Po kotároch Hornovsacka

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2008-10-23T12:35:37 --><p>Že jste ještě neslyšeli o Horním Vsacku? Bezesporu vám však něco říká Valašsko. Já na tom byl obdobně do té doby, než jsem se tuto naši téměř nejvýchodnější výspu rozhodl prozkoumat. Horní Vsacko jako část Valašska leží na horním toku Vsetínské Bečvy na česko-slovenském pomezí. Pojeďte se mnou na Valachy, kraje tradic, lidové architektury a skvělé přírody. Na skok nahlédneme i k sousedům Slovákům.</p>

Proč Horní Vsacko a kde vůbec přesně je? Zmíněná část Valašska je sevřena kotárama (viz slovníček níže) Vsetínských vrchů a hořiskama Javorníků. V údolí protéká říčka Vsetínská Bečva. Pojmenování Vsacko údajně pochází historicky od přirozeného nedalekého centra Vsetína. Existenci eventuálního Dolního Vsacka jsem v literatuře nedohledal. Na můj „inteligentní" dotaz v tomto směru vrhali místní ogaři nechápavé pohledy. Trasa vede v blízkosti hranic se Slovenskem, kde se nacházejí známé hraniční přechody Kasárne a Bumbálka.

Od vody do kotárů
Výlet lze nastoupit kdekoli, ale nejvhodnější to je samozřejmě dole v údolí. Nás start vede od přírodního koupaliště Na stanoch mezi Novým Hrozenkovem a Karolinkou. Návrat tak bude kalupem důle z kotárů. Po absolvování výšlapu se nabízí relaxace perfektní koupačkou či posezení v některé z osvěžoven. Míjím u vody několik trampolín a skokanských můstků pro lyže a snowboardy. Holt i tady se už řídí heslem: „Všechno pro turisti". Za přírodním koupalištěm stačí pár šlápnutí do pedálů a jste na začátku Karolinky. Prohlídku městečka však necháme až na zpáteční cestu. Je třeba nabrat výšku. Stoupání zpestří krásné výhledy na velkou vodní nádrž Stanovnice. Nádrž budovali od roku 1977 celkem devět roků a její plocha s 50 hektary je vskutku impozantní. Pitnou vodou zásobuje celý okres Vsetín i část Zlínska. Pohledy na vodu a lesy, jež se mi otvírají, připomínají atmosféru rakouských Alp či ještě blíže podobnost s naší Šumavou. Smaragdová vodní hladina a smrky jako když střelí.
Krásná kulisa, sluníčko svítí, turistů pomálu, nohy ještě plné sil, tak vzhůru k dalším zážitkům. Nad přehradou postupně končí asfaltka a víceméně po hřebenu jedeme do Příschlopu. Čeká nás sešup a ztráta výšky přes Malé Karlovice do Podťatého. Všude samé krásné lesy. Potkáváme velké množství prázdných i plně naložených lesních kamionů na dřevo. Později musím konstatovat, že ještě v žádné oblasti naší vlasti jsem neviděl takovou koncentraci pil a aut se dřevem. I přes zmíněné jsou zdejší hvozdy hluboké. Těžba není v lesích nijak patrná. Ze zamyšlení při úprku z kopčiska mne vyvádí babička v kroji, kterou jsem rychlostí polekal. Ještě teď slyším její heknutí a volání: „Ty anciášu!"

Od roubenek k pralesu
Bystrý pozorovatel brzy pochopí, proč je Valašsko vyhlášené tradicemi, především lidovou architekturou. Ta je v regionu skutečně doma. Nemám teď na mysli notoricky známý skanzen v Rožnově pod Radhoštěm či Jurkovičovy stavby na Pustevnách. Na Hornovsacku vidíte roubené chalupy roztroušené pestře a přirozeně v přírodě. V blízkém okolí nebo i přímo na trase stojí zachovalé valašské roubenky. V Podťaté ve Velkých Karlovicích, kde je navíc i vyhlášený starý roubený kostel Panny Marie Sněžné a především 26 roubenek v Karolínce – Raťkově. Milovníci těchto unikátních svědků tvořivosti předešlých generací jsou na Hornovsacku rozhodně správně. Nelze si nevšimnout i toho, že téměř všechny novostavby chalup, ať už soukromých či penzionů, se staví ve stylu starých roubenek. Nevím, zda je to úctou místních k dědictví předků či nařízením stavebního úřadu. V každém případě je to velmi příjemné a oku lahodící.
Těm, co mají čas a rádi delší trasy, stejně jako milovníkům zdolávání kopců, doporučuji vystoupat serpentinami na slovenskou stranu na Kasárne do téměř tisícimetrové výšky. Odměnou jsou skvostné výhledy na Vsetínské vrchy a Beskydy. Občerstvit se můžete v některé z restaurací, kde zaplatíte i českými korunami. Místo má zajímavou historii. Již od dob Marie Terezie se táhne snaha uherské strany o posunutí hranic. Spory o hranici tak byly vlastně definitivně vyřešeny až po rozdělení Československa v 90. letech minulého století.
Zase už funíme do kopce. Následuje parádní pasáž prošpikovaná lesy s pohledy do údolí na galeriích. Lehce se dotkneme slovenské strany a sjezd nás svede kolem chráněného pralesa Razula. Prales je tvořen stromy až 350 let starými. Nachází se v něm vzácné rostliny i houby. Jedná se o národní přírodní rezervaci a s kolem do něj rozhodně nemůžeme. Pokračujeme proto fajnovým lesním úsekem, který nás vyplivne po několika kilometrech pod hotelem Horal. Nevěřícně koukám na patujícího golfistu na skvělém grínu. Holt: „Všechno pro turisti."

Na Slovensko a zpět
Krásné a klidné ježdění v lůně lesů teď musím na nějakou dobu opustit. Dupu do pedálů vzhůru silnicí kolem Dupačky směrem na Makovský průsmyk. Na přechodu mne samozřejmě již nevítají celníci, ale jen veliký partyzán či rudoarmějec s granátem v ruce, stojící tu na paměť slovenského národního povstání z roku 1944. Dosud byl provoz aut skoro nulový, ale teď na slovenském území na Bumbálku stojí naopak za to. Proto kousek za Bumbálkou u Třeštíku zajíždím rychle zpět do klidu lesů. Lákají nás svými opuštěnými cestami, jež nás vrhají do téměř střemhlavého sjezdu. Opatrnosti je třeba, neb letíte opravdu fryško, místy je sklon skutečně až 16 %. Pro zklidnění zastavuji asi v půlce sjezdu u známého Láďova pramene. Ve vyhlášené studánce, k níž se váže průpovídka „Živý to zdroj zdraví, ženám svírá, mužům staví", můžete okoštovat a oprubovat účinky.
Při sjezdu nesjedeme až dolů k Léskové, ale před hotelem Galik točíme vpravo a užíváme si další krásný lesní úsek. Jak skončí, už je před námi jen silniční část Velkými Karlovicemi a Karolínkou do cíle, kde se kruh uzavře. V potravinách ve Velkých Karlovicích si jen potvrzuji velmi příjemné zjištění, že zdejší obyvatelé – Valaši – jsou mimořádně příjemní, slušní a vstřícní lidé. Po zkušenostech z rodného velkého města je to pohlazení po duši. Je jedno, zda se ptáte na cestu, či využíváte služeb v restauracích nebo různých obchodech. Velké Karlovice, jak jsem se mimochodem od hlídkujících policistů, s nimiž jsem zapředl hovor, dozvěděl, jsou rozlohou největší obcí v České republice. Prý katastrálně jsou i větší než rakouská metropole Vídeň. Asi na tom něco bude, natažené jsou fakt slušně, projížděli jsme docela dlouho. Dle mužů zákona eviduje místní policejní obvodní oddělení sídlící v Karolínce statisticky úplně nejnižší kriminalitu na celé Moravě. Faktem je, že při pobytu nás nic zlého nepotkalo. Tradice, krásná příroda, neobjevenost turisty a bezpečnost jsou bezesporu velkým lákadlem na Hornovsacko vyrazit.

***blok
Malý slovníček valašského nářečí
anciáš – čert
důle – dolů
fryško – rychle
hořiska – větší kopce
kalup – úprk
kopčiska – kopce
kotáry – kopce
koštovat – chutnat
ogaři – chlapci
oprubovat – zkusit
****blok

 

Doporučená mapa
SHOCart cykloturistická mapa č. 153 Javorníky 1 : 60 000

Délka trasy
Základní okruh měří něco přes 60 km a je sjízdný jak pro treková, tak i pro horská kola. Prodloužit jej lze výšlapem na Kasárne pod Velký Javorník. Nastoupit okruh je samozřejmě možné v kterémkoli místě, ovšem start a cíl dole v údolí je nejvhodnější.

Doprava
Autem či vlakem. Na železniční trati Vsetín – Velké Karlovice je od dubna do konce října zajištěna přeprava kol. Přímo u přírodního koupaliště Na stanoch lze za mírný poplatek zaparkovat auto na celý den. V sezoně projíždí oblastí Beskydský a Vsetínský cyklobus.

Webové stránky
http://www.valassko-hornovsacko.cz
http://www.velkekarlovice.cz
http://www.vsetin.mic.cz
http://www.vychodni-morava.cz/
http://www.razula.cz/

Informační centra
Jarmila Adamová, Velké Karlovice 299, 756 06 Velké Karlovice
tel: 571 444 039, icentrum@velkekarlovice.cz

Informační turistické středisko a směnárna
Karolinka, 756 60 Karolinka, tel: 571 450 632, http://www.karolinka.cz/

Cykloservisy a cykloprodejny
Cykloservis Anděl – Velké Karlovice
Půjčovna kol, drobné opravy kol, prodej cyklo doplňků
tel: 602 749 931, www.sportovox.cz/cyklo/

Cykloprodejna Planet Bike Karolinka
Vsetínská 79 Karolinka 756 06, tel: 604 403 514

text a foto Petr Růžička

Menu