text a foto Andrej Halada
Fotografie vznikla před více než 170 lety jako prozaická touha zobrazit co nejvěrněji tento svět. Dodnes zůstává význam fotografování i přes jeho umělecké ambice hlavně v dokumentárnosti, ve schopnosti zprostředkovat události, osoby a místa. Lidé fotografují proto, aby zachytili prchavé okamžiky, které se už nebudou opakovat.
Pokud se člověk vydává na cesty na kole, skoro vždy vidí věci nové a netušené. Vyvolávají v něm chuť uložit si je i jinam než jen do nespolehlivé paměti. Když si pak snímky z výletů prohlížíte, vracíte se mimoděk i po cestě svého života. Za padesát let může zesílit obsah těchto záběrů natolik, že jsou i obecným dokumentem doby a místa, jsou zastaveným časem.
Ve 20. století znamenalo pro fotografii významný posun zavedení kinofilmového formátu (1926) a nástup barvy (po roce 1950). Na konci století pak přišla velká revoluce v podobě digitální technologie. Výrazně se rozšířila možnost pořídit a uchovat mnoho snímků, zcela se změnilo jejich zpracování a upravování. Zmenšila se i velikost fotoaparátu. Asi jedinou výraznější nevýhodou je zdroj energie – baterie. Musíte s sebou na delší cesty brát nabíječku. Je ale možné, že běžný typ fotoaparátu se brzy přesune už jen do mobilních telefonů. Samostatný přístroj bude potřeba, jen když budete chtít pořizovat snímky ve vyšší kvalitě a za specifických podmínek.
Velká černá bednička
Základní otázka, kterou řeší každý cyklista-fotograf, zní: jaký typ fotoaparátu si mám na cesty brát? Jak velký má být a co všechno by měl umět? A jak drahý bude?
Profesionálové a zkušenější amatéři upřednostňují zrcadlovky, aparáty s robustním tělem a možností výměny objektivů. Objektiv je pro kvalitu fotky stěžejním prvkem, zjednodušeně lze říct, že čím větší (a také těžší) bývá, tím lepší je jeho optika a tím pádem i kvalita snímku. Zrcadlovka má pro cyklistu několik výhod, ale také mnoho nevýhod. Výhodou bude vždy schopnost fotit za téměř všech světelných podmínek a situací. Na různé scény lze volit různé objektivy, od širokoúhlých až po dlouhé, „půlmetrové" teleobjektivy (vhodné pro sport nebo zvířata v přírodě). Také závěrka je rychlá: jakmile zmáčknete spoušť, máte fotku. To je zásadním faktorem třeba při reportážních fotkách. Svou roli hraje i to, že skrz objektiv vidíte okem bezprostředně celou scénu.
Cyklistů vozících zrcadlovky není mnoho. Příčina je nasnadě: přístroje jsou těžké a zaberou hodně místa. Bývají i drahé (s objektivy běžně přes 50 000 Kč), nelze je při delším putování jen tak nechat u kola v batohu. Zrcadlovka bývá spolehlivá a umí mnoho věcí – jenže většinu z nich průměrný fotograf nevyužije.
Vozit na kole zrcadlovku se proto vyplatí jen v případě, že cykloturista je zároveň pokročilým fotografem a požaduje vyšší a nejvyšší kvalitu. Jestliže například chcete fotit spolujezdce v situacích, kdy skáčou na kole přes kořeny, řítí se z kopce atd., pak bude zrcadlovka logickou volbou. Kdo ale fotí tak, že sleze z kola a fotí „jen" krajinu dobře osvětlenou odpoledním sluncem, ten může využít i jiných fotoaparátů.
Není krabička jako krabička
Ani profesionálové dnes nemají jen zrcadlovky. Mnoho z nich nosí při ruce digitální kompakt s nevýměnným objektivem. S ním dokumentují každodennost. Většina světových firem – Canon, Nikon, Panasonic, Sony, Olympus, Fuji atd. – má ve své nabídce foťák rozměrů většího mobilu, který ale pořizuje vysoce kvalitní snímky. Má menší, ale dostatečně světlený objektiv s nevelkým zoomem, tělo bývá z kovu a ne z plastu.
Právě takové aparáty, jejichž cena se pohybuje mezi 10-15 tisíci korunami, mohou být pro cyklistu ideální. Důležitá je především kvalita objektivu. Poznávacím znakem je to, že objektiv nemá ohromující zoom typu „10x zvětšení". Naopak, jde obvykle o rozsah jen mezi 24-130 mm (kinofilmový ekvivalent), tedy zvětšení maximálně 5x. Majitel má ovšem záruku, že fotka bude vždy technicky dobrá.
Mezičlánkem mezi zrcadlovkami a běžnými „krabičkovými" digitály mohou být kompakty s výměnnými objektivy (praktickou nevýhodou je zde větší rozměr objektivu), případně kompakty s hledáčkem. Ten je sice malý, ale někomu focení „od oka", ne přes obrazovku, vyhovuje víc. I tyto aparáty mají malé rozměry, stojí něco přes 10 000 korun a fotí velmi dobře.
Nejvíce cyklistů s sebou vozí standardní digitální kompakty, krabičky, které se vejdou i do dlaně. Cenově se pohybují mezi 2-8 tisíci korunami. Výrobci se snaží zákazníky lákat třeba tím, že zoom dosahuje obrovských rozpětí. Kvalita obrazu tím ale výrazně trpí, výsledky jsou při větším přiblížení rozmlžené, neostré, málo kontrastní. Stará pravda už z dob celuloidu platí i v digitální éře: nejlépe kreslí „pevné" objektivy, s velkým průměrem skel. Čím menší je objektiv a čím větší rozpětí od něj požadujeme, tím horší výsledky dává.
Pokud cyklista vyráží na jednodenní či týdenní putování od jara do podzimu, pokud bude fotografovat především statické motivy – krajinu a stavby -, pokud hledá praktičnost a střední kvalitu snímků, nechť volí běžný „kapesní" kompaktní digitál v ceně nad 5000. Ideálně pak „profi" kompakt v ceně okolo 10 000 korun.
Celý článek můžete číst v tištěné verzi Dovolené na kole.
1 – Jižní Křivoklátsko, oblast louky Janušky. Kolo opřené o strom celou scénu ozvláštňuje
2 – Pohled z vyšší věže hradu Házmburk v Českém Středohoří. Když je dobré počasí a vhodné místo, stačí jen mačkat spoušť. Téhle fotce říkám „Reklama na Česko"
3 – Krkonoše, Modré sedlo. Vlevo Sněžka, vpravo Studniční hora. Snímek je barevně mírně upraven v počítači
text a foto Andrej Halada