Úvod » Články k časopisu » Cyklista a alkohol

Cyklista a alkohol

Postoj české veřejnosti k pití alkoholu před jízdou na kole je podstatně smířlivější, než je to v případě řízení automobilu „pod vlivem". Podle některých reprezentativních průzkumů se alkoholickým nápojům při cestách na kole nevyhýbá většina českých cyklistů. Mnohým se přitom nelíbí, že za jízdu na kole po požití alkoholického nápoje nám hrozí takřka stejný postih, jako kdybychom si sedli za volant automobilu. Také se vám zdá, že je pokuta až 50 000 Kč za alkohol na kole trochu „silná káva"? Vězte, že to není zdaleka vše, co nám za řízení kola „pod vlivem" hrozí. Jsou ale cyklisté po požití alkoholu skutečně tak nebezpeční, že je nutné jim zakazovat vypít byť jen jediné pivo po obědě?

Zákon o provozu na pozemních komunikacích
Zákon považuje cyklistu za řidiče nemotorového vozidla. Řidič nesmí při jízdě na pozemní komunikaci pít alkohol ani řídit pod jeho vlivem. Zde je důležité si uvědomit, že i cyklostezka je druh pozemní komunikace, tudíž i na ní platí stejná pravidla jako na silnici. (Podnapilý bruslař může, vzhledem k srovnatelné hmotnosti i rychlosti, způsobit při srážce podobně vážné následky, přesto nemůže být pokutován pouze za alkohol v krvi. Je totiž zákonem považován za chodce.) Možný postih za řízení pod vlivem alkoholu je pro řidiče motorových vozidel i cyklisty stejný. Jediným rozdílem je, že cyklista nemůže přijít o body ani o řidičský průkaz. Policista nemůže udělit pokutu za alkohol v krvi na místě, o její výši se rozhoduje vždy ve správním řízení. Do jednoho promile alkoholu v krvi je pokuta od 2500 do 20 000 Kč. Od jednoho promile výše pak od 25 000 do 50 000 Kč. Od jednoho promile lze také jízdu na kole posuzovat jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, kde hrozí až jeden rok odnětí svobody. K obvinění z tohoto přečinu se ovšem přistupuje takřka výhradně jen v případě, že cyklista způsobí v opilosti nehodu. Pak ovšem může být trest za tento přečin až tři roky vězení. Pokud způsobí při nehodě zranění nebo dokonce smrt, je alkohol v krvi brán jako přitěžující okolnost a trest odnětí svobody může být samozřejmě ještě podstatně delší. Zákon hypoteticky připouští i možnost odnětí či propadnutí věci, která byla užita ke spáchání přestupku nebo trestného činu, tedy i jízdního kola. Na základě tohoto nového ustanovení policie ročně zabaví několik desítek automobilů, jízdní kola zatím zabavována nebyla. Ve filmu Slavnosti sněženek zabavuje policista opilým myslivcům ventilky, aby jim znemožnil dál pokračovat na kolech. Možná by takovýto zákrok ustanovení o odnětí věci opět umožňovalo.

 

Preventivní akce Policie ČR
Cyklista Z. Kubík, který nám psal ohledně situace s alkoholem na kole a na jehož popud tento článek také vznikl, nejvíce kritizoval pokuty, které jsou prý cyklistům za řízení pod vlivem alkoholu udělovány. Vzhledem k tomu, že pokuty udělují obecní nebo městské úřady, nejsou bohužel k dispozici žádné souhrnné statistiky o výši udělených pokut. Pouze o jejich počtech. Zajímavé je srovnání počtu pokut, které byly uděleny řidičům a cyklistům při preventivních akcích a v rámci vyšetřování nehod (všechna data jsou za rok 2011. Zatímco u 78 % řidičů bylo zjištěno, že jedou pod vlivem alkoholu, při silniční kontrole, cyklistům bylo uděleno 71 % pokut za alkohol v krvi při účasti v dopravní nehodě. Přestože v roce 2011 proběhlo celkem 454 kontrolních akcí speciálně zaměřených na cyklisty, bylo při nich uděleno jen cca 600 pokut za alkohol v krvi, což je jen o něco víc než jedna pokuta na bezpečnostní akci! To je hodně málo, zvláště vezmeme-li v potaz vyjádření Policie ČR, že cyklistům jsou většinou udělovány pokuty blíže k minimální sazbě.

Alkohol u nás a v Evropě
Alkohol má na konzumenta samozřejmě úplně stejný vliv bez ohledu na to, zda je to řidič, nebo cyklista. Hmotnost, pohlaví a osobní dispozice pak hrají roli v tom, jak silně se stejné množství alkoholu projeví a jak rychle ho organismus dokáže odbourat. Pro představu, zhruba 0,3 promile alkoholu se objeví v krvi 70 kg těžkého muže po vypití jednoho desetistupňového piva a u 55 kg těžké ženy dokonce jen po vypití 0,3 l téže „desítky". V obou uvedených případech pak alkohol zůstává v krvi zhruba tři hodiny. V závislosti na množství alkoholu v krvi se objeví řada fyziologických projevů, které mají z hlediska bezpečnosti silničního provozu většinou negativní vliv (viz rámeček). Množství alkoholu v krvi, při kterém jsou již ovlivněny schopnosti řídit do takové míry, že řidič ohrožuje sebe nebo své okolí, je široce diskutováno. Mě zaujala studie Katedry kriminalistiky (www.mvcr.cz/soubor/straus-reakcni-cas-clanek-pdf.aspx), podle které nedochází do 0,3 promile alkoholu v krvi k žádnému prodloužení reakčního času.
Různé země pak k problému alkoholu na silnicích přistupují odlišně. Ve většině evropských zemí je povoleno řídit (auto i kolo) s jistým množstvím alkoholu v krvi. Povolené hodnoty se pohybují od 0,2 do 0,8 promile, většina zemí pak toleruje 0,5 promile. Nulová tolerance je pak kromě Česka v evropských zemích uplatňována pouze na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Estonsku a, budeme-li je počítat do Evropy, i na Ukrajině a v Rusku. Nikde jinde. To je zajímavý výčet. Čeští zákonodárci odmítli zvýšení tohoto limitu naposledy při projednávání změn silničního zákona v roce 2011. Vzhledem k stále narůstajícímu počtu nehod zaviněných v Česku pod vlivem alkoholu (a to i u cyklistů!) se to zdá být logický krok. Často zmiňovaným argumentem pro zachování nulové tolerance je v Česku rozšířená neúcta k předpisům a zákonům. Povolí-li se v takovém prostředí např. jedno pivo, všichni si prý dají dvě. Podle mého názoru se v tomto případě zaměňuje příčina za následek. Pokud totiž v logice tohoto argumentu nepovolím nic a budu tolerovat jedno pivo, nepřímo tím říkám: „Neberte ty zákony tak doslova." Současný stav, kdy stát nepovolí nic a dodržování zákona striktně vyžaduje, vede k obdobnému výsledku. Nejsilnějším důvodem k dodržování jakéhokoliv zákona je totiž víra v jeho smysl, a nikoliv obava z trestu. Pokud malé množství alkoholu řidičské schopnosti neovlivní, vede nulová tolerance k tomu, že se lidé se zákonem neztotožní. To je i příklad českých cyklistů, kteří si ze silniční prohibice pranic nedělají. Kdyby jim stát dal nějakou smysluplnou hranici, dodržovali by ji spíše než dnes. Navíc, všechny státy, které nějaké malé množství alkoholu tolerují, tím uznávají, že prostě existuje hranice, do které nejsou řidiči svému okolí ani sobě nebezpeční, a proto by měli mít právo této hranice bez postihu dosahovat.

Celé znění textu najdete v tištěné verzi časopisu nebo v její elektronické verzi na www.publero.com.

text Jan Zídek
foto Slávka Chrpová a Miroslav Šup