Říkal jsem si, že je zas po letech čas na to napsat úvodník o tom, jak nevím o čem psát úvodník. Prý to tak fejetonisté mají, že jednou za čas to na ně přijde – a nic. Zkusím si to ale nechat na někdy příště, protože jak jsme tak s grafikem vybírali fotografii na titulní stranu tohoto čísla, došli jsme k vzácné shodě: „Tohle je přesně to, co právě teď, v těchto dnech oba prožíváme, o čem sníme, co plánujeme na letošní léto." Věřím, že s tím, jak se léto blíží, už plány na dovolenou nabývají na konkrétních obrysech i u vás. Připomenout si to, co jsme prožili, vrátit se na zamilovaná místa nebo zažít to, o čem jsme četli nebo slyšeli, případně se nechat překvapit a zažít něco nového nečekaného?! My dva jsme se shodli v tom, že vysoké hory, na něž se dá vyjet po svých, balancovat na hranách horských hřebenů, hledět do nekonečné dálky s kulisami zasněžených a ostrých štítů a cítit dech hlubokých údolí pod sebou je pro nás to pravé – rakouské Alpy, Švýcarsko nebo Dolomity, to je to, co nás láká. Když tak nad tou fotkou ale přemýšlím, napadá mě, že na tom nemusíme být všichni stejně. Pro někoho je to možná příliš vysoko, možná i příliš daleko z domova, možná je tam málo letního vedra, málo vody, málo lidí, jiný zas možná řekne – „ha bikerka! Na drahém kole, v nesjízdném terénu atd…" Garantuji vám ale, že byste se v mnohých předsudcích pletli. Na to místo šlo vyjet po široké prašné cestě a klidně i na krosovém kole, a také jen kousek odtud končí kabinková lanovka a vůbec to není od nás až tak daleko. Co ale respektuji je fakt, že hory nemusí oslovovat každého, možná stejně, jako mě nic neříká velká vodní hladina nebo opalování se, a už vůbec ne lodě, vlny a hloubky. Čemu také rozumím je orientace dovnitř, domů, protože u nás je tolik krásných míst, která nikdy neobjevím a nenavštívím, že by mě až přepadl smutek, kdybych nad tím déle přemýšlel.
Tak radši zpět k té fotografii – mně evokuje léto a dovolenou, díky ní se začínám těšit na kolo, nabíjí mě energií a chutí zase se sbalit, naložit do auta a někam jet. Totéž bychom rádi dopřáli všem našim čtenářům, chtěli bychom probouzet chuť, dráždit cykloturistické pohárky, a protože cestovatelských chutí je tolik, motivy na titulních stranách Cykloturistiky měníme a hlavně hodně řešíme. Jen výjimečně se fotografie váže na obsah uvnitř časopisu (z poslední doby Uganda). Titulní stranu vnímáme jako obraz, na kterém zrak spočine delší čas a jako takový má provokovat, jitřit, předávat emoce, vybízet. Taková fotografie samozřejmě musí mít kromě energie maximální kvalitu a kompozici, hlídáme si také to, aby se záběry na za sebou jdoucích číslech nepodobaly, aby cyklistický motiv nebyl příliš malý nebo hraný, aby se tu neobjevovala výhradně dvojice nebo modrá obloha a šedivý spodek a také aby se nálada moc nebila s ročním obdobím. Teď jsme si zkrátka řekli, že už byl nejvyšší čas použít právě tento záběr z hřebene mezi Leogangem a Hintertuxem s výhledem na štíty, tvořící hranici mezi Německem a Rakouskem. Už nás to začíná svrbět, už bychom tam, nebo tam někde pomalu chtěli být. Jak to máte vy?