Cesty Evropou bez hranic

28.2.2017

Již mnoho let můžeme cestovat, až na určité výjimky, celkem svobodně po celém světě. Po vstupu do Evropské unie nám stačí k cestám a pobytu v členských zemích dokonce pouze občanský průkaz. Od 20. prosince 2007 padne i poslední bariéra volného pohybu, Česká republika se plně zapojí se do tzv. schengenské spolupráce, a připojí se tak ke státům, jež neprovádějí kontroly na svých společných (vnitřních) hranicích. Vzhledem k tomu, že všechny naše okolní země již jsou součástí schengenského prostoru nebo současně s Českou republikou do něj vstoupí, ze všech našich hranic tak definitivně zmizí běžné kontroly a hraniční přechody zcela osiří. Zní to skoro jako zlý sen politruka Pohraniční stráže – státní hranici budeme mít možnost od této chvíle nyní překročit kdekoliv a kdykoliv.
Pokud cestujete po Evropě, pak jistě znáte situaci, kdy skutečnost, že jste v jiné zemi, poznáte
až podle nápisů v jiných jazycích, v případě jazykově shodných sousedících zemí jen podle reálií, jakými je například odlišný způsob dopravního značení. Přesně tak tomu bude i na hranicích České republiky. Pokud se tedy vydáte na přeshraniční výlet, bude v tomto ohledu pro vás státní hranice stejná formální čára v mapě jako třeba hranice krajů. Takový „malý Schengen" tu ale už měli Češi a Slováci i do teď, na své společné hranici. Ovšem ani zde nebyl tak volný pohyb pro každého, jako tomu bude v rámci schengenského prostoru. Zjednodušeně řečeno, v rámci něj je zaručeno úplně všem osobám, jež na území států schengenské dohody legálně pobývají, překročit státní hranici bez nutnosti podrobit se hraniční kontrole.
Přestože průjezd nebo přechod přes hranice by měl být vnímán obdobně jako pohyb ve vnitrozemí, každý bude povinen mít u sebe platný doklad totožnosti, tedy občanský průkaz nebo cestovní pas. Důvod pohybu kolem hranice však není důvodem ke kontrole totožnosti ze strany policie. Stejně jako ve vnitrozemí k tomu musí mít ochránci zákona oprávněný důvod. Schengenská dohoda totiž stanovuje, že na vnitřních hranicích nesmějí být prováděny kontroly na úrovni hraničních kontrol, samozřejmě až na situaci, kdy by byly dočasně kontroly zavedeny. Ano, k takovému omezení opravdu může i po vstupu do schengenského prostoru dojít. Málo se totiž ví, že v případě nějakého závažného důvodu může totiž každý členský stát po omezenou dobu obnovit provádění kontrol. Vždy by to mělo být pouze na nezbytně dlouhou dobu a podle regulí dohody může členský stát provádění kontrol prodlužovat pokaždé nejvýše o 30 dní.
Důležitým průvodním rysem otevření hranic je i odstranění všech fyzických překážek na vnitřních hranicích, bránících plynulému provozu, tj. zátarasů a závor apod. A to nejen na silnicích, ale i na mnohých turistických stezkách. Postupně tak zmizí nejen různá omezení rychlosti na hraničních přechodech, ale dojde i ke stavebně-technickým úpravám přechodů, ovšem tak, aby bylo možné v případě potřeby opět zavést kontroly, pokud by dočasně znovu byla zavedena již zmíněná ochrana vnitřních hranic. Zrušení kontrol a bariér neznamená, že by hranice zůstaly jen na mapách. To rozhodně ne. I nadále budou hranice označeny, pruh kolem hraniční čáry bude i nadále udržován tak, aby průběh hranice v terénu byl zřetelný.
Nakonec je třeba podotknout, že státní hranice nebude možné překročit úplně všude. I nadále totiž je třeba brát v úvahu další zájmy, jako například ochranu přírody. Tato situace nastává třeba na Šumavě, kde současně se státní hranicí vede i hranice národního parku. Dlouhý úsek státní hranice s Německem tak zůstane nadále fakticky uzavřený. Týká se to ale i soukromého majetku nebo jiných lokálních omezení, například zákazů vjezdu na druhé straně hranice. Tato omezení je třeba dodržovat tak, jako by byla kdekoliv jinde ve vnitrozemí. Schengenské uvolnění hranic jim není nadřazeno.
Otevření hranic se výrazně dotkne také turistiky. Už nebude nutné přizpůsobovat trasu výletu hraničním přechodům. Znovu se tak otevřou stezky a silnice, které historicky protínají hranici, ale není na nich oficiální hraniční přechod, a při jejímž překročení v tomto místě jste riskovali nemalou pokutu za nedovolené překročení státní hranice. A nemusí to být jen průjezdní cesty, známý je medializovaný případ nedovoleného přeskakování hraničního potůčku u nejsevernějšího bodu Rakouska nedaleko českého Peršláku.
Někteří se vydávají na vzdálenější výlety dále než jen za hranice sousedních zemí. Po vstupu do schengenského prostoru je sice možné projet napříč celou Evropou bez jediné kontroly, ale co když si vzdálenost budete chtít zkrátit leteckou dopravou? Dosavadní systém odbavení cestujících bude i při letech uvnitř schengenského prostoru z/do nově přistupujících zemí pravděpodobně zachován až do 30. března 2008. Ale ani potom se kontrole na letištích úplně nevyhnete. Při vstupu do letadla totiž musí být každý cestující z pochopitelných důvodů zkontrolován.
Vstup do schengenského prostoru má obrovský společenský a politický význam, je symbolickým dokončením pádu železné opony. Nejen pro turisty má také význam praktický. Otevření hranic znamená nové možnosti rozvoje turistiky v příhraničních oblastech a je přínosem pro rozvoj přeshraničních regionů. S otevřenými hranicemi jsme zase o kus dále k upevnění vztahů s našimi sousedy.

————

Tento článek byl zpracován s použitím zdrojů Úřadu vlády ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva vnitra ČR. Více informací o problematice vstupu do schengenského prostoru naleznete na stránkách www.euroskop.cz/schengen.

Kam až sahá Schengen?

Schengen je jen malé městečko v Lucembursku, kde byly v roce 1985 a 1990 uzavřeny klíčové dohody k postupnému odstranění hraničních bariér v rámci Evropy. Rozsah „Schengenu" ve smyslu volného pohybu osob je však obrovský. Schengenský prostor dosud tvořilo 15 států, z toho 13 členských států Evropské unie: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko a Švédsko. Součástí schengenského prostoru jsou také dvě nečlenské země EU: Island a Norsko.
Spolu s Českou republikou se k zemím uplatňujícím podmínky schengenské spolupráce připojí v prosinci 2007 také Estonsko, Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Z tzv. „starých členských států" tak mimo schengenské dohody stojí jen Irsko a Velká Británie. Předpokládá se, že k zemím bez vnitřních hranic přibude také Bulharsko, Kypr a Rumunsko, z nečlenských států Evropské unie i Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Například už dnes se ale na rakousko-švýcarské hranici u Rýna můžete často setkat s tím, že hraniční přechody bývají bez obsazení.

text: Jaromír Krejčí
foto: Michal Jon

Menu