Musím sám na sebe podat oznámení (čili se udat). Jsem celoživotní nestraník, stranící se všech stran, především pak těch, které kážou vodu, ale samy pijí víno (nejlépe archivní). To znamená, v podmínkách našich, malých českých – straním se všech stran. Pokud byste o nějaké věděli, která pije, co káže, kontaktujte mne. Jistý světonázor ale vlastním a vychází ze zkušeností mých takřka padesáti prožitých a užitých let.
Hodně vlažná novinka
Tento článek rozhodně nemá být politickým školením, ale občas, spíše po čase číše přeteče, a pak se i já pustím na ten pochybný politický led. A to se stalo začátkem února tohoto roku. Přesně dne 2. února se hlavním tématem všech veřejnoprávních zpráv (veřejnoprávní se má rovnat nezávislý, naivně se domnívám) stala „překvapivá" informace o pražské cyklostezce podél Rokytky, jejíž tříkilometrový úsek přišel na zhruba 140 milionů Kč. Jednoduchým výpočtem přišli novináři (či jejich našeptávači) na objev nejdražší cyklostezky v Evropě (a předpokládám, že jen vrozená skromnost jim nedovolila stát se světovými). „Jeden kilometr za necelých 50 mega, to je ale drzost, podvod, kdo si na tom nahrabal, já bych těm Pražákům a cyklistům vůbec…!!!" Jistě v tomto duchu zvolal mnohý rozhořčený ovčan (nejde o překlep). A úvahy jistě pokračovaly dále a začaly se stavět konstrukce, ale hlavně velké tunely. Následně se zhusta vynášely karty, kde králové nápadně připomínali radní, konšely a jiné potentáty, kteří byli či mají být smeteni pod stůl. Hlavní trumf se pak podivně jmenoval, něco jako Otevřená karta.
Ano, je to opravdu hodně těch 140 mega peněz českých. Co mne však zamrzelo více, je načasování této mediální kampaně na dobu, kdy se na Magistrátu hl. m. Prahy odvolává, přeskupuje a připravuje na další boje, vždyť volby jsou za pár měsíců. O ceně této cyklostezky se vědělo dávno, asi již před dvěma roky se o tom hlasovalo souhlasně napříč politickým spektrem, ale bylo ticho po pěšině! Ovšem že každá informace je zneužitelná, musí se jen správně načasovat, učesat či přistřihnout a šup s ní do světa. Jde tedy čistě o klasickou malou českou podpásovku. Koho vůči komu, to nechť si domyslí zvídavý čtenář sám, případně ať si počká na další úžasnou reportáž „investigativního kolegy".
Hra s čísly
Nastává změna vyučovacího předmětu, po hodině reálné politiky bude nyní matematika. Zadání dnešního úkolu zní: Kolik opravdu stál jeden kilometr vlastní 3,2 kilometru dlouhé cyklostezky?
Počítat můžeme mnoha způsoby, například odečíst všechny mosty a terénní úpravy a vyjde nám jeden kilometr na tři miliony korun, což by naši cyklostezku naopak posunulo na druhý konec, tedy mezi nejlevnější obdobné stavby. Což je rovněž neobjektivní.
Přístupů a postupů je mnoho. I zde, v oblasti neúprosných dat platí, že účel světí prostředky. Každý si počítá dle svého, podle toho, jak se mu to hodí do krámu, a také se tak děje a dít bude. Nebohý, nezasvěcený a věci neznalý občan se rázem stává ovčanem, tedy nechtěným (leckdy i z pohodlnosti naopak) členem stáda lehce zmanipulovatelných hlasů. Což se právě v době předvolební hodí nejvíce. A proč k politickému mlžení a působení nevyužít cyklistiku, která se v posledních letech stává stále populárnější a masovější, a tím i politicky využitelnější.
Pohled na mapu
Další předmět by se mohl jmenovat zeměpis, protože se konečně podíváme do terénu, tedy na inkriminovanou stavbu. Shodou okolností jsme po tomto území v Cykloturistice již putovali, a to v seriálu o pražských potocích. Tenkrát však byla celá oblast územím nikoho – zanikající továrny, rozpadající se haly, opuštěná vlečka s chátrajícími mosty, vše oživeno bezdomovci holícími elektrické kabely. Od té doby se však mnoho věcí změnilo. Z Vysočan a Hloubětína zmizely průmyslové kolosy, které vystřídaly nové obytné komplexy s poměrně dobrou adresou, navíc v blízkosti metra. K tomu vznikla sportoviště a nové parky. Osu tvoří Rokytka, v úseku od Hořejšího rybníka k ulici Freyově, doprovázená opuštěným tělesem zaniklé vlečky.
Podél Rokytky se na kole již jezdilo, jde o významnou trasu, která začíná u Vltavy a vede z metropole ven na východ. V pohodlné a bezpečné cestě však bránilo několik rušných komunikací a jiných „špuntů", které by odstranila výstavba cyklostezky s využitím železničního náspu, „jen" doplnit a opravit nějaké mosty. Tedy velká výzva, navíc na území Prahy ubývá volných prostorů pro snadná řešení cyklostezek. Logicky, pokud se chce pokračovat v budování cyklistické sítě, bude stále častěji docházet k technicky, a tím i finančně, náročnějším řešením. I stalo se tak. A nová cesta vznikla za finance výše popsané. Ovšem nutno si uvědomit, že označení cyklostezka je jen jedním z možných pojmenování nové funkce bývalé vlečky. Kromě cyklistů zde potkáte pěšáky, inlajnisty, maminky s kočárky, v zimě běžkaře. Nová cesta rovněž poslouží i jako propojení nových obytných komplexů pod Harfou s oblastí parku Podvinní, který je jakýmsi centrem oblasti, kde se v létě pořádají kulturní a společenské akce. Celkově pak cyklotrasa podél Rokytky spojuje páteřní trasu po pravém břehu Vltavy s východním okrajem metropole.
Do sedel
Máme před sebou další, snad nejoblíbenější předmět, tedy tělocvik, pro tentokrát cyklistiku. V době, kdy píši tento text, je i v Praze vhodnější klouzat se na běžkách než na kole. Cyklostezku jsem si však projel, a nejen já, vloni na podzim. První dojem (a nejen můj) byl moc pěkný, široká asfaltová dálnice, zcela stranou aut. Ovšem postupně mi (a nejen mně) začalo něco být divné. Stezka spojuje bod A s bodem B, ale mezi nimi není v podstatě úniku. Chybí napojení na okolní ulice a domy, a pokud je, jedná se o schody, tedy pro cyklisty nic moc. Kombinace jízdy na kole se vzpíráním nepatří k oblíbeným. Již vím, že jde o dočasné řešení, které bylo dáno plánem, a nebyl čas zdržovat se zdlouhavým řešením výkupů dotyčných pozemků. Had vinoucí se z Vysočan do Hloubětína by se měl co nejrychleji změnit ve stonožku. Jinak bude celý projekt cyklostezky Rokytka, jehož chloubou by se měl stát právě diskutovaný tříkilometrový úsek, polotovarem.
A co pan učitel?
Pokud jsem článek pojal jako několik hodin školení, měli bychom pustit ke slovu i pomyslného pana učitele. Do této nevděčné role jsem si dovolil pasovat Ing. Pavla Poláka, předsedu komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu. S humorem sobě vlastním reagoval 2. února na tiskové konferenci na startující mediální kampaň následujícím shrnutím celé problematiky cyklostezky Rokytka: „Je pravděpodobně možné, že mosty mohly být o metr či dva kratší, o tunu lehčí a tráva vysetá na upravených plochách zeleně řidší, ale asi spíš ne. Vysoké náklady umožnily vysoce bezpečné a výjimečné řešení, kterým se může Praha pochlubit i v klubu cyklisticky vyspělejších evropských měst, kam chce patřit. Mohli jsme toto řešení zvolit a nabídnout pražským cyklistům něco nového, nebo ne – a stezku nemít vůbec. Ani teď, ani v budoucnu. Zvolili jsme první řešení a myslíme si, že správně." Mimochodem tisková konference trvala plné dvě hodiny, všichni zainteresovaní se zúčastnili (kupodivu) a po tomto objasnění bublina splaskla.
Dobré na konec
V úvodu jsem slíbil, že dojde i na dobré zprávy. A zde jsou. Pokud zůstaneme u Rokytky – v loňském roce se tady udělalo opravdu mnoho práce a jízda podél ní (vede tudy páteřní cyklotrasa A 23) je opravdu pohodlná a bezpečná a věřme, že se zmiňované nedostatky co nejdříve odstraní.
Další skvělou zprávou jistě bude vznik jiné pražské cyklostezky. Samozřejmě MNOHEM DRAŽŠÍ! Povede pod Vyšehradskou skálou a v kupeckém přepočtu zde pak kilometr vyjde na necelé tři miliardy. Lze předpokládat, že i takto bude někdo počítat a lehce opomene další souvislosti. Vyšehradská skála se pomalu hroutí. Jedinou záchranou je mohutný stavební zákrok v podobě opěrné hradby ode dna Vltavy podpírající vlastní masiv. Nahoře pak vznikne plocha využitelná, mimo jiné, jako cyklostezka. Vše se odhaduje na jednu miliardu. A ejhle – na světě je nejdražší cyklostezka v celé galaxii!
Shrnutí školení
Závěrečná úvaha možná nepatří mezi dobré zprávy, ale dokazuje zvyšující se společenský význam cyklistiky, z které se stala politická devíza. Strany a jejich představitelé mají rozvoj a podporu cyklistiky ve svých programech. Stále více politiků se objevuje na kole a přiznává se, že dokonce i na tomto stroji tráví volný čas, a ne jen několik demonstrativních okamžiků před objektivy fotografů. Je samozřejmě otázkou, nakolik své sliby a proklamace myslí vážně a zda nejde jen o snahu o zvýšení popularity a zisk hlasů voličů. Případně zda někteří nevětří milionové položky a lukrativní zisky v množících se stavbách pro cyklisty…
Ať je pravda kdekoliv, buďme rádi, že se na kole jezdí stále lépe, bezpečněji a pohodlněji. Ovšem nikoliv za každou cenu, nenechme si z radosti z jízdy na kole udělat nástroj politické manipulace. Buďme občany, nikoliv ovčany.
text a foto Jiří Juřík