Technické památky v proměnách času

28.2.2017

 

 

Zlaté doby v Čechách / Štola sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského / Jílové u Prahy

Tato technická památka leží jihovýchodně od hlavního města, v krásném prostředí posázavské přírody a je součástí NS Jílovské zlaté doly. Jednosměrná větev NS (3,5 km) vede z Jílového, většinou po dobrých cestách, a klesá do údolí Sázavy a končí v Kamenném Přívoze. Na této části cesty je možné nedaleko Žampachu navštívit naši technickou památku, štolu sv. Josefa a štolu sv. Antonína Paduánského. Při prohlídce se dozvíte mnoho zajímavých informací – třeba to, že štoly patří k dílům tzv. Kocourského pásma, historicky nejvíce dobývaného revíru. Je pravděpodobné, že zde těžaři pracovali už v době předhusitské. Nejslavnější období těžby spadá do 14. století. Štola sv. Antonína je od štoly sv. Josefa vzdálena sotva 100 metrů. Naposledy se v ní pracovalo ještě v 1. polovině 18. století. Obě štoly jsou od roku 2002 zpřístupněny. Celková délka dosud známých chodeb je 280 metrů, z toho zpřístupněných chodeb je 200 metrů. Trasy vedou ve dvou úrovních a jsou spojeny žebříky. Část chodeb zůstává i nadále zatopena. V okolí štol je ještě celá řada jiných významných historických prací. Časté jsou tzv. obvaly (nálevkovité prohlubně v terénu – vzniklé propadnutím nebo zavalením kutacích jam) a nebo odvaly (haldy). V blízkosti štoly sv. Josefa je také například ústí tzv. starokocourské odvodňovací štoly nebo další technický unikát Kocourský viadukt ve výšce 41,5 metru – nejvyšší kamenný most ve střední Evropě. Vlaky po něm jezdí od roku 1900 dodnes. Ke štolám můžeme cestovat několika způsoby. Nejjednodušší je cesta vlakem do Kamenného Přívozu a do Žampachu po zelené turistické značce, cyklistické stopa vede z Davle po cyklotrase č. 19 do Kamenného Přívozu, nebo jen do Jílového a odtud po jednosměrné NS do Žampachu. Otevírací doba štoly sv. Josefa: duben až říjen so, ne, svátky, 10-17 hod.; červen až srpen út-pá, 13-17 hod. Přes zimu jsou některé štoly nepřístupné, nebo jen na objednávku, protože v nich zimují netopýři. Další info najdete na www.muzeumjilove.cz.

 

 

 

 

Středověké tavby / Stará huť u Adamova / Blansko

Oblast Blanska byla od 18. století významná svými hutnickými a železářskými provozy. Objekty v areálu Staré huti u Adamova jsou pozůstatkem technického komplexu, který zde nechal v 18. století vybudovat kníže Jan Adam z Liechtensteina. Podnik se zaměřoval na výrobu pro armádu. Na konci 19. století byl objekt uzavřen a teprve v roce 1971 byla zahájena jeho rekonstrukce. Dominantou je deset metrů vysoká dřevouhelná pec se základnou 12 x 12 metrů. Součástí areálu jsou dvě menší pece na pálení vápna, rampy, modelárna, zvaná Kameňák, a obytná budova. V budově modelárny je nainstalovaná expozice železářství Moravského krasu. Přízemí je věnováno metalurgii železa. V poschodí si lze prohlédnout expozici o vývoji železářských pecí. Najdeme tady modely, i pohyblivé, ukázky rud, různé výrobky. Velmi zajímavé jsou například experimentální tavby, které se uskutečňují v replikách slovanských železářských pecí, jež zde byly odkryty. Přímo v areálu vzniká muzeum kusových železářských pecí pod širým nebem. Stará huť je součástí naučné stezky Josefské údolí a cyklostezka č. 5077 prochází Adamovem a vede kolem huti. Na břehu řeky Svitavy, jižně od Blanska, najdete pak další huť Klamovku, která je od Staré huti u Adamova vzdálena jen asi 12 kilometrů. V těsné blízkosti Klamovky vede cyklotrasa č. 5 – Srdcem jižní Moravy. Viz také www.technicalmuseum.cz

 

 

 

Buškův vodní hamr / Vodní hamr / Trhové Sviny – Novohradské hory

Technická památka Buškův vodní hamr je jedním z mála funkčních hamrů u nás, se třemi vodními koly, náhonem vody z Klenského potoka a s expozicí drobného zemědělství v blízké oblasti. Byl založen v roce 1870 hamerníkem Mlezivou v sousedství kostního mlýna, který vyráběl z kostí potaš pro skláře a suroviny pro mydláře. Od přelomu 18. až 19. století sloužil k výrobě hospodářského nářadí a později se zde vyráběly kolíky k cirkusovým stanům. Nejprve se výrobky zhotovovaly z kujného surového železa, později se zpracovával odpad z kol železničních vagonů. Hamr fungoval až do roku 1950, pak chátral. Poslední hamerník Bušek zemřel v sedmdesátých letech minulého století. Buškův hamr je kromě hamru u Rokycan a Rožnova pod Radhoštěm jediným funkčním v republice. Celé zařízení je poháněno třemi vodními koly, která uvádějí do chodu buchar, brusku a dmychadla výhně. Hlavě bucharu se říká kobyla. Zdejší má 300 kilogramů a dokáže kovat rychlostí 150 úderů za minutu. Hamr bývá při prohlídce spuštěn. Velký rámus vás ohluší natolik, že si s úsměvem vzpomenete na známou scénu z filmu Na samotě u lesa. Projdeme-li hamernickou dílnou se spoustou nářadí, vstoupíme do světnice s pecí, kolíbkou apod. a dále do kuchyně se selskou keramikou a pekárnou. Hamr pořádá také každoročně tzv. Kovářské dny, při kterých mohou návštěvníci sledovat i tradiční řemesla. Letos Buškův hamr zahájil sezonu tradičně na konci dubna. Sezona končí v polovině září. Více na www.buskuv-hamr.cz Kontakt: Provozovatel, tel. 724 046 297 a 776 144 360, e-mail: buskuv.hamr@gmail.com, lkrihova@seznam.cz, web: www.buskuv-hamr.cz.

 

 

Kartografie Praha vydala tematickou mapu České republiky v měřítku 1:500 000 s vyobrazením nejzajímavějších technických památek u nás. Ve výběru byly stavby energetické, důlní, železniční a silniční a stavby průmyslové, rozhledny a vyhlídkové věže, vodní díla, vojenské památky, pivovary, větrné a vodní mlýny, podzemí. Na rubové straně mapy je stručný popis jednotlivých objektů.

Další technické památky najdete v tištěné verzi časopisu Cykloturistika

text Radmila Nováková a Dana Jakoubková

foto Lenka Kříhová, Eva Řezáčová a archiv Muzea v Jílovém u Prahy

Menu