„Ahoj, nejsi ty?… No jó, tebe znám z Cykloturistiky!" Nestává se mi to moc často, nejsem žádná celebrita, aby mi to mohlo začít vadit, nestává se mi to snad ani jednou za měsíc, a tak, když k tomu dojde, docela si to užívám. „Musím ti říct, že to, co píšeš v těch editorialech, to je jako bych to psal já…, kdybych uměl psát…" Vyloženě mi s úsměvem polichotil borec ze sedmičlenné partičky z Přelouče, kterou jsme potkali na singltreku u Nového Města pod Smrkem. A mě na tom příjemném setkání nejvíc zaujal fakt, že čtenáři Cykloturistiky jezdí po uměle zbudovaných náročných terénních stezkách někde v horách. Jestli my vás, milí čtenáři obsahem Cykloturistiky našimi výlety za rozhlednami a výšlapy po širokých cestách trochu nepodceňujeme! Korespondují s tím i opakující se dotazy na tipy na prodloužené víkendy nebo týdenní pobyty v Alpách nebo v Dolomitech, což také není nic fyzicky ani technicky jednoduchého.
Z přesně opačného soudku je ježdění po jižní Moravě, jejíž speciální blok jsme pro toto prázdninové číslo připravili. Nevěřili byste, kdo v těsné blízkosti Lednicko Valtického areálu loni spokojeně trávil dovolenou. Byl to kolega, šéfredaktor časopisu Velo, samozřejmě na kole, se svými dětmi a ženou. Tomu říkám prolínání. Je to také důkazem toho, že cyklistika je skutečně jen jedna a že je projevem osobní malosti dělit nás na bikery, cykloturisty a silničáře nebo závodníky nebo mezi nimi dokonce rozpoutávat nějaké negativní vášně.
Já musím přiznat, že z cyklistického pohledu nemám s jižní Moravou zkušenost žádnou, ale zážitky, které kolorit tohoto kraje popisují, ty mám bohaté. Moje babička totiž pocházela z Kostic u Břeclavi a já tam trávíval prázdniny. Bydlel jsem u bratranců v Tvrdonicích a na stařičkém kole šíleně kulaťoučkého a hodného strýce Francka, který to tak uměl s koštýřem, jsem jezdil tři kilometry do Kostic za klukama. Sotva jsem na něm došlápl a na sedlo jsem se nevyšplhal nikdy. Hodiny jsem sedával na stromě a čekal, až se spáči probudí a jedl jsem neznámé slaďoučké plody zvláštních tvarů, o nichž jsem se až nedávno dověděl, že to byly moruše, a ty u nás rostou nejvíc právě na Břeclavsku. K vodě jsme jezdívali trhat kyselé mirabelky a průčelí nad dveřmi i bílé nádobí byly zdobeny typickými ornamenty. Miloval jsem dlouhá brka za klobouky lanžhotských krojů, juchání, cifrování i „šroubování žárovek". Náklonnost k dobrému vínu přišla až později. Proč jsem tyto vzpomínky i vše ostatní krásné, co jsem se o jižní Moravě kdy dověděl, doposud nepropojil se svojí zálibou v ježdění na kole, vůbec nechápu. Je nejvyšší čas to napravit. Jak jste na tom třeba právě vy? Krásné cyklistické léto, nejen na jižní Moravě, ale s Cykloturistikou právě tam přeje