***

Předem musím říci, že tentokrát nebudu psát o počasí, ač by si to zcela mimořádně zasloužilo, ani o politice, jejíž představitelé si to naopak nezaslouží ani trochu (nicméně – mají nás tam, kde nás chtěli mít – otrávili nás, politika už veřejnost ani trochu nezajímá, kontrola jejich činnosti rovná se nule).
Když jsme se jeli týden před Vánocemi projet na kolech, libovali jsme si, jak je venku fantasticky: teploměr ukazoval přívětivou nulu, slunce mělo sílu a vzduch svěže voněl. Týden po Vánocích je venku patnáct stupňů a na začátek ledna mimořádné teplo. Každé noviny a každý časopis se předhánějí ve zprávách o rekordně teplém počasí, o katastrofách napáchaných na přírodě, o globálním oteplování, o historických maximech a analogiích z pranostik a historických zápisů v kronikách. My ale pojďme dál. Nemám totiž ani nejmenší obavu z toho, že by se s tímto – pravda sice trochu prazvláštním – jevem příroda nevyrovnala. Příroda totiž nemá své noviny ani televizní zprávy, nemá své debatní kroužky, pavlače, nároží ani fronty v samoobsluze, kde by si mohla postěžovat tu na teplo a jindy zase na zimu. Prostě udělá, co je třeba, a udělá to nejlépe, jak je to jen možné.
Venku je patnáct stupňů a je polovina ledna a já závidím všem, kdo neleží v posteli s nemocí jako já. Jak by se letos dalo jezdit! Jak bych na začátku té opravdové cyklistické sezony letos mohl být v kondici! Jak by šla ta vánoční kila rychleji dolů, jak by naskakovaly naježděné kilometry! Ale já ležím v posteli, případně sedím za klávesnicí domácího počítače, aby mi v době nemoci mezi prsty neproklouzlo příliš z pracovních povinností.
Na kolo nemůžu, a tak alespoň sním a projíždím se v představách. Teplé počasí zapříčinilo, že letos dřív než kdy v minulosti začínám spřádat jarní výlety, hledat víkendové cíle a plánovat letní dovolenou. Ani nevím proč, už mě dlouho láká Irsko, ale to budeme muset odložit. Na kombinovanou plavbu po říčních kanálech Anglie nebo Holandska, která se mi tolik líbí a tak rád o ní čítávám, je čas do důchodu, nebo pro více rozvětvenou rodinu. A myslím, že letos odsuneme na „někdypříště“ i ježdění mezi vojenskými pevnostmi na náhorní plošině v Trentinu, známé jako Fortezze Bike Tour. Letos to bude něco hodně úsporného. Vidím to tedy nejspíš na domácí příhraničí, tam je pořád dost zákoutí k objevování. Nákladné by nemuselo být ani víkendové zdolání některého z blízkých italských pasů. Takové Stelvio! To je vyloženě můj sen. Skoro se stydím přiznat, že jej ještě nemám mezi svými trofejemi. A dovolená? Vychází mi jako nejideálnější kompromis ceny, atraktivity, moře, slunce, odpočinku, pohybu, slunění i naježděných kilometrů a navštívených památek dovolená zvaná „kolo loď“. Jde o pobyt na lodi, která putuje po Jadranu a vysazuje vás k vyjížďkám na různých místech, v různých přístavech a na různých ostrovech. Už jsme to sice jednou zažili, ještě ale existují dva jiné okruhy, které nepochybně také stojí za to.
Nerad jezdím opakovaně na stejná místa. Přepadává mě nostalgie a patetická nálada. Vzpomínám rád, to ano, stačí mi ale se o stará známá místa jen „otřít“, zahlédnout je na okraji právě používané mapy, a i tak se mi pak rozjede film vzpomínek a zážitků úplně sám. A já se v minulosti nerad moc babrám. Mnohem radši hledím do budoucnosti a jak praví řada životních moudrostí a filozofií, snažím se naplno prožívat současnost.
Pokud vám také zatím nezbývá než jenom plánovat a snít, pak jste možná využili veletrhy RegionTour a GO v Brně, anebo plánujete navštívit Holiday World v Praze, anebo ještě lépe – přijedete načerpat inspiraci na veletrh Infotour Cykloturistika do Hradce Králové. Vše potřebné se dozvíte také ze speciálu Cykloturistika Dovolená na kole 2007, který vyjde 14. března. Plánování, snění a představy jsou krásné. Nezapomínejte ale žít naplno hned teď a tady. A tak pokud je venku jen trochu hezky – nedívejte se do kalendáře, a rychle na kolo.
P.S. Ten úvodník opravdu neměl být o počasí raději ani trochu. Od jeho napsání do vytištění proletěl naším územím orkán a po něm napadlo půl metru sněhu za jediný den… Své sny o letošní cyklistické sezoně si už ale vzít nenechám.

Martin Raufer