Může být každý odstavec, každá věta z úvodníku o něčem jiném? Neznamená to, že bude o ničem? Každopádně mám dobrý pocit z toho, že časopis je o „něčem", že časopis s pořadovým číslem 5 roku 2011 „o ničem" není. Je to pořád naše Cykloturistika. Úvodník ale bude takový, jako je celé toto jaro – po zimě přišlo hned léto a fantastické dny, když ale zajde slunce, člověk aby znovu hledal v krabicích se zimním oblečením. Každý den je jiný, každý víkend je nějaká akce a to ještě sezona ani nezačala. Uzávěrky našich časopisů jsou jedna za druhou rychleji, než se střídají měsíce. Je to fofr.
Do toho se nám žení Kateřina Middletonová s princem Vilémem a svět šílí z šatů její sestry a z toho, že nějaký Backham si připnul řád na opačnou stranu. Fakt tragédie. Miliarda lidí na světě hladoví, miliarda lidí válčí a my, naše část civilizace řešíme řád jednoho fotbalisty. Což je ale nakonec vlastně krásné. Je vidět, jaké starosti máme, co nás skutečně trápí. Pokud takovéhle hovadiny a pseudoproblémy suplují temné stránky našich životů, pak je to vlastně skvělé, je to dar. Pokud prožitek z královské svatby nahrazuje silné prožitky v našich životech, tak je to trochu smutné, pak ty kladné silné emoce vyvolané skutečnými vlastními prožitky asi trochu chybí.
Potěšilo mě, že se ke mě na obou našich Test Festech hlásili i čtenáři Cykloturistiky, chválili si, že si mohli vyzkoušet úplně nová kola, prostě pochopili, o čem ta akce je a užili si ji. S některými dalšími se potkáme na Velo Campu, kde budeme celé čtyři dny jen jezdit a jezdit. Cítím, jak se stírají rozdíly mezi bikery a cykloturisty, je to těžko popsatelné. Zkrátka, všichni, kdo si kolo umí užít, mají hodně společného.
V posledních dnech jsem osobně narazil na konflikt mezi ochránci přírody a správci lesa a jeho rekreačními uživateli a pochopil jsem, jaká propast mezi těmito dvěma světy leží. Skoro se divím, že někde ještě cyklisté mohou do přírody, že na stromech pořád ještě jsou turistické značky, že nějaký houbař ničící svými botami spadané jehličí ještě nebyl ubit řidičem traktoru, těžícím dřevo. Uf!
Poslední číslo Cykloturistiky nám pochválilo nebývale velké množství čtenářů. To nám dělá obrovskou radost a moc za to děkujeme. Zároveň víme, že vše o dětech táhne, že téma dětí je vděčné a boduje samo o sobě, že ta vyšší míra chvály je tedy trošičku nezasloužená. Pyšní jsme jen na to, že jsme dětské trasy najížděli osobně, tentokrát bez externích spolupracovníků.
A to je protentokrát asi vše, užijte si jaro (které vypadá jako léto), užijte si toto číslo Cykloturistiky