***

28.2.2017

Snad je to tím předvánočním časem, možná jen časnou ranní hodinou anebo to má nějaký pragmatičtější důvod, mám chuť se maličko ohlédnout a bilancovat. Může to být také tím, že jsme na začátku prosince oslavili v okruhu nejbližších spolupracovníků a našich rodin desáté narozeniny našeho vydavatelství, a tak trochu toho ohlížení za sebou právě máme. Samozřejmě je příjemné vidět tu dlouhou cestu, kterou jsme ušli, těch výtisků, které jsme vydali, jak jsme se rozrostli a posílili, i to, že se za žádný z našich kroků a pracovních počinů nemusíme stydět. Chyby jsou vidět, to ano, ale kdo je nedělá?! Dnes jsou spíše terčem veřejné zábavy a poučením, jdeme dál. Co je však na tom ohlédnutí nejpříjemnější, to jsou lidé, kteří s námi spolupracují i denně sdílejí pracovní starosti a stres v redakcích. Dát dohromady výběr bezmála padesátky tak milých a příjemných lidí, to opravdu muselo trvat alespoň jedno desetiletí a mě na jednu stranu překvapuje, že se něco takového vůbec povedlo. Na stranu druhou mě to naplňuje obrovským uspokojením.
Cykloturistika má v našich rukou o něco kratší historii, za nejdůležitější však považuji, že se ji podařilo v krátké době doslova vykopat z nejhoršího. Tím myslím především její grafickou stránku a určitou nekoncepčnost. Udrželi jsme časopis, jehož zánik již byl avizován, zveřejněn a fakticky připraven, a to je hlavní, z toho mám radost. Grafička, které stála u zrodu dnešní podoby časopisu, odchází na mateřskou dovolenou a je v naší historii teprve čtvrtým člověkem, kdo vydavatelství opouští. Ona ovšem jen na čas. U předchozích to bylo dvakrát z důvodu stěhování nebo dlouhého dojíždění, jen jedenkrát byl odchod vynucen. A to, myslím, také mnohé dobré a "zdravé" o nás všech a o pracovní atmosféře vypovídá.
Nemyslím, že je Cykloturistika dokonalá, ba spíš naopak, některé myšlenky se stále nedaří dost dobře zformulovat a prosadit a například jakákoliv technika zde neustále působí trochu cizorodě, to přiznávám. Také chceme prosadit ještě o něco více domácího ježdění, domácích regionů a praktických tipů a rad, což lze postřehnout již v tomto čísle. Ano, stále se mi stává, že se mi dostane do rukou obdobný zahraniční časopis a zasním se: „tak takhle bych chtěl, aby Cykloturistika jednou vypadala". A to je dobré si uvědomit, pořád máme kam růst, kam se zlepšovat, máme své vzory a lídry a také sny a cíle. Změny, které by měly v nejbližší době nastávat, byste snad ale téměř neměli zaznamenat, budou jemné a plíživé, sotva postřehnutelné. Přáli bychom si, aby jediné, co zaznamenáte, bylo, že je „ten časopis ještě o kousek nějak hezčí".
O Cykloturistice jsme zpočátku mívali určité mínění, které se v mnohém změnilo. Změnil se určitě čtenář, či spíše naše vnímání toho, kdo časopis čte. Pro nás samotné bylo šokem zjištění, že Cykloturistika patří k pěti nejčtenějším měsíčníkům se sportovní tématikou v České republice s více než padesáti tisíci čtenáři měsíčně. Nebýt to hodnoty auditované nezávislým zdrojem, těžko by se takovému číslu vůbec dalo věřit. Nedošlo tedy ke generační výměně, ale k rozšíření čtenářského pelotonu. Přibývají další jezdci a ti noví, mladší a silnější se často objevují na špici, táhnou balík a píší nám. Jak to vypadá, „jedou" s námi ale všichni… Jen si to vezměte – 50 000 lidí! Každý měsíc! To už je pořádný závazek. Raději se na to snažím nemyslet.
Změnil se i kolektiv autorů, na některé jsme vsázeli, ale buď z důvodu neúměrných finančních požadavků, časové nedisciplinovanosti nebo prostě proto, že je příliš zaměstnává jejich vlastní profese či rodina, jsme kontakty přerušili nebo utlumili. Vyrostli ale jiní, a řekl bych, ještě lepší. A těch příspěvků z cest, které leží v šuplíku a čekají na svou příležitost, je bezpočet. A já se kdysi bláhově bál, že jednou nebudeme mít o čem psát… To však v žádném případě nehrozí, to vám můžu zaručit pro rok příští i ty následující. A že se na ně docela těším!

Menu