úvodní

Přijde zaměstnanec za svým šéfem a povídá: „Šéfe, chci přidat!" Šéf vstane ze židle, obejde svůj pracovní stůl, uznale poplácá svého podřízeného po rameni a povídá: „Výborně! Jen přidejte, přidejte!"
Poslední dobou jsem slyšel pramálo dobrých vtipů, snad nám nezačal docházet humor… Ten výše uvedený je spíše trpkou glosou současného stavu. Ale pravdivou! Přidat, mlčet, minimalizovat vlastní nároky a čekat, to je jediné, co nám zbývá, jedině tudy vede cesta. Proto nevycházím z údivu, když někdo na své volání „(státe) přidej", neustále dostává přidáno. Moje rozlišovací schopnost nedosahuje tak daleko, abych si dokázal představit dvě miliardy korun. Tolik stát, což jsme my všichni, vynaložil (z našich kapes) na to, aby se mistrovství světa v klasickém lyžování uskutečnilo v nížině. Na garance bankám v době krize je ochoten vynaložit polovinu. Tomu srovnání už rozumím. Podle expertů by jich bylo potřeba na stabilizaci bankovního sektoru a celé české ekonomiky víc – tři, možná pět, nejraději ještě víc. Ony ale leží v asfaltových chodnících a tribunách u liberecké obce Vesec a v haldách sněhu uskladněného v Albrechticích. A kdoví kde ještě…
Vesec leží ve stejné nadmořské výšce jako okraj Kladna. Mít obdobné sportoviště tady, bylo by to strategické rekreační místo pro přelidněný region – půlku Prahy a půlku středočeského kraje. (Když už…) Bylo by to deset kilometrů z letiště. (Když už…) Doprava VIP hostů by byla o sto kilometrů kratší. (Když už to musí být…) Možná by miliarda (a kousek) zbyla. Nám všem…
Zkrátka – na větší hovadinu jsem za poslední měsíce nenarazil. Doufám, jen, že v současné době, kdy se začíná počítat a minimalizovat, bude na zrůdnost tohoto projektu lépe vidět.
Krize by mohla přinést leccos pozitivního, v to věřím. Každý z nás začne rozlišovat to pro jeho život podstatné od toho méně podstatného. Zaměříme se na podstatu věci, na díry, jimiž utíkají peníze z rodinných rozpočtů, z firem a snad i ze státní pokladny, na efektivní využití vlastního času. Budeme více spokojení s tím, co máme, a méně nespokojeni z toho, že nemáme, co bychom chtěli mít, eventuelně má ten druhý. Ruku v ruce s tím povadne kult automobilisty, tak úspěšně živený našimi médii. Kolo dostává novou šanci. Je levnější a rychlejší v dopravě, efektivní a zábavné ve volném čase, maximálně užitečné z pohledu zdravotního. Málokdo při bilancování důležité/nedůležité kolo odstaví. My cyklisté máme šanci.
A Vesec? Lyžařské mistrovství? Důležité/nedůležité?
Já vím, že až budu u televize křičet „Lukáši přidej", že Lukáš Bauer opravdu přidá, jen by mi bylo úplně jedno, jestli to je v Kazachstánu, v Norsku nebo někde jinde.
„Přidej Lukáši!" Přidejme všichni.