Val Pusteria (Pustertal)
Jižní Tyrolsko bývá také nazýváno krajem hradů. Ať se vydáme jakýmkoli směrem, jakýmkoli údolím, bude se nad námi každou chvíli nějaký ten kamenný svědek minulosti tyčit. Brzy ztratíme přehled o tom, jak se který jmenuje, protože v celé provincii je jich na čtyři stovky! I když se budeme nacházet většinu trasy na území Itálie, stále se domluvíme spíše německy než italsky. Území dnešních Jižních Tyrol patřilo od pradávna až do konce první světové války Rakousku. Proto i zdejší architektura, záplavy muškátů v oknech a vůbec celkový dojem je „rakouský" a k „italskému" má hodně daleko.
Na cestu se vydáme ale přeci jen z Rakouska. Cyklostezka značená jako Pustertalweg začíná v Lienzu – velmi pěkném, starém městě, které už před 2500 lety obývali Keltové, v období antiky to byl významný dopravní uzel mezi Korutany a Jižním Tyrolskem. Také se tu v roce 1988 zrodil a od té doby každý rok koná extrémní štafetový závod Dolomitenmann. Z památek jmenujme alespoň hrad Bruck z 12. – 13. století, uvnitř něhož se dnes nachází muzeum města, gotický kostel St. Andrä a na hlavním náměstí zámeček Liebburg, v němž dnes sídlí radnice.
Z Lienzu do Toblachu nás čeká na zahřátí 46 kilometrů dlouhý stoupák podél Drávy. Řeka tu teče místy v kaskádách a tomu odpovídá i sklon cyklostezky. Kdo jede obráceně, nemusí 46 kilometrů skoro vůbec šlapat, což přispělo k velké popularitě této části stezky. Přes průsmyk Toblach vede železnice umožňující dopravit se s kolem na kopec, pak nasednout a tradá dolů. Kdo bude šlapat z Lienzu nahoru na vlastní pohon, bude míjet skutečně bizarní figurky. Nafintěné a dokonale nalíčené dámy v kramflíčkách to valí z kopce na celoodpružených horákách, muslimka od hlavy až k patě celá zahalená do černého hábitu sviští z kopce jako o závod, tatík s miminem přivázaným v šátku na břiše, jednou rukou řídí, druhou přidržuje nemluvně… Tato část stezky vám připraví nezapomenutelné zážitky.
Okolní příkré severní svahy jsou zalesněny, na jižních se rozkládají idylické alpské louky s pasoucími se kravami, ovcemi a koňmi. Kousek před Silianem se vpravo nad údolím tyčí hrad Heinfels (pol. 13. století), největší v této oblasti. Protože hrad dnes patří soukromému majiteli, a dokonce je i částečně obýván, přichází v úvahu pouze prohlídka zvenčí.
V Silianu, hlavním městě východních Tyrol, si můžeme chvíli vydechnout, největší stoupání máme za sebou. Chvilka odpočinku se dá vyplnit prohlídkou pranýře (Silianer Pranger) z roku 1552. Čtyři a půl kilometru za Silianem přejedeme hranici do Itálie.
Po celkových 46 kilometrech, zpočátku docela výživných, v závěru už jen pozvolných, stojíme konečně v průsmyku Toblach, v němž pramení Dráva, a kde oficiálně začíná či pro někoho končí Drávská cyklostezka (Drauradweg).
Údolím Pustertal (italsky Val Pusteria) budeme nyní klesat západním směrem podél řeky Rienz (Rienza) 70 kilometrů až do Brixenu. Asfalt se na cyklostezce střídá s kvalitní šotolinou, pozvolné, pohodové klesání je občas zpestřeno krátkým stoupákem. Projedeme řadu malebných vesniček, jimž vždy vévodí vysoká špičatá věž kostela tolik typická pro zdejší kraj.
Nás Čechy určitě bude zajímat fakt, že v Toblachu v letech 1908 – 1910 trávil letní měsíce skladatel Gustav Mahler. V domě Trenkerhof si lze dnes prohlédnout jeden z pokojů, které tu obýval se svou ženou, a také dřevěný domek, jenž si skladatel nechal postavit v parku, aby měl klid na komponování.
Lesní cestu za přehradním jezerem Rienz nám před Bruneckem (Brunico) zpestří několik tunelů. Při zastávce v Brunecku si vychutnáme prohlídku ulice Stadtgasse. Středověký charakter doplňují čtyři městské brány, které se dochovaly jako pozůstatek starého městského opevnění. Jedna z nich, Ursulinentor, je vyzdobená cennými freskami z počátku 15. století.
Pokračujeme okolo barokního zámku Ehrenburg, chvílemi jedeme přes rozkvetlé louky, chvílemi úzkým kaňonem ve skalách přímo vedle trati. Před Mühlbachem projedeme soutěskou Mühlbacher Klause, kde se už ve 13. století vybíralo mýtné a která v době válek představovala důležitý strategický bod.
V městečku Mühlbach či italsky Rio di Pusteria si na pěší zóně můžeme dát nějakou rakouskou nebo italskou specialitu, podívat se na staré malované domy a kolem kláštera Neustift pocházejícího z 12. století (kaple, gotická křížová cesta, opevnění, mlýn, kašny, zahrady a obrovská knihovna) a kolem úrodných vinic se vydáme do Brixenu.
Při procházce Brixenem a pohledu na sluncem zalité vrcholky hor chtě nechtě konstatujeme, že Karel Havlíček Borovský se tu asi zase tak špatně neměl. Sám Havlíček konstatoval, že tak hezkou krajinu ještě nikdy neviděl, škoda jen, že není v Čechách. Velmi tu ale strádal psychicky, on jako zapřísáhlý antirakušák a antiklerikál byl poslán do silně katolického rakouského města. V Brixenu strávil čtyři roky (1851 – 1855), během nichž napsal Tyrolské elegie, obsahující ironické, satirické popisky jeho zatčení a vyhnání z Čech, kritiku vlády a policie apod. Z vyhnanství se Havlíček vrátil domů až krátce před svou smrtí v červenci 1856. První týdny svého vyhnanství trávil v hotelu Zum Elephanten, později bydlel v domě čp. 1 v ulici Adlerbrückengasse. Asi dva a čtvrt roku však pobýval spolu se svou ženou a dcerou kousek za městem v domě Kellerhäusl.
Brixenu se také přezdívá město kostelů. A ne neprávem. Vždyť jich tu je dvanáct a ještě šest klášterů. Za prohlídku stojí křížová chodba brixenského dómu.
Valle Isarco (Eisacktal)
Z Brixenu pokračujeme po proudu řeky Eisack (Isarco) až do Bolzana. Jen opravdu velmi krátký úsek vede po silnici. Jinak celých přibližně 45 kilometrů absolvujeme po parádní cyklostezce, kterou zpestřují delší či kratší tunely. Cestou nemůžeme vynechat město Klausen (Chiusa), nad nímž se tyčí benediktýnský klášter Säben se svými čtyřmi kostely. Kdo má dost sil, může se po příkrém svahu vyšplhat až ke klášteru a pokochat se nezapomenutelnými sceneriemi jihotyrolské krajiny. Stezka z Brixenu do Bolzana se ale většinou osadám vyhýbá, pojedeme hlavně mezi skalisky, v tunelech a vedle divoké alpské řeky Eisack.
Historické město Bolzano oplývá množstvím památek, jeho největší atrakce se však nalézá v Jihotyrolském archeologickém muzeu (Südtiroler Archäologiemuseum). Dalo by se říci, že mumie člověka stará asi 5300 let se stala symbolem města. Mumii našla koncem léta roku 1991 dvojice německých turistů v údolí Ötztal – proto dostala mumie pravěkého lovce jméno Ötzi. Zprvu se všichni domnívali, že se jedná o tělo ztraceného horolezce, a tak došlo k tomu, že při vyprošťování z ledovce byla mumie dost poničena. O Ötzim se můžeme dozvědět nejrůznější detaily z jeho života (co jedl před smrtí, kde se narodil a prožil dětství, jaké prodělal za svého života nemoci a zranění, že neměl ani jeden zubní kaz a že měděná sekera vypovídá o tom, že byl významnou osobností) a také to, jak byl zastřelen šípem a jak zraněním podlehl. Jedno ale přesto zůstává záhadou. Totiž každý, kdo se dostal s mumií do bližšího kontaktu (při nálezu, při vědeckých výzkumech), už zemřel, často náhle. Toto vědcům stále vrtá hlavou. Možná se jedná o nějakou kletbu, o něco mezi nebem a zemí, co ještě ani dnes nedokážeme pomocí nejmodernějších technologií rozluštit.
Popisované cyklostezky jsou dobře značeny, většinou asfaltové, místy se šlape po kvalitní šotolině. Údolím vede železnice, a tak není problém dostat se odkudkoliv kamkoliv vlakem.
A kam dál? Z Bolzana se můžeme vydat po cyklostezce s názvem Via Claudia Augusta podél řeky Adiže (Adige/Etsch) na jih nebo na sever (stezka popsána ve speciálu Cykloturistiky Dovolená na kole 2009). Kdo zvolí severní variantu, přijede přes průsmyk Reschenpass k Innu, kdo zvolí jižní variantu, může skončit až u Jaderského moře v Benátkách. Kdo by si chtěl pohodové šlapání po rovinatých cyklostezkách zpestřit několika alpskými průsmyky, může se z Brixenu vydat přes Passo Erbe do St. Martina, odsud stoupat údolím Badia přes průsmyky Valparola a Falzarego do Cortiny d’Ampezzo a odsud částečně po cyklostezkách zpět do Toblachu. Všechny zmíněné průsmyky mají nad 2000 metrů a podrobně je popisuje Michal Třetina v seriálu „Jak se jezdí do nebe" či ve stejnojmenné knížce.
Praktické informace
Sezona
Od května do září. I když jsme v Itálii, teploty jsou v letních měsících snesitelné, neboť se nacházíme v horách. Tato oblast patří mezi hojně vyhledávané, a tak v době letních prázdnin může být na stezkách trošku nával. V září už může být zejména v noci poměrně chladno.
Doporučené mapy
Spoustu mapek dostanete v místních infocentrech, úsek Toblach – Brixen je zpracován v edici Bike Line – Drau-Radweg. Trasa podél Adiže je rovněž zpracována v Bike Line – Via Claudia Augusta.
Doprava
Vlaková a autobusová spojení naleznete na www.suedtirol.info/doprava a na www.trenitalia.com.
Přeprava kola vlakem v Itálii ani v Rakousku není problém, vlaky přepravující kola jsou označeny příslušným piktogramem, ceny jsou velmi příznivé, existují různé rodinné a prázdninové slevy.
Ubytování
Ubytování v kempech (u Toblachu, před Bruneckem, St. Lorenzo, Klausen) je cenově podobné Rakousku, cca 8 euro/os. plus cca 4 až 5 euro za stan. Další ubytovací možnosti naleznete v každé větší obci. I hostince (Gasthof) a penziony nabízejí ubytování se snídaní za přijatelnou cenu (od 25 euro/os.).
Webové stránky
www.suedtirol.info, www.toblach.info
Infocentra
Tourismusverein Toblach, Dolomitenstr. 3, I-39034 Toblach, tel.: 0474/972132, info@toblach.info.
Tourismusverein Brixen, Bahnhofstr. 9, info@brixen.org.
Südtirol Information, Pfarrplatz 11, I-39100 Bozen/Bolzano, tel.: +39 0471 999 999
info@suedtirol.info.
Záchranáři a velvyslanectví ČR
Tísňová linka 112.
Konzulát ČR v Benátkách: 0039/041/5210383, nepřetržitá konzulární služba (mobil): 0039/335/6232250
Turistické zajímavosti
Klášter Neustift – dodnes obývaný augustiniány, část však přeměněna v muzeum a přístupná veřejnosti.
Brixen – pěkné město s bohatou historií a spoustou památek.
Klausen – vyhlídka nad městem u kláštera Säben.
Bolzano – kromě archeologického muzea a jeho největšího lákadla v podobě mumie pravěkého lovce oplývá město množstvím památek.
text Lucie Kovaříková
foto Michal Jon