O kolech ze zásuvky

28.2.2017

Na cestách si extrémně silně uvědomuji svoji závislost na elektřině. Doma vše funguje, jak má, maximálně dojdou tužkovky v budíku, praskne žárovka nebo večer zjistím, že došlo k výpadku v celém městě nebo čtvrti a musí se znovu přeřídit blikající nuly na správný čas na věži, na videu a všem, co je na tomto zdroji závislé. Když dojdou baterie v mobilu někde na cestě, ani nevím, kolik je hodin, nemůžu se potkat, s kým se potkat mám, nemůžu dát domů zprávu. A totéž platí s notebookem – pokud se ode mě na cestě očekává nějaká práce, je problém. Skype, ICQ, facebook, maily, internet, všechno je v háji, když není šťáva. A také připojení, které zaručeně nikdy není tam, kde určitě být mělo. V zahraničí pak stačí nekompatibilní zásuvky. Samozřejmě vím, vezl jsem si adapter, ale nejde. A sehnat v obchodě taky nejde. Ta absolutní závislost na takových banalitách a každodenních samozřejmostech je k vzteku. 

Na tomhle všem, co se týká cestování, nejsou závislá elektrokola. Jejich akční rádius je relativně malý a šťáva by jim neměla dojít dřív, než se vrátí zpět na základnu nebo dojedou z jednoho bodu do druhého. Všude teď slyším jen o elektrokolech a v mozaice, kterou jsme pro toto číslo připravovali, se nám původně sešel stejný počet zpráv o elektrokolech jako o kolech ostatních. A to už na mě bylo příliš. Všichni teď s elektrokoly blázní, všude se o nich píše, dokonce i u nás. Já proti nim nemám vůbec nic, spíš naopak. Myslím, že plno lidí, kteří by je využili, ještě ani neví, že něco takového existuje nebo na ně nemají dost peněz. Je to skvělý asistenční prostředek – zrychlí a usnadní cestu, ať už je ta cesta kamkoliv, ať už jde o dopravu, turistiku či dokonce usnadnění pohybu. Snad jedině o sport v tomto případě nejde vůbec, tedy aspoň by nemělo. 

Elektrokola vedou k zamyšlení nad tím, co je a co ještě není kolo a co už je moped, tedy motocykl a tím pádem také, o čem psát v cyklistickém časopisu a o čem nikoliv. Samozřejmě, že nejlépe otázku, co je a co není kolo, řeší zákon. Sám si umím představit, že na kole s pohonem, který je závislý na šlapání a vypíná se při rychlosti 25 km za hodinu, jedu po městě na schůzku a také bych v rodině určitě našel pár lidí, kteří by jeho pomoc ocenili, dokonce i na dovolené. Proč ne? 

Poslední dobou se dokonce spekuluje o tom, zda malý asistenční motor nepoužívají potají závodníci. Nikde ale zatím nebylo řečeno, že to je technicky prakticky vyloučené, a já dodávám, že to nemá nic společného s elektrokoly, o nichž je řeč na stránkách Cykloturistiky. 

Říkám elektrokolům jednoznačně „ano“, jen mi v současné době hodně vadí jejich závislost na té proklaté zásuvce, pro niž jsem konečně sehnal odpovídající adapter a nabil jsem počítač. A protože tu nikde není wifi, nahraju tento text na flešku a půjdu do veřejné knihovny, kde se snad připojím do svého outlooku a úvodník pošlu do redakce. A pak konečně sednu na kolo a budu pár hodin naprosto nezávislý na čemkoliv. 

Menu