Úvod » Články k časopisu » Výletní cíle – sopky, tufy, sopouchy

Výletní cíle – sopky, tufy, sopouchy

Leckdo by řekl, že téma vulkanismu do české kotliny nepatří. Většina lidí by jistě nezaváhala při otázce, je-li na našem území nějaká aktivní sopka. Téměř žádný laik ale neví, jak mnoho typů vulkanické činnosti u nás najdeme. Jak vznikly čedičové varhany, proč nemají kužely Středohoří krátery a chrlil někdy Říp lávu? A může sopku vlastnit soukromá osoba? Tyto a podobné otázky mohou vyvstat pokaždé, když cyklovýlet překříží některou z vulkanických oblastí naší vlasti. A že jich tu máme - od Chebu až po Bílé Karpaty má sopečná učebnice stránek na stovky!

Milá, Raná, Oblík
České středohoří
Lounsko

Nejrozsáhlejším projevem vulkanické činnosti u nás je České středohoří (1265 km2), kde jsou jednotlivé kužely kopců pěkně oddělené od okolního terénu. Naprostá většina těchto útvarů, které nejvíce připomínají sopky, však není sopkami v pravém slova smyslu, nýbrž jen odkrytými zbytky mohutných sloupovitých přívodních drah k původním sopkám nebo hřibovitými lakolity (magmatická tělesa), které eroze vypreparovala z vrstev sedimentů období křídy. Z toho důvodu nenajdete na jejich vrcholech zbytky kráterů, jak by tomu bylo v případě skutečných sopek, které by v tomto případě musely být obrovské. I přes tento „handicap" jde o nejfotogeničtější vulkanické projevy české krajiny, což si můžete ověřit napříč celým Středohořím. Kopce, které jsme vybrali my, jsou díky okrajové poloze v okolní ploché krajině zdaleka nejpatrnější. Stačí už jenom šlapat mezi sopkami po titěrných silničkách zcela bez provozu a člověk je nasycen skvělými pohledy. Pokud však budete mít chuť na některou vystoupit, pak zvolte Milou. „Za dob našeho táty byl zjara kopec žlutý tisíci rozkvetlými hlaváčky a stříbřitě se vlnil větrem rozhoupanými kavyly (jižní a jihozápadní strana kopce = poznámka autorky). Stádo karakulských ovcí, které tu choval, bylo jediné v tehdejším Československu," píšou bratři Hrachové na infotabuli (zde lze zamknout kolo), vlastníci „sopky", respektive pozemků Milé. I když je sousední Raná pro cyklistu dostupnější, z vrcholu Milé je asi nejhezčí daleký výhled od dvojvrcholové Rané přes Oblík, Srdov a Brník až k Lovoši v Polabí. Info: http://infocentrum.mulouny.cz

Skalka u Sovolusk
Horušické polesí
Přeloučsko

Mezi Přeloučí a Podhořany v rovinatém Pardubickém kraji je spousta „bílých" silniček, kde kolo je tím pravým dopravním prostředkem. Vulkanický suk (což je nejčastěji výplň sopečných komínů – sopouchů) jihovýchodně od obce Sovolusky, chráněný jako přírodní památka, snadno v tom fofru přehlédnete. Leží totiž uprostřed pastviny, asi 200 metrů od silničky mezi Sovolusky a Urbanicemi, na cyklotrase č. 4129. Drobná přírodní památka je ukryta v háji dubo-habřiny a to nejhezčí musíte vypátrat. Kolo můžete nechat u ohrady a průzkum proveďte pěšmo. Jsou to jednak polštáře šedozeleného spilitu o velikosti až 20 centimetrů, tmelené tmavě zelenou mezerní hmotou (polštářová textura je považována za důkaz hlubokooceánského výlevu lávy), a pak zatopený lůmek v jihozápadní části (tj. nejblíže silnici) se zblochanem vodním (Glyceria maxima) a okřehkem menším (Lemna minor). Info: www.preloucsko.cz

Kamenné varhany a slunce foto
Krušné hory
Sokolovsko

Turisticky vděčným místem lze nazvat návrší s kótou 640 (dříve Flössberg, Lehmberg) v lese nad obcí Rotava, které je reliktem třetihorního trhlinového vulkánu (nejde o kužel). Malebná lokalita je přístupná po slepé lesní silničce (žlutá značka, spousta hub) odbočující z cyklotrasy č. 2045. Na kole dojedete až na kouzelnou mýtinu (poblíž neoficiální tábořiště s ohništěm), kterou uzavírá 12 metrů vysoká skalní stěna s výraznou ukázkou pravidelné sloupcovité odlučnosti čediče a milířovitým uspořádáním sloupců vyvřeliny. Na západní straně kopce, jen pár kroků od stěny je – kromě vyhlídky na západní Krušnohoří – k vidění vějířovité uspořádání sloupců s hojnými břidlicemi, žulami a s náznaky kamenných sluncí, což je turbulentnější fáze pronikání lávy k povrchu a takové umělecké dílo třetihorního vulkanismu. Čedičové varhany jsou jedním z nejpohlednějších vulkanických fenoménů. Čtyř- až šestiboké sloupy vznikaly smršťováním a rozpraskáváním hmoty při chladnutí lávy. Díky pohádce Pyšná princezna je nejznámější ukázkou varhan Panská skála u Kamenického Šenova, která za svou konečnou podobu vděčí člověku, ale existuje u nás řada čistě přírodních příkladů čedičových sloupů, jako třeba Zlatý vrch u České Kamenice, Vrkoč nedaleko Ústí n. L. nebo Radobýl u Litoměřic. Vulkanická tělesa však pronikala na povrch ve formě sloupců i do pískovce, a dala tak vznik třeba Dutému kameni u Cvikova v Lužických horách a dalším na Kokořínsku nebo v Českém Švýcarsku. Horské asfaltky kolem Rotavy jsou na kolo moc pěkné. Popojeďte proto až k Jindřichovicím, kde najdete jámový lom se sopečným jícnem zatopeným jezírkem. Info: www.rotava.cz

text Dana Jakoubková foto autorka a Městské informační centrum Bruntál