Síla slov

28.2.2017

Jak budete vyprávět letošní dovolenou? Nebo si ji dokonce budete zapisovat či popisovat fotky? Strašně moc nádherná! Děsně fajn! Příšerně vzrušující! Hrozně hezká! Napadlo vás vůbec, že i slova mají svou energii, že vznikla proto, aby popisovala určitou situaci? Slovo „strašná" situaci strašnou, tedy nahánějící strach. Z čehokoliv hrozného naskakuje husí kůže a hrůza, nemluvě pak o děsu nebo příšerách. Někdy se lekáme a bojíme přemíry lásky, něčeho pozitivního, a tak pod pláštíkem slovní ekvilibristiky negujeme pozitivní vibrace slov kladných slovy opačného významu. A často jsme si už tolik zvykli, že to ani nevnímáme. Jen se zaposlouchejte: „strašně krásné"…
Setkávám se s tolika vulgaritami a zlostí ve sportu. A přitom jde jen o sport, o zábavu. Dvanáctileté tenistky jsou na sebe při výměně stran schopné prskat takové výrazy, že by se za ně nemuselo stydět osazenstvo nádražní restaurace hluboko po půlnoci. A to se pohybují na celostátním žebříčku někde těsně kolem druhé stovky. Jako by o něco šlo. A i kdyby, stálo by to za to? Když se jeden rodič ohradí, ten druhý se odkope, prozradí, odkud si holčička slůvka nosí a omluví to strategií boje, psychologickou válkou.
Raději se ani nechoďte dívat na golfový turnaj, když hrají ženy, z jejich slovníku by se vám taky zvedl žaludek. Smysl toho jsem nepochopil. Úmyslně jsem použil zkušenosti ze sportů, které mají noblesní předpoklady a morálku ve svém krédu. Jednou jsem se taky nachomýtl u přátelského fotbalového zápasu desetiletých kluků a nemusím asi popisovat vše, co jsem slyšel z úst rodičů. „Sejmi ho". „Zab ho." „Rozkopej mu hlavu". To vše provázeno těmi nejhrubšímu osloveními – dospělých chlapů-rozhodčích i soupeřících malých kluků.
Jedním slovem hnus. Lidský póvl. Z mého pohledu neomluvitelné. Nemyslím si, že jsou cyklisté nějací svatouškové. Když mě mine auto hodně těsně, taky ze mě padají slova, že se sám divím a v pelotonu závodníků to taky asi nebude žádný medík. Nedělám si iluze.
Zajímavé je, že když jedu na kole krajinou, s přáteli, turisticky, žádné takové výrazy mě nenapadají, nederou se na jazyk. Nepochybuji, že jsou na tom stejně úplně všichni cykloturisté. On totiž ten samotný pohyb, myslím pohyb těla-nohou i pohyb v prostoru-přemisťování se, to okysličování mozku, nesoutěžení, nepoměřování se a především vnímání krásna, to vše evokuje tak pozitivní pocity, že jejich opisu přísluší jen slova výsostně pozitivní.
Jen si tu krásu cykloturistiky tedy nezkazit něčím „strašlivým".

Menu