete vyprávět letošní dovolenou? Nebo si ji dokonce budete zapisovat či popisovat fotky? Strašně moc nádherná! Děsně fajn! Příšerně vzrušující! Hrozně hezká! Napadlo vás vůbec, že i slova mají svou energii, že vznikla proto, aby popisovala určitou situaci? Slovo „strašná" situaci strašnou, tedy nahánějící strach. Z čehokoliv hrozného naskakuje husí kůže a hrůza, nemluvě pak o děsu nebo příšerách. Někdy se lekáme a bojíme přemíry lásky, něčeho pozitivního, a tak pod pláštíkem slovní ekvilibristiky negujeme pozitivní vibrace slov kladných slovy opačného významu. A často jsme si už tolik zvykli, že to ani nevnímáme. Jen se zaposlouchejte: „strašně krásné"…
Setkávám se s tolika vulgaritami a zlostí ve sportu. A přitom jde jen o sport, o zábavu. Dvanáctileté tenistky jsou na sebe při výměně stran schopné prskat takové výrazy, že by se za ně nemuselo stydět osazenstvo nádražní restaurace hluboko po půlnoci. A to se pohybují na celostátním žebříčku někde těsně kolem druhé stovky. Jako by o něco šlo. A i kdyby, stálo by to za to? Když se jeden rodič ohradí, ten druhý se odkope, prozradí, odkud si holčička slůvka nosí a omluví to strategií boje, psychologickou válkou.
Raději se ani nechoďte dívat na golfový turnaj, když hrají ženy, z jejich slovníku by se vám taky zvedl žaludek. Smysl toho jsem nepochopil. Úmyslně jsem použil zkušenosti ze sportů, které mají noblesní předpoklady a morálku ve svém krédu. Jednou jsem se taky nachomýtl u přátelského fotbalového zápasu desetiletých kluků a nemusím asi popisovat vše, co jsem slyšel z úst rodičů. „Sejmi ho". „Zab ho." „Rozkopej mu hlavu". To vše provázeno těmi nejhrubšímu osloveními – dospělých chlapů-rozhodčích i soupeřících malých kluků.
Jedním slovem hnus. Lidský póvl. Z mého pohledu neomluvitelné. Nemyslím si, že jsou cyklisté nějací svatouškové. Když mě mine auto hodně těsně, taky ze mě padají slova, že se sám divím a v pelotonu závodníků to taky asi nebude žádný medík. Nedělám si iluze.
Zajímavé je, že když jedu na kole krajinou, s přáteli, turisticky, žádné takové výrazy mě nenapadají, nederou se na jazyk. Nepochybuji, že jsou na tom stejně úplně všichni cykloturisté. On totiž ten samotný pohyb, myslím pohyb těla-nohou i pohyb v prostoru-přemisťování se, to okysličování mozku, nesoutěžení, nepoměřování se a především vnímání krásna, to vše evokuje tak pozitivní pocity, že jejich opisu přísluší jen slova výsostně pozitivní.
Jen si tu krásu cykloturistiky tedy nezkazit něčím „strašlivým".