Úvod » Články k časopisu » Férová hra na férové cestě

Férová hra na férové cestě

Návraty z dovolené mívají řadu podob a vzpomínky na ně někdy blednou rychleji, jindy zůstávají stopy hlubší. Zažil jsem kolegu, který si po krátké návštěvě Spojených států udělal jiný názor na Ameriku. Konsternován tím, že na křižovatce jsou stopky ze všech čtyř stran a první jede ten, kdo ke křižovatce přijel první, šokován ohleduplností, ochotou a vstřícností zůstal poznamenán asi na celý život. Stačí, když postáváte u silnice mimo přechod, a auta zastaví a nechají vás přejít, když po silnici jdete pěšky, zastavují a ptají se, zda nepotřebujete nějakou pomoc nebo alespoň někam svézt. Cyklisty objíždějí, jen když je v protisměru volno, a vždy ve více než dostatečném bočním odstupu a při křížení silnice s cyklostezkou dávají pokaždé přednost cyklistům.
Taková je i moje zkušenost z Ameriky. Cyklisté v protisměru zastaví, pozdraví se, prohodí pár slov, vymění si zkušenosti, doporučí, kudy jet. Tak je to tam úplně normální. Zažil jsem i slovní přestřelku s chodci na cestě, kam byl vjezd cyklistům zakázán. Bylo to spíš takové laškování a hodně hodně omluv ze strany cyklistů. Shodou okolností byl zrovna Den nezávislosti, a tak se téma svobody a nezávislosti v zákony a zákazy sešněrované zemi vtipně hodilo, nicméně chodci byli v právu a měli pravdu. Vtip a vlídné slovo spravily vše a rozcházeli jsme se s přáním hezkého svátku.
Mám rád ty americké cedule, které otisky stop upozorňují, kdo vše sdílí cestu – jezdec na koni, pěšák, biker. Jiná zas ve žlutém trojúhelníku upozorňuje na to, kdo má na cestě před kým přednost. Pěšák dává přednost jezdci na koni, biker dává přednost všem, stačí názorné šipky. Je to nakonec logické a nic proti tomu nelze mít, ať se nad tím zamýšlíte z jakékoliv strany. A s podobnou cedulí jsem se setkal teď v Rakousku – v ústí stezky do terénu hlásala „Fair Play" a popisovala pravidla slušného chování na úzkém vysokohorském chodníku, užívaném cyklisty i chodci. Pěšáci po přečtení takové cedule vědí, že na cestu s kolem patříte, nepřekvapíte je, a když jim dáte dost času, i ochotně uhnou. A vy se tak nějak přirozeně také chováte fér, hrajete ‚fér hru’ na ‚fair play cestě’. U nás se setkáte jen se zákazy, případně doplněnými o výši pokuty, kterou můžete obdržet, nebo s příkazy – slez z kola, veď kolo a podobně. O tom, že by vám někdo na křížení cyklostezky se silnicí dal v autě přednost, si můžete nechat zdát. I když – blýská se na lepší časy jak z pohledu legislativy, tak z pohledu lidského. Čím víc lidí zažije na svých cestách a dovolených onu ohleduplnost venku, tím víc se jí může přenést sem. Stačí se jen chovat slušně a poslat to dál. Musel jsem se zcela vážně zamyslet, jestli se mi to nezdá nebo jestli už jsem opravdu doma, když mi uprostřed polí na křížení cyklostezky a silnice uprostřed prázdnin zastavilo velké volvo a dalo mi přednost. Cizinci – napadlo mě nejdřív, ale značka byla tuzemská. Pak mám jediné možné vysvětlení – ten řidič zrovna přijel ze zahraniční dovolené a prostě mu to nedalo, musí se chovat slušně a ohleduplně i doma. Je to krásné, je to obohacující, naplňující, když se tak zachováte a zůstane to ve vás, když to pro vás začne být přirozené, když vám to najednou začne být vlastní. To je krásný výsledek dovolené, i bez cedulí.