Úvod » Články k časopisu » Jaro na bělokarpatských lukách

Jaro na bělokarpatských lukách

Bílé Karpaty tvoří hranici jihu Moravy se Slovenskem. A přesto, jako by tu nikdy vlastně žádné hranice nebyly. Lidé po obou stranách hor se tu vždy potkávali bez ohledu na dělicí čáru v mapě. Hory samy lákají turisty na daleké rozhledy a rázovitou krajinu, která nadchne každého ve všech ročních obdobích. Nejpříhodnější dobou pro výlet do těchto malebných vrchů je ale jistě pozdní jaro, kdy zdejší horské louky vykvetou jako velký pestrobarevný koberec.

Když v 18. století přišli do hlubokých hvozdů Bílých Karpat první pastevci, začali na zdejších svazích mýtit rozsáhlé lesní porosty, aby získali půdu pro své ovce. Typickou podobu dnešní krajiny Bílých Karpat tak vytvářel člověk, avšak rozlehlé louky vzniklé mýcením poskytly nový životní prostor mnoha živočišným i rostlinným druhům. Zdejší nehnojené a pravidelně kosené květnaté louky tak představují jedinečné společenství rostlin a živočichů, na nichž lze napočítat na stovky vzácných či ohrožených druhů, včetně orchidejí. Louky Bílých Karpat patří k druhově nejbohatším lučním porostům ve střední Evropě. Bělokarpatským loukám dominují často solitérní stromy, které dotvářejí jedinečný vzhled této kulturní krajiny. Mezi přírodní klenoty Bílých Karpat patří také Javořický prales. Již dlouhou řádku let byla část bukového, javorového a jasanového lesa pod vrcholem Velké Javořiny ponechána svému osudu téměř bez zásahu člověka, a vznikla tak cenná přírodní rezervace. Ostatně, celé rozsáhlé území Bílých Karpat je vedeno jako chráněná krajinná oblast a podle toho je třeba se zde chovat a jezdit.

Vzhůru za rozhledy
Trasa výletu nás dovede, pokud nezvolíte některou z méně náročných variant, také na Velkou Javořinu, nejvyšší horu Bílých Karpat. Jen třicet metrů jí chybí do zápisu mezi české a moravské tisícovky, přesto je za dobrého počasí z louky na vrcholu úchvatný panoramatický výhled na velkou část jižní a střední Moravy. Vysílač na Velké Javořině tvoří svou typickou siluetou významný orientační bod v krajině. To na Velkém Lopeníku, druhém nejvyšším vrcholu, byla pro výhleduchtivé turisty zbudována dřevěná rozhledna, připomínající věž ze sirek. Druhou rozhlednu najdete na Travičné. Telekomunikační vysílač sice nevystavěli na nejvyšším vrcholu, ale dalekému výhledu do krajiny slováckého Dolňácka při úpatí hor žádný další kopec nebrání. Nesčetné výhledy z bělokarpatských luk vás však budou provázet v celém průběhu trasy. Dalekohled si tedy rozhodně nezapomeňte doma.
K rázu Bílých Karpat neodmyslitelně patří typické kopaničářské obce a osady s rozptýlenou zástavbou domů rozesetou po stráních. Mnohé z nich leží i na trase našeho výletu: Žitková, Vápenice, Lopeník a další. Naopak v podhůří Bílých Karpat se zajisté setkáte s typickou slováckou kulturou. Zbude-li vám po dlouhé cestě čas, můžete v zámeckém parku ve Strážnici ještě navštívit rozsáhlý slovácký skanzen a dozvědět se něco ze života prostého lidu v tomto kraji. Památkou, kterou byste ale určitě neměli na trase minout, je mimořádně zachovalý větrný mlýn v Kuželově, jehož průvodce umí neobyčejně poutavě vyprávět o historii mlynářského řemesla.

S kolem horem dolem
K překonání hlavního hřebene Bílých Karpat podél česko-slovenské hranice jsou potřeba nejméně dva dny, protože hřebenová cesta, i s odbočkami, měří podle zvolené varianty asi 150 kilometrů. Navíc se jedná o náročný horský terén, v němž není nouze o prudká a táhlá stoupání i klesání. Už po první padesátce kilometrů hravě nasbíráte půl druhého kilometru výškových metrů. Třeba takové stoupání z Pitína dá na úvod jistě zabrat, ale to nejnáročnější stoupání se zlověstným 18% sklonem čeká o několik kilometrů dál po trase, v osadě s příznačným názvem Vyškovec. Další nepříjemné kopce prozradí vrstevnice v mapě na stoupání k vrcholu Velké Javořiny či na kótu Výzkum za Malou Vrbkou. Pokud se tedy kopců nebojíte, vzhůru za vůní bělokarpatských luk.
Ideálním nástupním místem pro začátek trasy po hraničním hřebeni je malé město Bojkovice v údolí říčky Olšavy z obou stran obklopeném kopci Bílých Karpat s nepřístupným zámkem na návrší nad městem. Do Bojkovic přijíždí dopolední přímý vlak od Brna po cestě s přípoji od dalších směrů. Na trase několikrát narazíte na značení dálkové cyklotrasy č. 46 zvané Karpatsko-beskydská magistrála. Doporučuji nenechat se jí moc vést, neboť jednak neodbočuje ani k jednomu z hlavních vrcholů Bílých Karpat a pak také vynechává některá zajímavá místa hřebene. Budete-li se držet naší hlavní trasy, kromě nezbytného překonání větších údolí napříč, zůstanete stále v horních partiích. Až ke konci naše doporučená trasa klesne níže a dovede vás do pomoravské roviny. Vlaky na různé směry tu jezdí z nádraží ve Veselí nad Moravou. A ještě něco. Trasu můžete jet i obráceně, ale patrně vhodnější je ji absolvovat v doporučeném směru od východu na západ. Lépe vychází v návaznosti na dopravní spojení, tak i její profil je o něco přívětivější.
Na některých místech hřebene je hned několik variant trasy, které se liší svou náročností a terénem. Všechny navržené trasy lze sice bez větších problémů zdolat na trekkingovém kole, ale mnohem lépe se budete cítit na kole horském. Ta podle mne nejkrásnější varianta se totiž silnicím poměrně vyhýbá. Už tu také padlo, že za jeden den se Bílé Karpaty reálně nedají přejet. A tak je třeba najít ubytování. Vhodným místem pro přespání jsou chaty kolem Lopeníku a Mikulčina vrchu nebo vesnice Strání či Vápenná na úpatí Velké Javořiny. Nabízí se také známá Holubyho chata na slovenské straně. Takový východ slunce z okna chaty nenechá vaše oko suché. Ubytování vždy volte dobře s ohledem na zvolenou variantu přejezdu a na dobu dopoledního výjezdu od Bojkovic.
Bílé Karpaty jsou mimořádně podmanivé. Jakmile do tohoto koutu naší vlasti jednou zavítáte, budete se sem chtít stále vracet.

Tu bratia vždy sa stretávať budú
Česko-slovenská hranice prochází těsně pod vrcholem Velké Javořiny. Stejně jako celý pás hraničního pohoří, tak i nejvyšší horu hranice rozděluje, ale zároveň hora také obě strany hranice symbolicky spojuje. Velká Javořina je už od poloviny 19. století místem setkávání obou sousedních národů. Poprvé se tu setkání konalo již v roce 1845 při příležitosti prvního vydání Slovanských listů. V dalších dobách se tu uskutečnila nejrůznější shromáždění církevní, světská i politická. Po skončení 2. světové války, sto let od prvního setkání, se na Holubyho chatě dokonce konal sjezd česko-slovenské vzájemnosti. Tradice setkávání opět ožila na začátku devadesátých let. V roce 1990 se na vrcholu Velké Javořiny sešly vlády obou republik tehdy ještě jednotného Československa, aby zde odhalily nový památník česko-slovenské vzájemnosti. Od této doby zde v létě také probíhají Javořické slavnosti s folklorním programem.

Kudy jet a nezabloudit

Není třeba detailně popisovat doporučenou trasu krok za krokem. Prakticky v celé své délce se všechny její varianty drží nějakého turistického a cykloturistického značení nebo výrazných cest, takže zabloudit prakticky nelze. A přece. Na několik záludností a užitečných tipů v horách je třeba upozornit.

(A) Před obcí Žitková vede oficiální cyklotrasa 46 po silnici kolem kóty 669 a snadno vás strhne. Vezměte to po modré značce kolem vrcholu a budete mít ještě lepší rozhled do kraje než ze silnice.

(B) Z Lopenického sedla vede trasa kličkou přes obec Lopeník po téměř vrstevnicové trase. Chybou by bylo nechat svést se žlutou značkou dolů do údolí. Také zkratku ze sedla na Kobylec po zelené značce doporučuji jen těm, kteří své kolo rádi tlačí.

(C) Chcete-li si ušetřit klesání do Strážného, můžete si zkrátit cestu přes kótu Dubina po červené značce. Nelze však jet po značce už ze serpentin, ale při klesání v levotočivé zatáčce silnice na konci lesa odbočte prudce vpravo na polní cestu a ta vás nahoru k červené značce dovede.

(D) Pojedete-li variantou ze Šibeničního vrchu k Nové Lhotě do údolí Filipovského potoka, buďte pozorní, cyklotrasa 5046 za silnicí přes louku je velmi špatně značená. Následuje prudký sjezd po pěšině, raději kolo dolů veďte!

(E) Na hraniční modré značce u Nové hory hledejte rozcestí se žlutou „Kamenné vráta". Za ním nezapomeňte včas opustit značku a neznačenou lesní stezkou sjet na cyklotrasu 5047.

Nakonec ještě jedno upozornění. Na Slovensku je pro nás nepochopitelně zakázána jízda po lesních cestách užších než čtyři metry. Část hlavní doporučené trasy kopíruje státní hranici, což v praxi znamená, že cesta plynule kličkuje těsně po území obou států. Je zřejmé, že byste se v případě kontroly tedy měli držet na české straně.

 

Doporučené informace

Doporučené mapy
SHOCart 1:60 000 (1:75 000) č, 169 Slovácko, Hodonínsko, č. 170 Slovácko, Bílé Karpaty; Cykloatlas Česko 1:100 000 strany 148-149, 164-167, KČT 1:50 000, č. 92 Slovácko-Bílé Karpaty, č. 93 Vizovické vrchy
Prověřené tipy na ubytování
Horská chata Arnika, Mikulčin vrch, www.horskachata-arnika.cz (CZ)
Holubyho Chata, Velká Javořina, http://www.freewebs.com/holubyhochata/ (SK)
Doporučená doprava
tam: přímý dopolední vlak z Brna nebo vlak od Vsetína do Bojkovic
zpět: přímý podvečerní vlak do Brna z Veselí nad Moravou
přípoje vlaků z/do Břeclavi, Přerova a Zlína
Turistické zajímavosti
www.technicalmuseum.cz/pamatky/kuzelov.htm
www.straznice-mesto.cz/mesto/turistika/skanzen.htm
Webové stránky
Ochrana přírody
www.bilekarpaty.cz
www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz
Obce a region
www.slovacko.cz
www.straznice-mesto.cz
www.bojkovice.cz
www.strani.cz

text a foto Jaromír Krejčí