text Tereza Šírová
foto Jiří Bošek
Je ještě mnoho těch, kteří zatím neobjevili tu svobodu městského pohybu na dvou kolech, ale všichni v některé fázi roku kolo používají. V mých dětských představách jezdí na kole dokonce hlava státu, a to od doby, kdy mi babička v Praze ukázala Pražský hrad, a aby upoutala mou pozornost na pamětihodnost, řekla: „Podívej, co je tam oken. Ty vedou do dlouhatánské chodby, tak dlouhé, že se po ní pan prezident může klidně prohánět na koloběžce!" Ta představa mě v mých šesti letech okamžitě zaujala natolik, že jsem si státní budovu v tu ránu prohlížela s podstatně větším zájmem.
Na kole v nášlapech i lodičkách 
Jízda na kole tedy může být formou přepravy státníků z kanceláře do kanceláře, je způsobem zábavy dětí poflakujících se po ulici, je sportem lidí milujících extrém, způsobem nedělního výletování a také koneckonců způsobem, jak přepravit domů tašky s nákupem. Ale také se kolo stává moderním nástrojem pro boj se zplodinami v zadušených městech. Není žádnou novinkou, že například v Amsterdamu jezdí na kole sekretářky v sukních a lodičkách, manažeři a ředitelé v saku a kravatě, že kola stojí v tomto městě přivázaná u stojanů, zábradlí i pouličních lamp a celé město se jaksi točí na dvou kolech takovým způsobem, že se stalo amsterdamským neoficiálním symbolem. Kolo se tam vymanilo ze svého čistě sportovního klišé a získalo i poměrně sofistikovaný nádech.
Helsinky v posledních letech zaplavují cyklisté sdružující se do rostoucí komunity. Ta se silným důrazem snaží prosadit rozšíření práv cyklistů na městských silnicích. Lidé zjistili, že na kole se dostanou do práce rychleji, protože i když všechno stojí v zácpě, na kole se prosmýknete mezi pruhy či po chodníku a hromadného bloku se účastnit nemusíte. Dámy zjistily, že na kole nemusejí ztratit pranic ze své elegance, a muži si mohou ve svém „Modrém životě" odškrtnout políčko „zdravý pohyb".
Kolo jako odpověď na palčivý problém velkoměst
Přibližně před třemi lety vznikla v kanadském Montrealu občanská společnost, která se zabývá průzkumem veřejné dopravy. Mezi jejími zakladateli byli lidé, kteří pochopili, že řešením problematiky houstnoucí dopravy ve městě nejsou širší silnice ani větší parkoviště. Společnost napnula své síly do vývoje a komercializace systému půjčování kol ve městě tak, aby to bylo pro uživatele maximálně pohodlné a pro město maximálně levné a nenáročné na prostor. Prvotním impulzem byl totiž naléhavý problém s městským parkováním. Snaha udělat centrum Montrealu snesitelnější pro život a proměnit městský transport v efektivnější a ovzduší méně znečišťující zavedl řešitele k nápadu využít kola.
Společnost později přijala název PBSC (Public Bike System Company) Urban Solutions a vyvinula systém modulárních stání pro kola, která mohou být zapůjčena odkudkoliv a zase vrácena do kteréhokoliv stání umístěného kdekoliv ve městě. Systém funguje za minimální poplatek, nebo dokonce zadarmo, pokud vaše „výpůjčka" trvá méně než půl hodiny.
Dobrý nápad se šíří rychle 
Vzhledem k tomu, že problém s vnitřní dopravou ve velkoměstech, nedostatek parkovacích míst a zvyšující se znečištění městského ovzduší jsou společné pro mnoho světových velkoměst, nabídla společnost PBSC Urban Solutions svůj projekt i mimo Montreal a za necelé tři roky navázala efektivní spolupráci s deseti dalšími megalopolemi po celém světě. A tak se benefitu alternativní městské dopravy bez emisí těší například Melbourne v Austrálii, Boston, Minneapolis, Ottawa, Toronto a Washington DC na americkém kontinentě a Londýn v Evropě. Tento systém půjčování kol je znám jako BIXI.
Jednoduchý princip
BIXI se skládá ze dvou hlavních částí. Hardware představují sama kola, která byla vyvinuta tak, aby vydržela velký nápor, jakékoliv počasí a zároveň byla pohodlná a bezpečná. Vývojáři BIXI kol získali dokonce sedm patentů na různé vychytávky na kolech i jejich parkovacích stáních. Například všechna lanka a bovdeny jsou specifickým způsobem vedeny uvnitř rámů, řetěz je perfektně krytý, takže se do něj nezaplete sukně ani široké kalhoty, osvětlení kola je automaticky aktivní vždy, když je kolo v pohybu. Sedlo je nastavitelné pro širokou škálu různých uživatelů, a jak uvádí výrobce, pláště jsou vyrobené speciálně pro městskou džungli. Co se stojanů na kola týče, výrobce si zakládá na tom, že jejich základní vlastností je jednoduchá instalace, rozšíření i demontáž a že především není pro jejich umístění potřeba nikde nic kopat. Proto je jednoduché a technicky nenáročné instalovat nové stání nebo stávající přesunout jinam, pokud se původně zvolené místo ukáže jako nevyhovující.
Jednoduchá instalace je nezpochybnitelně kladnou stránkou celého systému, takže radním měst nezpůsobuje realizační fáze bolest hlavy. Není nutné rozkopávat chodník ani rušit zelené kouty. Je to i charakteristika, která způsobuje, že se BIXI fenomén šíří tak rychle. Instalace do městských obvodů se tedy stává jen kosmetickou záležitostí.
Další částí hardwaru jsou platební stanice podobné těm, které známe z parkovišť pro auta. Ty jsou hned sympatické tím, že fungují na solární energii. Lze u nich zaplatit jak platební kartou, tak takzvaným uživatelským klíčem, který se dá jednoduše získat při on-line registraci. Vyzvednout si ho potom můžete ve správním centru, nebo vám přijde poštou na vaši adresu.
Druhou částí systému je software, který zabezpečuje přenos informací o kolech, zásobení všech modulů stání potřebnou energií a spravuje také možnosti placení poplatků za půjčení. Vše je řízeno z jediného IT centra, které je zároveň call centrem, informačním managementem, zákaznickým servisem a softwarovou správou celého systému.
Londýn, město, které žije sportem 
Zůstaneme-li v evropských městech, například v Londýně se v posledních letech dá pozorovat obrovský boom používání kola jako městského dopravního prostředku. A nejedná se jen o spontánní jev, kdy se větší množství obyvatel najednou rozhodne víc sportovat. Ve městě na Temži už několik let funguje rozsáhlá kampaň, kterou vedení města nazývá přímo revolucí. Největší evropská metropole tím sleduje jednoduchý cíl: snaží se odlehčit širokou škálu aspektů městského života. Už od průmyslové revoluce se totiž potýká s rostoucím hlukem, emisemi a smogem a k chodcům bezohlednou dopravou, která z města lidí dávno udělala město aut. Městský život se tak stal nepříjemný a především pro děti a staré lidi nebezpečný. Četné zelené oázy parků v obytných částech města už nestačí kompenzovat přetížené a zanesené průmyslové a funkční části, takže vytáhlo do boje s alternativní, přesto však velmi logickou zbraní.
Více o Bixi fenoménu si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu Cyklouturistika č. 5 a na www.alza.cz.
text Tereza Šírová
foto Jiří Bošek