Kola ve výtvarném umění a v hudebních dílech

28.2.2017

Také hudební skladatelé dávali svým kompozicím názvy související s cyklistikou, vyjadřující jejich sympatie a kladný vztah k jízdnímu kolu. Byla zde i určitá spojitost s výtvarným uměním, protože titulní strany notových materiálů bývaly graficky velmi pečlivě a vkusně provedené.

Cyklisté na obrazech umělců
Teprve v samém závěru století a na jeho přelomu se dostávají bicykly a cyklisté na obrazy známějších umělců. Mezi prvními to byl obraz francouzského malíře Jeana Bérauda z doby kolem roku 1900. Je na něm výjev ze zahradní restaurace v pařížském Buloňském lesíku, oblíbeném výletním místě obyvatel francouzské metropole. Dámy i pánové jsou pečlivě ustrojeni, dámy samozřejmě v kloboucích a ani muži nejsou bez pokrývky hlavy. Mezi občerstvujícími se hosty je hodně cyklistů a ústředním motivem obrazu jsou muž a žena usedající na kola a opouštějící restauraci. Z téže doby je také obraz rakouského malíře, který jeho tvůrce Theo Zasche nazval Lov na štěstí. Lovcem je cyklista a štěstím unikající dívka. Obraz nezapře ovlivnění malíře secesí, v jejíž době vznikl – dekorativní květiny, dívčiny vlasy rozevláté do mnoha pramenů a s vetknutými květy, štíhlé kmeny břízek v popředí… A obraz určitě nepostrádá značnou míru komična. Nebo o něco později namaloval Jan Balet Café restaurant Billard, obraz ve stylu naivních malířů. Skupinku před vchodem do podniku, která jako by pózovala pro fotografa. V popředí je cyklistický závodník s kolem a za ním personál kavárny. Obraz připomíná klasickou strnulou skupinovou fotografii zašlých časů.
Ale pro příklady není třeba chodit až tak daleko. Ve sbírkách Národní galerie v Praze je obraz Luďka Marolda známý pod názvem Dívka na kole, který vznikl pravděpodobně v roce 1897. Na podlouhlém formátu, zhruba 25 x 50 cm, jsou tři cyklisté v uhlopříčné kompozici. Barevné ladění obrazu spočívá v harmonii hnědé a zelené, hnědé siluety cyklistů na zeleném pozadí. Jen mladá cyklistka v popředí, jedoucí na kole v elegantním černobílém kostýmu a v klobouku, se zářivě červenou stuhou ve vlasech a na blůzce, barevně oživuje celý výjev. Obraz je proveden akvarelem, kvašem a bělobou, směšování technik bylo pro Marolda typické. Lze se domnívat, že tato kompozice byla původně návrhem na plakát, k jehož tvorbě Marold v tomto období tíhl.
Za „přelomový" se považuje obraz nazvaný Cyklistka španělského malíře Ramona Casase, který dnes vlastní Museo de Arte Moderno v Barceloně. Casas, silně ovlivněný uměním Toulouse-Lautreca, si zvolil za námět svého obrazu ženu sportovkyni, což bylo v té době u malíře jeho formátu velmi neobvyklé a vyvolávalo to četné diskuse. K tomuto námětu byl zřejmě inspirován svými častými pobyty v Paříži. Přelomový proto, že to bylo určité novum, které jako by odstranilo zábrany. S bicykly, cyklisty a cyklistkami se pak setkáváme na obrazech Salvadora Dalího (jeho „Cyklisté", vousatí pánové projíždějící se na bicyklech mezi vysokými stromy, visí v galerii Perles v New Yorku, přeplněný cyklisty je i jeho obraz Sentimentální kolokvium), George Braqua (olej zobrazující bicykl má soukromý sběratel), Jeana Metzingera (obraz dráhového cyklisty Au Vélodrome je součástí proslulé kolekce Peggy Guggenheimové), Fernanda Légera (cyklisté byli jeho velkým tématem, k nejznámějším patří série obrazů s cyklistkami robustních postav) a dalších světových malířů. Ale to se již hodně vzdalujeme roku 1900.

Cyklistické valčíky, pochody a klavírní skladby
S hudebními skladbami inspirovanými cyklisty jsme se již setkali jak v éře velocipedů Michaux, tak i v éře vysokých bicyklů, a v tomto trendu komponisté pokračovali i v devadesátých letech, kdy na silnicích již vládla nízká kola. Jen tehdejší čtverylky (quadrille) a kvapíky (galop) nahradily modernější taneční rytmy, oblíbenými se staly i pochody. Skladby byly většinou psané pouze pro klavír a v jejich názvech, stejně jako v textech písní, se objevovala cyklistická tematika. Na barevně ilustrovaných titulních stranách notových materiálů již zcela převládaly nízké rovery, jen ojediněle se ještě vyskytl vysoký bicykl. Jako ukázky jsou uvedena grafická řešení titulů některých skladeb vydaných v devadesátých letech. Skladba pro piano „Wheeling-Bicycle Parade" od R. S. Penistona, vydaná v roce 1891 v kanadském Torontu, se ještě motivem ilustrace vrací k vysokým bicyklům. Z roku 1896 jsou „Cycle Valse" skladatele E. Allena Clodeho vytištěná v Londýně, cyklistický pochod „New York and Coney Island" vydaný v New Yorku nebo klavírní skladba Charlese D. Blakeho „Schottische Century Run", rozšiřovaná vydavatelstvím Oliver Ditson Co. nejen v několika amerických městech, ale i v Londýně.
Možná překvapí, že většina ukázek pochází ze Severní Ameriky. Ale tam se jich díky sběratelskému úsilí několika nadšenců zachovalo nejvíce. Například dnes již nežijící americký znalec historie jízdního kola Roland C. Geist shromáždil takovýchto „cyklistických hudebnin" celkem sto padesát dva, v širokém časovém rozpětí. Do jejich názvů často vstupoval i ženský prvek (The Bicycle Girl, The Cycle Queen, The Merry Cycle Girl, Queen of the Bicycle Girls a podobně). Některé, nejčastěji pochody, byly psané přímo pro určitý cyklistický klub (The Southern Wheelmens March, Brooklyn Bicycle Club March, Arrow Cycling Club Two Step) a jiné. Značnou oblibu získaly v té době i cyklistické zpěvníky (Bicycle Songs), sborníky písní s texty vztahujícími se k cyklistice. Většina z nich bývala brzy rozebrána a dočkala se opakovaných vydání.
Vedle anglicky mluvících zemí to bylo i Německo, kde se často vydávaly různé zpěvníky pro cyklisty (Liederbuch für Radfahrer) a také notové materiály skladeb s „cyklistikou" v jejich názvech a s barevnými titulními stranami v tomto duchu. V Německu to byly především řízné pochody, v této zemi oblíbené. Někdy věnované i konkrétní firmě vyrábějící velocipedy, zřejmě na její objednávku a vydané s její finanční podporou – například „Opel March" zkomponovaný Adolfem Kuglerem pro firmu Adam Opel.

text Ivo Hrubíšek
foto archiv autora

Menu