ROZHOVOR: Nicolai Bangsgaard

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2010-10-20T14:53:40 --><p style="text-align: justify;"><strong>JISTĚ JSTE UŽ ČETLI MNOHÉ CESTOPISY A VÍTE O NĚKOLIKA LIDECH, KTEŘÍ SE PUSTILI DO DLOUHÉHO CESTOVÁNÍ NEBO PŘÍMO DO CESTY KOLEM SVĚTA. KAŽDÝ Z NICH JE JINÝ, ALE Z NICOLAIE VYZAŘUJE NĚCO ZVLÁŠTNÍHO. JAKÝSI NETRADIČNÍ PŘÍSTUP K CESTOVÁNÍ I ŽIVOTU SAMOTNÉMU. SMĚSICE POZITIVNÍHO PŘÍSTUPU S TOUHOU PO SPOKOJENOSTI A VZTAHU K BOHU. STEJNĚ TAK ZAJÍMAVÁ BYLA I JEHO PŘEDNÁŠKA NA FESTIVALU CYKLOCESTOVÁNÍ V BRNĚ, KTERÝ SE KONAL BĚHEM VELETRHU BIKE BRNO A KAM NICOLAI PŘIJEL JAKO HLAVNÍ HOST.</strong></p>

V roce 2008, tedy v době, kdy už jsi byl dva roky na cestě, jsi na svém webu napsal, že pokaždé, když máš defekt, orosí se ti čelo studeným potem. Změnilo se to za poslední dva roky, co jsi byl na cestě kolem světa? 

Za ty roky se mi poněkud změnil způsob, jakým reaguji na píchnuté duše, ale stále shledávám jejich opravu neuvěřitelně frustrující. Nejsem velkým mechanikem, nikdy jsem jím nebyl a nikdy nebudu. 

Nicolai Bangsgaard
obr.: Poslední sedlo v Tibetu ve výšce 5050 metrů. Pak už následoval jen dlouhý sjezd do Nepálu.

Co bylo nejobtížnější k vyřešení před tvým odjezdem na čtyři roky trvající cestu kolem světa? 

Nejhorší bylo odpoutat se od všech těch věcí v Kodani. Opustit byt, kde jsem bydlel, všechny jistoty, vztahy, rodinu, přátele a prostě všechno, co tvořilo můj „normální“ život v Dánsku. Zanechat všechno za sebou. Zároveň to však bylo velmi vzrušující. 

Expedici jsi připravoval se svým kamarádem Martinem Amorem a spolu jste také vyrazili. On pak ale svou cestu ukončil. Proč? 

Za prvé se u Martina objevily v Polsku nějaké problémy s kolenem a on se rozhodl vrátit se do Dánska, aby navštívil doktory specialisty, kteří by jej vrátili zpátky do hry. Následně v Turecku onemocněl a rozhodl se expedici opustit natrvalo. 

Pokračoval jsi pak celou cestu sám, nebo tě tu a tam někdo doprovázel? 

Stává se, že člověk potká nějaké jiné cyklocestovatele a jejich cesty se na kratší či delší dobu spojí. Stejně tak to bylo i se mnou. Zcela plánovaně za mnou přiletěl jeden kamarád do Austrálie a jeli jsme spolu z Melbourne do Sydney. S jiným jsem pak projel i Kostariku. 

Vypadá to, že Austrálie je ze všech těch zemí pro tebe tou opravdu vysněnou. 

Austrálii zbožňuju především pro její přírodní krásy, všechny ty veselé a otevřené lidi a kontrasty mezi izolovaností vzdálených míst a jejich barevností. Stejně tak úžasný je život v kosmopolitních městech, vůně gumovníků, tamní klima, poušť, Melbourne, Sydney, Adelaide, celý ten bezmezný pocit svobody, který mám, když jsem v Austrálii. Miluji tam prostě všechno. 

Dokonce tam po tobě pojmenovali i tele. Jak se to stalo? 

V malém městě Leongatha v provincii Victoria jsem bydlel u rodiny, jejíž kráva právě porodila krásné telátko. No a oni jej pojmenovali podle mě. Nicolai. 

Nicolai BangsgaardAsi nejtěžším momentem pro tebe bylo zemětřesení na Jávě, které dosáhlo v epicentru 7,9 stupně Richterovy stupnice. Jaké to bylo stát se součástí něčeho, co člověk většinou vidí jen v televizi? 

Stalo se to v noci v malé vesničce na jihu ostrova Jáva. Vzbudilo mě šílené, chaotické poskakování a třesení. Snažil jsem se dostat ven z guest housu, kde jsem bydlel, a neměl jsem moc potuchy o tom, co se vlastně děje. Pak to přestalo. Lidé venku pobíhali v panice a strachu z příchodu tsunami, ale naštěstí tu noc žádná nepřišla. Díky Bohu. 

Co následovalo potom? 

Šel jsem spát. V místě, kde jsem byl já, se nikomu nic nestalo, nebyli žádní mrtví, nebylo nic zbouraného ani rozbitého. Druhý den jsem normálně pokračoval dál. 

Na své cestě jsi používal poměrně standardní sestavu cyklistického vybavení. Je něco, co bys chtěl změnit v případě, že by ses opět pustil do podobné akce? 

No, standardní, nevím. Použil jsem kolo Koga-Miyata WorldTraveller 2004, které mě stálo víc než 2000 eur. Nevím, jestli se tomu dá říci standardní. Miluji to kolo a nemyslím, že bych na něm chtěl něco změnit. Prostě parádní stroj! 
O nákladním vozíku jsem nikdy neuvažoval, ani o jiné podobné změně. Prostě jsem naprosto spokojený.

Na jednom předním plášti jsi ujel víc než 24 000 kilometrů. Co to bylo za typ? 

Vlastně jsem na něm ujel 31 000 kilometrů. Byl to Schwalbe Marathon XR. Skvělý plášť. Během těch 24 000 kilometrů jsem měl jen jeden defekt. 

Během své cesty jsi nafotil více než šedesát tisíc fotografií, které opravdu stojí za to. Jak ses staral o fotovýbavu v náročných podmínkách? 

Vždycky jsem se snažil udržet foťák čistý. Pokud jsem se objevil v nějakém opravdu prašném prostředí, balil jsem ho ještě navíc do ručníku. Všechno jsem převážel v řídítkové brašně. 

Během cesty ses rozhodl prodloužit expedici ze dvou na čtyři roky. Jak jsi dospěl k takovému rozhodnutí? 

Svět je větší, než jsem čekal, a já navíc opravdu miluji život na cestě. Brzy jsem zjistil, že budu potřebovat víc než dva roky, abych objel svět a udělal to pořádně. Rozhodnutí pro mě nebylo příliš těžké, mnohem horší ale bylo oznámit rodině a kamarádům, že budu cestovat ještě o dva roky déle. 

text Honza Galla foto Nicolai Bangsgaard

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu Cykloturistika 11/2010, vychází 19.10.2010!
Menu