Úvod » Články k časopisu » Technické památky v proměnách času

Technické památky v proměnách času

Pod pojmem „technická památka" se vám nejspíše vybaví nějaká továrnička. Po podrobnějšímzkoumání ale zjistíte, že Česká republika nabízí pro cyklistický národ nepřeberné množstvítechnických památek různých kategorií. Od hlubinných dolů přes mosty, viadukty, hamry, hutě,mlýny, sýpky, rozhledny až po velká vodní díla... Mnohé byly zachráněny často s velkým nasazením.Většinu jsme vybrali s důrazem na jejich přístupnost a zajímavost.

 

 

Zlaté doby v Čechách / Štola sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského / Jílové u Prahy

Tato technická památka leží jihovýchodně od hlavního města, v krásném prostředí posázavské přírody a je součástí NS Jílovské zlaté doly. Jednosměrná větev NS (3,5 km) vede z Jílového, většinou po dobrých cestách, a klesá do údolí Sázavy a končí v Kamenném Přívoze. Na této části cesty je možné nedaleko Žampachu navštívit naši technickou památku, štolu sv. Josefa a štolu sv. Antonína Paduánského. Při prohlídce se dozvíte mnoho zajímavých informací – třeba to, že štoly patří k dílům tzv. Kocourského pásma, historicky nejvíce dobývaného revíru. Je pravděpodobné, že zde těžaři pracovali už v době předhusitské. Nejslavnější období těžby spadá do 14. století. Štola sv. Antonína je od štoly sv. Josefa vzdálena sotva 100 metrů. Naposledy se v ní pracovalo ještě v 1. polovině 18. století. Obě štoly jsou od roku 2002 zpřístupněny. Celková délka dosud známých chodeb je 280 metrů, z toho zpřístupněných chodeb je 200 metrů. Trasy vedou ve dvou úrovních a jsou spojeny žebříky. Část chodeb zůstává i nadále zatopena. V okolí štol je ještě celá řada jiných významných historických prací. Časté jsou tzv. obvaly (nálevkovité prohlubně v terénu – vzniklé propadnutím nebo zavalením kutacích jam) a nebo odvaly (haldy). V blízkosti štoly sv. Josefa je také například ústí tzv. starokocourské odvodňovací štoly nebo další technický unikát Kocourský viadukt ve výšce 41,5 metru – nejvyšší kamenný most ve střední Evropě. Vlaky po něm jezdí od roku 1900 dodnes. Ke štolám můžeme cestovat několika způsoby. Nejjednodušší je cesta vlakem do Kamenného Přívozu a do Žampachu po zelené turistické značce, cyklistické stopa vede z Davle po cyklotrase č. 19 do Kamenného Přívozu, nebo jen do Jílového a odtud po jednosměrné NS do Žampachu. Otevírací doba štoly sv. Josefa: duben až říjen so, ne, svátky, 10-17 hod.; červen až srpen út-pá, 13-17 hod. Přes zimu jsou některé štoly nepřístupné, nebo jen na objednávku, protože v nich zimují netopýři. Další info najdete na www.muzeumjilove.cz.

 

 

 

 

Středověké tavby / Stará huť u Adamova / Blansko

Oblast Blanska byla od 18. století významná svými hutnickými a železářskými provozy. Objekty v areálu Staré huti u Adamova jsou pozůstatkem technického komplexu, který zde nechal v 18. století vybudovat kníže Jan Adam z Liechtensteina. Podnik se zaměřoval na výrobu pro armádu. Na konci 19. století byl objekt uzavřen a teprve v roce 1971 byla zahájena jeho rekonstrukce. Dominantou je deset metrů vysoká dřevouhelná pec se základnou 12 x 12 metrů. Součástí areálu jsou dvě menší pece na pálení vápna, rampy, modelárna, zvaná Kameňák, a obytná budova. V budově modelárny je nainstalovaná expozice železářství Moravského krasu. Přízemí je věnováno metalurgii železa. V poschodí si lze prohlédnout expozici o vývoji železářských pecí. Najdeme tady modely, i pohyblivé, ukázky rud, různé výrobky. Velmi zajímavé jsou například experimentální tavby, které se uskutečňují v replikách slovanských železářských pecí, jež zde byly odkryty. Přímo v areálu vzniká muzeum kusových železářských pecí pod širým nebem. Stará huť je součástí naučné stezky Josefské údolí a cyklostezka č. 5077 prochází Adamovem a vede kolem huti. Na břehu řeky Svitavy, jižně od Blanska, najdete pak další huť Klamovku, která je od Staré huti u Adamova vzdálena jen asi 12 kilometrů. V těsné blízkosti Klamovky vede cyklotrasa č. 5 – Srdcem jižní Moravy. Viz také www.technicalmuseum.cz

 

 

 

Buškův vodní hamr / Vodní hamr / Trhové Sviny – Novohradské hory

Technická památka Buškův vodní hamr je jedním z mála funkčních hamrů u nás, se třemi vodními koly, náhonem vody z Klenského potoka a s expozicí drobného zemědělství v blízké oblasti. Byl založen v roce 1870 hamerníkem Mlezivou v sousedství kostního mlýna, který vyráběl z kostí potaš pro skláře a suroviny pro mydláře. Od přelomu 18. až 19. století sloužil k výrobě hospodářského nářadí a později se zde vyráběly kolíky k cirkusovým stanům. Nejprve se výrobky zhotovovaly z kujného surového železa, později se zpracovával odpad z kol železničních vagonů. Hamr fungoval až do roku 1950, pak chátral. Poslední hamerník Bušek zemřel v sedmdesátých letech minulého století. Buškův hamr je kromě hamru u Rokycan a Rožnova pod Radhoštěm jediným funkčním v republice. Celé zařízení je poháněno třemi vodními koly, která uvádějí do chodu buchar, brusku a dmychadla výhně. Hlavě bucharu se říká kobyla. Zdejší má 300 kilogramů a dokáže kovat rychlostí 150 úderů za minutu. Hamr bývá při prohlídce spuštěn. Velký rámus vás ohluší natolik, že si s úsměvem vzpomenete na známou scénu z filmu Na samotě u lesa. Projdeme-li hamernickou dílnou se spoustou nářadí, vstoupíme do světnice s pecí, kolíbkou apod. a dále do kuchyně se selskou keramikou a pekárnou. Hamr pořádá také každoročně tzv. Kovářské dny, při kterých mohou návštěvníci sledovat i tradiční řemesla. Letos Buškův hamr zahájil sezonu tradičně na konci dubna. Sezona končí v polovině září. Více na www.buskuv-hamr.cz Kontakt: Provozovatel, tel. 724 046 297 a 776 144 360, e-mail: buskuv.hamr@gmail.com, lkrihova@seznam.cz, web: www.buskuv-hamr.cz.

 

 

Kartografie Praha vydala tematickou mapu České republiky v měřítku 1:500 000 s vyobrazením nejzajímavějších technických památek u nás. Ve výběru byly stavby energetické, důlní, železniční a silniční a stavby průmyslové, rozhledny a vyhlídkové věže, vodní díla, vojenské památky, pivovary, větrné a vodní mlýny, podzemí. Na rubové straně mapy je stručný popis jednotlivých objektů.

Další technické památky najdete v tištěné verzi časopisu Cykloturistika

text Radmila Nováková a Dana Jakoubková

foto Lenka Kříhová, Eva Řezáčová a archiv Muzea v Jílovém u Prahy