„Už nemůžu." Kdo by to na kole neznal a nezažil. „Dokud můžeš mluvit, tak máš sil ještě dost", zněla odpověď starších a zkušenějších. Práh bolesti, hladina morálky, to jsou veličiny proměnné a individuální. Skryté rezervy. Kde jsou, kde je hledat? „Já už ale doopravdy nemůžu". „Dokud udržíš rovnováhu a mluvíš, tak můžeš!" Většinou to doopravdy ještě jde, síly se najdou, bolest odezní a nedej bože, kdyby zpoza rohu vyběhl pes lačný cyklistova lýtka, to by ještě bylo sil. Rezervy jsou někdy obrovské, jen o nich nevíme, nejsme zvyklí z nich čerpat, hledat je.
Během jediného dne jsem slyšel dvě zajímavé statistiky. V Čechách se prý za rok vypije 154 litrů piva na hlavu, přičemž je to pokles proti minulým rokům, kdy byla spotřeba 158 litrů. To je téměř pivo na den. Když si vezmu lidi, kteří pivo nepijí vůbec nebo jen příležitostně, vycházím z úsudku, že pravidelných pijáků piva je v populaci zhruba čtvrtina. Jsou to čtyři piva na hlavu, ale spíš to bude ještě víc. Denně, podotýkám! Při průměrné ceně piva dvacet korun, je to osmdesát korun denně jen za pivo. 2400 korun měsíčně! Druhá statistika je z Ruska. Konzumace alkoholu se v době krize zvýšila a lidé utratí v průměru až 15 % ze svého měsíčního příjmu za alkohol. Šílené! Dodám, že čeští pivaři jsou na tom podobně. Zarážející navíc je, že v době krize lidé chlastají víc. Ne, aby víc šetřili, pohroužili se do svých životů, hledali cesty, smysly, podstatu, někdy i práci samu, pořádně zabrali, hledali rezervy – oni víc chlastají. Je to jako přestat šlapat a lehnout si do příkopu a to cyklista neudělá.
V době krize prý nejvíc vydělá zábavní průmysl, chvíli jsem tomu nerozuměl, připadalo mi to iracionální, vždyť je třeba zabrat, víc pracovat, šetřit… „Ne! Budeme se bavit, když se máme blbě, aspoň si užijeme. Na chvíli." A sociální dávky naházíme do výherních automatů, dodávám… Ještě že taková statistika neexistuje – z jakých zdrojů jsou peníze v automatech? Vydělané? Nakradené? Nebo z podpory? Nějak to do sebe zapadá, do jednoho schématu uvažování. Cyklistům ale není blízké, na kole se musí šlapat, i když to bolí, i když to nejede nebo třeba fouká proti.
A ještě jednou k rezervám – můj bývalý kolega spočítal, že po dvaceti letech kouření mohl mít postavený dům. Hypotéka by jej stála stejně jako cigarety. Praštil s tím. A dnes bydlí ve vlastním domě. Rezervy jsou, každý je máme. Věřím, že každý najdeme dost rezerv na to, abychom i letos strávili na kole hodně času, najezdili spoustu kilometrů, poznali fůru zajímavých míst a lidí, i k tomu, abychom strávili dovolenou na kole nebo si kolo nové pořídili. Cyklistika je totiž nejlepší „zábavní průmysl" (i když do těch statistik počítána asi nebude).
Martin Raufer