Zahraniční obchodníci žasnou, kolik kol může pojmout země s tolika málo obyvateli, jako je Česká republika. V počtu prodaných kol na hlavu jsme světová velmoc. Statisticky je úplně někde jinde, zcela mimo tabulky, Holandsko. Českou republiku ale lze považovat za cyklistickou zemi. Jediné, co cizí odborníci nechápou, je skladba u nás prodávaných kol. Početně velmi významnou skupinu kol prodávanou v zahraničí tvoří kola, která u nás prakticky nemají zákazníka. Jde o kola městská, cestovní, plně vybavená nebo také treková, to podle terminologie. Takové kolo nemůže být ve slušné kvalitě úplně levné a vždy bude trochu těžké. Ani levnější, ani lehčí a ani lépe fungující nebude kolo horské, silniční či krosové, které si člověk časem přestaví a dovybaví. Čeští obchodníci i my novináři musíme stále odpovídat na otázky, jak je to možné: „Proč u vás neprodáváte městská kola“?
Vysvětlení? Češi pořád vnímají kolo jako sportovní nástroj, byť jej nakonec používají k dopravě či k rekreaci. Převládá názor, že kolo, které vypadá sportovně i lehce a snadno pojede, bude rychlé a kvalitní. Kola, která se u nás prodávají, tak musejí vypadat – sportovně. Ale brzy začne tlačit úzké sedlo a chybět nosič, stojan, světla, blatníky a bolet záda z příliš hlubokého předklonu. Přitom plně vybavená moderní kola, postavená se vším, co mají mít, rovnou od výrobce, vypadají tak božsky. Je to typ kol, která mě poslední dobou strašně zajímají. Jsou krásná, elegantní, vypadají tak honosně, některá dokonce mají rám konstruován tak, že jeho součástí jsou nosné prvky nosičů a světel nebo celé nosiče. Co pořád vymýšlet se závodními koly? Jediné, co jezdce zajímá, je tuhost a hmotnost. A cena letí nahoru. Na cestovních kolech může být řazení schované uvnitř náboje, převodový řetěz může nahradit řemen nebo dokonce převodová tyč, světla lze uschovat do rámu, představce, sedla či nosičů a kolo získá úplně jinou podobu, šmrnc. Široké hladké pláště dodávají každému kolu zvláštní punc a hlavně – jedou jako šílené a pohlcují jemné vibrace, jsou velmi pohodlné. A to nechávám stranou i možnost nějakého pohonu nebo dokonce elektroniky. Nabízí se obrovské možnosti improvizace, použití různě velkých průměrů kol, nastavování v mnoha směrech a dokonce i skládání. Cestovní kola jsou dnes něco úplně jiného, než kola našich babiček. I když uznávám, že háčkovaný kryt zadního kola uchycený na blatník, chránící sukni před namotáním do výpletu, byl pro mě nenahraditelným a dosud nenahrazeným detailem.
Městská kola dneška už nejsou handicapem, ale výhrou. Na veletrhu Eurobike v Německu jich bylo spousty, jedno hezčí než druhé. Na Bike Brno to druhý říjnový víkend z výše zmíněných českých specifik bude určitě slabší, ale i tak lze očekávat hodně zajímavého a nového právě pod kapotami cyklistických blatníků. A jestli z některého bude v retro stylu viset barevný úplet, vážně zapochybuji, jestli bych si neměl konečně pořídit kolo, které dokáže úplně všechno, vím to.