Na kole často jezdí lidé i proto, že je to rychlejší. Jste rychlejší než při chůzi, rychleji jste v práci než ucpanými silnicemi nebo přeplněnými tramvajemi. Hodně lidí na kole nejezdí proto, že je to naopak příliš pomalé. Motorka, to je něco! A autem nebo metrem jste v práci o pár minut dřív. To vše má jeden jmenovatel – rychlost, spěch, čas. Nestíháme. Nebo chceme adrenalin – rychlost.
Zrovna jsem vedl dlouhý hovor s jedním známým, s dovolením jej téměř celý zveřejním. Na otázku jak jezdí na kole, mi odpověděl: „Člověče, moc ne. Loni mi bylo padesát, a tak jsem se nějak zamyslel a říkám si, že těch posledních deset let byla jen taková rychlá čmouha. A že mě v lepším případě čekají ještě dvě takový čmouhy, maximálně tři a je konec. A tak jsem si řekl, že zpomalím. Na kole jezdím méně, je to moc rychlé. Víc chodím, to zabere čas. A odjel jsem na tři měsíce do Nepálu. Úplně jsem se odstřihnul od všeho a užíval si každý den. Dokonce jsem chvíli přemýšlel i o tom, že bych změnil práci a dělal něco, co mě nebaví, aby mi to pomalu utíkalo. Pást ovce, ležet v trávě se stéblem mezi zuby a dívat se do oblohy nebo si číst, dělat věci, na které není čas. Ale to s tou prací, to je samozřejmě blbost, to mě přešlo. Prostě jsem ale zpomalil… celkově." Už dlouho jsem neslyšel člověka tolik se smát do telefonu. Přitom jsme si nic vtipného neříkali, smál se jen tak, z čiré radosti.
Musím na to pořád myslet.
Jel jsem domů z práce a spěchal jsem, abych ještě stihl jet na kolo. Spěchal jsem s převlékáním, hltal svačinu a byl ve stresu – paradoxně proto, abych mohl jít za zábavou, která mě má uklidnit, uvolnit, udělat mi dobře. A pak mi došlo, že je vlastně úplně jedno, jestli domů z kola přijedu v sedm nebo v osm, protože tak jako tak nepojedu déle než dvě hodiny, a že jsem se do stresu uvedl úplně sám. A zpomalil jsem. Uklidnil jsem se a užil si zbytek dne. Přestal jsem také používat cyklocomputer. Je mi jedno, jak jedu rychle, a koneckonců je mi i jedno, kolik jsem ujel kilometrů. Většinou je mi jedno, v kolik dojedu, když už jsem na kolo vůbec vyrazil. Mapy nebo navigaci používám jen výjimečně, protože bloudění je většinou zároveň poznávání a kouzlo neplánovaného bývá nejhezčí.
V posledních dnech jsem potkal tři cyklisty, kteří měli neopravitelný defekt a šli po silnici, tlačili kolo. Zastavil jsem a ptal se, zda mohu nějak pomoci, ale většinou to nebylo možné. Jejich čas se zastavil, přestali spěchat, byť už přes hodinu tlačili a měli před sebou přinejmenším další hodinu. Nespěchali. Nebylo už kam a proč. A většinou byli usměvaví, spokojení a vyrovnaní.
Léto dává šanci na zpomalení. Pro většinu lidí bude letní přesednutí na kolo zpomalením z dennodenního hektického koloběhu. Užijte si jej naplno, každou minutu, každý den. A nečekejte, až zasáhne někdo nebo něco, co váš život zpomalí násilím, byť by to byl jen hloupý defekt. Přeji hodně pomalé léto na kole a nekonečnou dovolenou.