S pojmem Česká mountainbiková asociace, ČeMBA, jste se mohli poprvé setkat někdy před čtyřmi pěti lety. Zasvěceným byla z názvu jasná spojitost této organizace s mezinárodní asociací IMBA, která již řadu let sdružuje terénní cyklisty (v domovské Americe a Kanadě jako IMBA, v Německu pod názvem DIMB a podobně) a úspěšně hájí jejich zájmy. Tehdejší pokus o založení a fungování vyzněl naprázdno, nedávno však ČeMBA mohla ohlásit rozjezd v plné síle.
Když jsem se nedávno poprvé potkal se sociologem Tomášem Kvasničkou, v současnosti nejvýraznějším aktivistou ČeMBy, a hovořili jsme spolu o ní i o problematice prostoru pro pohyb terénních cyklistů, rozhodně jsem nebyl zcela přesvědčen o smyslu tohoto konání. „Cyklisté potřebují zcela jiné podmínky pro pohyb terénem, potřebují singletrack, současné podmínky jsou nevyhovující.“ Bez jakékoliv návaznosti na naši schůzku jsem večer sedl na kolo a vyrazil do přírody. Nedaleko domu jsem se napojil na turistické značení a dvě hodiny si příjemně zajezdil. Česko je protkáno turistickým značením snad jako žádná jiná země, k tomu hustá síť lesních a polních cest a stezek, stačí se jen trochu orientovat v mapě a zvolit trasu podle toho, co který cyklista rád. Tak proč budovat nové terénní stezky pro cyklisty, proč upozorňovat na nedostatečné podmínky pro nás?
Při první schůzce jsme spolu hovořili příliš krátce na to, aby bylo řečeno vše a člověk zabředl do souvislostí, bylo potřeba si vše urovnat v hlavě. Zaprvé: nikde není psáno, že takřka volný pohyb v přírodě, který nám nejeden zahraniční cyklista musí závidět (viz například omezení pohybu cyklistů v Německu na stezky o šíři větší, než je napříč postavené kolo), bude naší výsadou i zítra. Vytvářet organizaci, která bude hájit naše zájmy, až v tento moment, je pozdě. Zadruhé: Na zmíněných trasách se často potkávají cyklisté s ostatními turisty, mnohdy dojde k omezení jedné či druhé strany a následným zbytečným slovním potyčkám a stížnostem. Možná to znáte sami, když sebeopatrněji míjíte chodce roztažené po celé šíři stezky, a beztak jste za špatné. (KČT se pak dokonce pokouší cyklisty ze „svých“ značek vytěsnit na tzv. cyklotrasy. Proč takzvané? Například ve středočeském kraji jich více než 60 % vede po silnicích s hustým provozem aut.) Klasické pásové turistické značení prostě není koncepčně řešeno pro sdílení stezek různými uživateli (koňaři, cyklisté, pěší). Singletrack je koncipován jako přírodní cesta sdílená, tedy počítající s bezpečným pohybem různých skupin. Pro cyklistu navíc přináší menší rozdíly v převýšení, koriguje svou stavbou jeho rychlost, tedy brání nebezpečným střetům a podobně.
Jste seznámeni s jistým názorem, přemýšlíte o něm a pak jej přijmete. Logicky následuje další krok – mnohem intenzivněji najednou vnímáte s ním spojené problémy. Typická je výstavba cyklostezek, tolik populární v politických programech snad všech stran. Ano, cyklostezky jako bezpečné tepny pro pohyb cyklistů ve městech i mezi nimi Česku tragicky chybějí. Stejně tak i cyklotrasy – ano, stavme je, co nejdříve, ale kvalitní a opravdové! Ve jménu cyklistů a cyklostezek jsou mnohdy čerpány peníze z dotací na běžné víceúčelové komunikace, které situaci pro cyklisty nemusí příliš zlepšit. V lese pak třeba vznikne široká cesta, která k rekreaci pohybem příliš neláká – uznejte sami, procházka po dálnici, nebo po příjemné pěšině? Jezdíme do přírody za asfaltem nebo za přírodou? Navíc rozdíl v ceně kilometru „cyklotrasy“ a singletracku je zásadní.
Ve finále stačí málo času k tomu, aby si člověk uvědomil, že pokud touží po rekreaci na kole v přírodě, je ČeMBA organizací na svém místě.