Vulkanickou krajinou francouzské Auvergne

28.2.2017

Zavřeli jsme za sebou kancelářskou klícku a vyrazili na průzkum. Jak dobrodužně to zní. S vyhlídkou vytoužených dnů volna po náročné sezoně jsme naložili čtyři kola a vyrazili vstříc Francouzskému středohoří.
Středobod celé oblasti Auvergne, průmyslové město Clermont-Ferrand, jsme bez výčitek nechali za zády a naše zvědavost neomylně směřovala k nekorunované královně celé vulkanické Auvergne – dokonale tvarovanému kuželu Puy de Dôme. Ten je povětšinu roku oblíbeným skalpem jednodenních výletníků, ale svých „pět minut slávy" si bezpochyby užívá v parných červencových dnech, kdy je asfaltka vedoucí k vrcholu pasována na vrcholovou etapu Tour de France a přitahuje zraky tisíců cyklistických nadšenců. Po zbytek roku dokreslují za větrných dní jeho siluetu poletující padáčky paraglidistů. Z vrcholu se jako na dlani otevře výhled na okolní sopečné kužely a i geologií nepoznamenaný laik v sobě probudí touhu dozvědět se o sopečné činnosti víc. Příležitostí, jak jí proniknout pod pokličku, se nabízí hned několik. Jedním z pohodlnějších je návštěva nedalekého muzea Vulcania, kde vás s neotřelou francouzskou hravostí nechají přírodní zákonitosti poznat na vlastní kůži pomocí nejrůznějších interaktivních expozic. Na vlastní pěst pak můžete prozkoumat třeba kopec Puy Pariou, který už z dálky zaujme výrazným travnatým kráterem. Oblast je bohatá i na krátery zatopené vodou, v nichž vznikla krásná kruhová jezera jako Gour de Tazenat, Lac Pavin nebo Lac Chambon.
Kličkovali jsme mezi sopečnými kužely a mírně zvlněnou krajinou směřovali k nejvyššímu horskému masivu oblasti Monts-Dore. Dlužno dodat, že většina Auvergne se rozprostírá na náhorní plošině v nadmořské výšce kolem tisíce metrů, a přesto umožňuje poměrně pohodové poježdění bez větších zákeřností. Silnička se nevinně loudá mírně zvlněnou zemědělskou krajinou, mezi kráterovými jezery i čedičovými skalami Roche Tullière a Roche Sanadoire, které vystupují z lesa jako dvě píšťaly obřích varhan. Překvapení nás čeká v sedle Col de Guéry, kde se před námi náhle zjeví celý masiv Monts-Dore, a unavenému cyklistovi spadne čelist. Dnes už nás čeká naštěstí jen sjezd do horského střediska Le Mont-Dore na úpatí nejvyšší hory Puy Sancy (1885 m), ale krásná okolní scenerie nás nenechá na pochybách o programu několika následujících dní. Neúnavně zdoláváme táhlá sedla, abychom se následně odměňovali nekonečnými sjezdy horskou krajinou a neskrývanou radostí z objevu každého krásného zákoutí. Z farem zavání typický odér chléva i zrajících sýrů. Nasajte zhluboka a nechte se dovést až k prodejnímu pultíku přímo na farmách, kde lze ochutnat jedinečné vzorky vyráběné tradiční metodou. Typickými sýry kraje Auvergne jsou St. Nectaire, Roquefort a Cantal.
Ač si tedy našinec pod pojmem francouzská delikatesa představí leccos, musím nepokrytě přiznat, že malí mrskající červíci na slupce nás po rozbalení čerstvě zakoupeného sýra trochu zaskočili. Po chvíli váhání jsme si dodali kuráže a přesvědčení, že to tak má být, jsme se odhodlali kůrku odkrojit. Naše obavy naštěstí nebyly naplněny, v sýru nebylo ani červíka a chuťové pohárky se dočkaly královské odměny. Lahůdek, které na první pohled nijak zvlášť nepřitahují, ale nakonec si vás úplně podmaní, je tady k dispozici celá řada. Při pohledu na typickou uzeninu obalenou v lávovém prachu jsem si nejdřív představila spíše skřípání mezi zuby než labužnickou slast. Opak byl ale pravdou a ochutnávání nekonečného sortimentu této dobroty se nám stalo skoro posedlostí.
Oblast navíc ukrývá tolik přírodních šperků i architektonických skvostů, že občas rádi sesednete z kola a dopřejete si relax na břehu kráterového jezera nebo kávičku v romantických francouzských městečkách z typického černého vulkanického kamene.
Další část textu najdete na str. 24-25 v tištěné verzi časopisu, včetně informačního bloku.

text a foto Michaela Poborská

Menu