Když vane silný vítr…

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2009-11-24T17:48:42 --><p><strong>...může se i jinak normální cyklistický výlet změnit v nepříjemné dobrodružství. Proč někdy fouká a jindy se nehne ani lupínek? A jak silný vítr nás dokáže shodit z kola? Umějí vůbec meteorologové vítr spolehlivě předpovídat? Kdy se v předpovědi počasí objeví termín nárazovitý vítr? </strong></p>

Otázku „proč vítr fouká?" řešili naši předci už dávno, ostatně větrná korouhev patří k nejstarším meteorologickým přístrojům. Dnes můžeme jen spekulovat, stála-li za zájmem našich předků souvislost větru a počasí či důležitost větru pro mořeplavbu. Brzy odhalili i základní fakt – totiž že vítr vzniká v důsledku nerovnoměrného rozložení tlaku vzduchu nad zemí. Psal o tom i zakladatel české technické meteorologie doc. Bohuslav Hrudička v roce 1928: „S rozdělením tlaku vzduchu je úzce spojeno vzdušné proudění, jemuž, týká-li se vodorovného pohybu při zemi, říkáme vítr. Za nestejného rozdělení tlakového povstává vzdušný proud tím způsobem, že z oblasti vysokého tlaku vzduchu na všechny strany odtéká a do oblasti nízkého tlaku vzduchu ze všech stran vniká."
Stejně jako voda teče z kopce, proudí vzduch z oblasti vyššího tlaku do míst s nižším tlakem. Představme si kuličku, kterou vložíme do tlakového pole, okamžitě se rozeběhne do míst s nižším tlakem. Ale protože se Země otáčí, začne na ni působit síla, kterou jako první popsal Gaspard-Gustave de Coriolis v roce 1835 a začne odklánět kuličku na severní polokouli vpravo od původního směru pohybu. A to tím více, čím rychleji se pohybuje. Neuvažujeme-li tření, ustálí se pohyb kuličky podél přímkových izobar. Ve skutečnosti jsou ale izobary zakřivené čáry a povrch Země není ideálně hladký. Musíme tedy brát v úvahu ještě sílu odstředivou (jako na kolotoči) a sílu tření (brzdicí pohyb kuličky). Výsledkem všech těchto sil je proudění vzduchu v reálné atmosféře, tedy vítr. Fouká podél izobar a mírně se stáčí ke středu tlakové níže a od středu tlakové výše.
Vítr je vektor, má tedy svůj směr a rychlost. Rychlost větru se udává v metrech za sekundu, přičemž platí, že 1 m/s odpovídá 3,6 km/h (pro snazší přepočet: rychlost v m/s krát 4 minus 10 % = rychlost větru v km/h). Kromě hodnoty vyjadřující rychlost větru se někdy uvádí i slovní pojmenování, které jeho rychlost charakterizuje. Vyplývá z tzv. Beaufortovy stupnice větru, kterou kontradmirál britského námořnictva Francis Beaufort vytvořil při svých cestách oceány kolem Jižní Ameriky.
Silný vítr s sebou často přináší i nárazy, tedy krátkodobá zvýšení rychlosti větru o více než 5 m/s. V takovém případě hovoříme o nárazovitém větru. Nejnižší stanovená rychlost pro náraz je 12 m/s, obvykle se uvádí až od rychlosti 15 m/s. Směrem větru se rozumí směr, odkud vítr fouká. Uvádí se ve stupních jako azimut nebo pomocí názvů světových stran podle větrné růžice.
Na meteorologických stanicích se ke zjišťování směru a rychlosti větru používají anemometry či anemografy složené z Robinsonova kříže pro měření rychlosti a korouhve (směrovky) pro měření směru. V poslední době jsou tyto mechanické přístroje nahrazovány moderními anemoindikátory, které měří pomocí elektrických impulzů. Přístroje pro meteorologická měření se umísťují deset metrů nad zem, aby vlastní měření nebylo ovlivněno blízkostí terénu.
Rychlost větru se v průběhu dne mění, meteorologové hovoří o denním chodu rychlosti větru. Zvlášť nápadný je v tlakových výších (při anticyklonálních situacích). V přízemní vrstvě dosahuje vítr maximálních rychlostí v odpoledních hodinách, minima potom v noci či k ránu. Běžně se můžeme setkat s předpovědí: „Přes den mírný vítr do 5 m/s, v noci slabý proměnlivý." Jinak je tomu ve vyšších hladinách atmosféry, kde je denní chod rychlosti větru obrácený. Zároveň zde fouká silnější vítr (10 až 20 m/s) a dosahuje větší amplitudy.
Už při prvním pohledu na synoptickou mapu (o těch jsme psali více v předchozím dílu seriálu věnovaném tlaku) můžeme odhadnout, jak silný vítr bude foukat. Izobary se totiž dají přirovnat k vrstevnicím na klasické mapě: čím hustší jsou, tím prudší je kopec a voda po něm teče rychleji – tedy fouká silnější vítr. Rychlý přehled o rychlosti a směru větru poskytují tzv. praporky. Podobně jako šipky ukazují směr a pomocí čárek, popř. trojúhelníčků je zřetelná i rychlost větru.
V případě silného větru vydává Český hydrometeorologický ústav výstrahy. Vysoký stupeň nebezpečí nastává při průměrné rychlosti větru nad 13 m/s a v nárazech nad 22 m/s. Před silným větrem extrémního stupně nebezpečí se varuje v případě, že průměrná rychlost větru přesáhne 19 m/s a nárazy budou vyšší než 28 m/s. Podrobnější informace i aktuálně platné výstrahy pro Českou republiku najdete na webových stránkách ČHMÚ (www.chmi.cz), pro celou Evropu na stránkách www.meteoalarm.eu. Kromě výstrah před silným větrem jsou tu k dispozici i výstrahy před dalšími nebezpečnými meteorologickými jevy.
Vítr patří k parametrům, které numerické modely předpovídají velmi spolehlivě. Výhodou je většinou velká plocha území, kde budou směr a rychlost větru podobné. Stačí ve výsledcích výpočtů modelů nalistovat pole větru a podle praporků okamžitě vidíme, jak silný vítr a odkud bude foukat. Barevně bývají většinou zvýrazněny oblasti, kde se mohou vyskytovat nárazy větru.
Je tedy jen na nás, zdali si dokážeme výlet naplánovat podle převládajícího směru proudění tak, abychom náročnější pasáže jeli po větru a ty méně náročné pak zvládli s protivětrem. Neplatí-li ovšem, podle zákonu schválnosti, že jedeme-li na kole, fouká vítr pořád proti…

Slovníček pojmů
Beaufortova stupnice větru
stupeň větru slovní pojmenování rychlost v m/s rychlost v km/h
0 a 1 bezvětří (klidno) 0-1 0-5
2 slabý vítr 1-3 5-10
3 mírný vítr 3-6 10-20
4 a 5 čerstvý vítr 6-10 20-35
6 silný vítr 10-15 35-55
7 a 8 velmi silný vítr 15-21 55-75
9 a 10 vichřice 21-30 75-110
11 a 12 orkán nad 30 nad 110

 

Dobrý sluha, zlý pán
Vítr je živel. A jako každý živel umí pomáhat i trápit. Nemusejí zrovna padat stromy přes cestu a vzduchem létat tašky ze střech, aby vítr dokázal zcela pokazit výlet nebo připravit unaveného turistu o zbytky sil. Stejně jako v předpovědi sleduji před výletem oblačnost a srážky, neponechávám náhodě ani informaci o povětrnostní situaci. Není nic protivnějšího než například jet celý výlet z východu na západ proti čerstvému západnímu větru. Nastane-li taková situace (a je ta možnost), je dobré zvážit, zda by nebylo příjemnější uskutečnit výlet opačným směrem, a tím naopak využít vítr ve svůj prospěch. Bohužel takto většina turistů neuvažuje, a tak se dobrovolně trápí.
Horší je to na vícedenních túrách, kdy směr pokračování je většinou daný. Mám na vítr na cestách několik příjemných i nepříjemných vzpomínek. V rovinách Malé uherské nížiny, po stezce kolem Neziderského jezera, nás vítr s plně naloženými koly hnal bez šlapání rychlostí přes 40 km/h. Naopak na cestě podél Rhôny v Provence jsme zakusili, co to znamená, když vane mistrál. Velmi silný severní vítr nám nedovolil ani v úplné rovině bez nákladu jet víc než 15 km/h. Před Avignonem jsme měli dojem, že jsme právě zdolali horské sedlo. Vítr na kole ale umí být i nebezpečný. Jednou při cestě v Rakouských Alpách zapříčinil silný poryv větru na hřebeni havárii, která nám málem zabránila v pokračování při prázdninovém putování. Na vítr je třeba dávat si pozor a nepodceňovat ho. A nemusíte ani sedět v sedle kola, stačí naložit kola na střešní nosič, aby se auto v silném větru proměnilo v plachetnici.
Vítr ale umí pozlobit či potěšit i jinak než brzděním či urychlením jízdy. Jak jsme již v našem seriálu psali, vítr má zásadní vliv na vnímání teploty. Pokud se nepřipravíte na studený severní vítr, může vám být příslovečně houby platné, že nebe nad vámi je azurové, stejně budete „klepat kosu".
Vlahý vítr do zad přeje
Jaromír Krejčí

text Alena Zárybnická
foto Jaromír Krejčí

Menu