Úvod » Články k časopisu » Jméno si děláme sami

Jméno si děláme sami

Nedávno jsem pro jiný cyklistický časopis napsal úvahu o tom, že formulace novinářů ovlivňují veřejné mínění a že jsou zprávy často namířeny proti cyklistům. Rozpoutal jsem tím bouřlivou diskusi, kde jsem se od jednoho respondenta dočetl o případech, kdy se cyklisté chovali nepatřičně, dělali nám všem ostudu, zapříčinili dopravní nehodu nebo ohrozili chodce a podobně. To jsem, pravda, nečekal, i když připouštím, že mezi cyklisty musí být stejné procento bezohledných neurvalců jako v celé populaci. Přál bych si, aby jich mezi cyklisty bylo méně, než je jich třeba mezi řidiči automobilů, tak nějak z podstaty věci by se to patřilo, ale je to asi přání naivní.
Ve zmíněném článku jsem se pozastavoval nad formulací popisující dopravní nehodu, kde „došlo ke srážce cyklisty s automobilem". Ta věta mnou hnula. Jako by to byl rovnocenný střet, jako by oba zúčastnění měli stejné šance, jako by to většinou nebylo tak, že „auto sejmulo cyklistu". Ne?! Po vyslechnutí třetí podobné zprávy, se vám také může zdát, že „další cyklista spadl pod kola chudákovi šoférovi", „další, kdo se motal na silnici, zdržoval, ohrožoval a brzdil plynulý silniční provoz a ještě by, proboha, mohl způsobit potíže tím, že by se klidně nechal přejet". Skoro řidičům rozumím, když tohle slýchají z rádia a z televize… Nedávno jsem zase četl v reportu z Tour de France, že spurter Mark Cavendish je „smolař". Přitom on si pád, stejně jako drtivou většinu svých pádů předtím, způsobil úplně sám. Co je tohle za smůlu?! A protože jeden z hlavních favoritů Chris Froome odstoupil ze závodu ještě dřív, než se přijelo do kopců, zraněný ze série pádů, spekuluje se o tom, jestli rovinaté etapy na dlažbě patří do programu Tour, když jsou tak nebezpečné. Ale on na dlažbu ani nedojel, padal a naposledy spadl ještě na rovné vozovce! Jeho pneumatika neviděla jedinou dlažební kostku. A tak bych mohl pokračovat. Novináři… „Cyklisté", podle nich, také „usilují o vytrhání historické dlažby v centru Prahy a vyasfaltování hladkých cyklistických pruhů". Pak není divu… Kdo by měl někoho takového rád?!
Když pak z různých míst slyším, že čeští cykloturisté jsou ti, co za nic nechtějí platit, na dovolené spí nadivoko někde v pankejtu, do restaurace jdou akorát tak na záchod, a když už si sednou, chtějí jen vodu z kohoutku a ještě z nich padá bláto, hledám zase vinu v novinářích. Já takové cykloturisty neznám a při cestách po světě se setkávám naopak s tím, že cykloturista je vítaný, žádaný a oblíbený a že jsou mu služby šité doslova na míru – a teď myslím jak služby v hotelech a penzionech, tak služby co do značení cyklotras nebo budování cyklostezek a speciálních jízdních pruhů. Kde se u nás bere ta negativita? A komu slouží?
Přeji každému čtenáři Cykloturistiky, aby se jej raději netýkaly vůbec žádné podobné novinářské výplody, aby prostě „byl", aby se stal přirozenou součástí života všech, nevyčníval, nepřekážel a také se ze všech sil nedomáhal nesmyslů. V druhé polovině prázdnin máme ještě spoustu času pomoci budovat dobré jméno všech, kdo po této planetě jezdí na kole. Je nutné nezavdat nejmenší příčinu, chovat se přátelsky, ohleduplně a odpovědně. Tak vzhůru do toho.