Jak vznikala cyklistická mapa Prahy

28.2.2017
Zajímalo by mne, kolik procent čtenářů tohoto časopisu žije v Praze, případně v jejím blízkém okolí. Rád bych toto číslo znal z prostého důvodu. Těchto cyklistů se totiž bezprostředně týká výsledek zhruba roční práce kolektivu, jehož členem mám tu čest být. Musím se dotknout třech oblastí a pojmů: Praha (MHMP), cykloskupina (PC – CT) a nakonec bude i mapa.

V rámci naší republiky není Praha jejím cyklistickým pupkem. Jednoduše naše hlavní město není vzorem v ježdění na kole v Čechách. Důvody jsou prý dány již historicky. Na kole se zde masivně nejezdilo ani v dobách, kdy bylo jízdních kol více než motorových vozidel. Budiž. Doba se změnila, počet aut pomalu převýšil počet obyvatel, natož počet jezdců na kole. Z toho nepřímo vyplývá, že se změnilo mnoho dalších faktorů. Tak například se klidně vsadím s automobilistou, kdo dojede dříve tam a tam… A nyní může následovat dost údajů místopisných a časových. No, zpět do holých faktů. Praha opravdu není placatá a naštěstí jen tak nebude. Na druhou stranu člověk kola chtivý je tvor vynalézavý, houževnatý a navíc má v Praze velkého pomocníka jménem metro. Většinu stoupání zkrátka překoná buď pozvolnějším výstupem, například podél některého z pražských potoků, nebo jednoduše se svým kolem nastoupí do metra. V této souvislosti bych si dovolil připomenout, že od letošního 1. května je zkušebně povoleno přepravovat dvě kola na poslední plošině každého vagonu v celé soupravě. Celkem se tak v jedné soupravě sveze deset kol, místo stávajících dvou.

Dost dobrá změna
Dalším vážnějším protivenstvím pražské cyklistiky je urbanistické uspořádání města. Přeloženo do lidštiny: Karel IV. a ani další panovníci či primátoři s jezdci na kole zkrátka nepočítali (zní to možná podezřele, ale opravdu až do současného primátora Béma). Počítali ovšem s tím, že každý, kdo má koně, má jej kde ustájit, tedy zaparkovat. Toto nelze ani zdaleka tvrdit o současných majitelích plechových ořů. A jsme oklikou u problému s prostorem. Lidé vlastnící automobil jej povětšinou nechávají stát na ulici, tedy na veřejném prostranství, a to za poplatek takřka směšný až žádný. Takto zaparkované automobily zabírají mnoho míst, kde by mohli chodit lidé, hrát si děti, růst tráva a stromy a samozřejmě vést pruhy pro cyklisty.
Komplikace s výstavbou cyklostezek na území Prahy, které vznikají s majetkovými vztahy k dotyčným pozemkům, případně dostatek a nedostatek peněz, nechme stranou. Obdobné zádrhele musejí řešit i ostatní města a obce.

Cykloskupina
Že v případě pražské cyklistiky nejde o předem ztracený boj s větrnými mlýny, dokazuje existence Pracovní skupiny pro cyklistickou dopravu (PC – CT), která pracuje na Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP). Toto honosné, leč především dlouhé označení skrývá nesourodou skupinku lidí, kteří se s tou pražskou cyklistickou dopravou snaží něco udělat, a to ve směru jízdy, tudíž vpřed. Zjednodušeně: cílem tzv. Cykloskupiny je učinit Prahu pro cyklisty přívětivější. V praxi to znamená sladit zájmy města, příslušných organizací, právních předpisů, zákonů, soukromých osob, zájmových skupin a mnoha a mnoha dalších činitelů. Cykloskupina je otevřeným společenstvím zástupců mnoha organizací, jako jsou správci komunikací, dopravní odbory, dále občanské aktivity, projektanti, zkrátka všichni, komu není jízda na kole po Praze lhostejná. Jednání Cykloskupiny může jako host navštívit kdokoliv a případně tak vznést své připomínky a podněty. Skupina se schází pravidelně jednou měsíčně.

Mapa je, když …
Jedním, musím poznamenat nikoliv jediným, výsledkem snažení Cykloskupiny je obyčejná cyklistická mapa Prahy a okolí. Ta vyšla letos v létě a je sice následovnicí map předešlých, nicméně je v něčem, řekněme, přelomová. Přelom první tkví v tom, že veškeré cyklotrasy, cyklostezky a DCT byly doopravdy fyzicky projety, prozkoumány a ověřeny. Mapa tak nevznikala z kanceláře od rýsovacího prkna, ale z terénu, od podlahy, přesněji od pedálů některých členů Cykloskupiny. Nedá mi to a přihřeji si polívčičku svoji, ale většinu DCT jsem vyhledal, prošlapal, zaměřil atd. sám. No a jsme u dalšího přelomu, novinky a také rébusu. DCT znamená “doporučované nebo prověřované cyklistické trasy”. Tato vrstva, vyznačená zelenou přerušovanou linkou, je v letošní mapě zcela poprvé. O co jde? Po Praze existuje mnoho pěšin, proluk, nepoužívaných chodníků, obslužných komunikací, parkových, lesních i polních cest, tedy komunikací, které opravdu někam vedou, ale především po nich nejezdí auta, když už, tak minimálně. Tyto trasy nejsou v terénu nijak vyznačené a bohužel většinu z nich zná obvykle jen několik místních cyklistů. Úkolem mapy je, mimo jiné, zpopularizování DCT. No a ještě zbývá vysvětlit, proč ten dlouhý název. Sousloví doporučované cyklotrasy značí, že cyklistům můžeme doporučit jízdu po těchto cestách. Nesetkají se na nich s hustým automobilovým provozem, trasy někam vedou, nejsou na nich extrémní stavební či terénní překážky. Označení prověřované cyklotrasy poukazuje na to, že nejde o cesty oficiální a zařazené do jakéhokoliv systému. Tyto cesty se musejí prověřit z mnoha aspektů, majetkových, technických, právních, s ohledem na územní plán, místní generel atd. Hodně z těch zelených linek nakonec v budoucnu zmizí za plotem soukromého pozemku či v zapomnění, jiné se naopak osvědčí a snad se časem změní v oficiální cyklostezky.
Ještě pár informací o mapě. Díky sponzorovi, firmě Kolektory Praha a. s., je mapa k dostání zdarma, a to na všech úřadech jednotlivých městských částí, dále v informačním středisku pražského magistrátu, ale také na dalších místech. Úspěchem letošní mapy je jistě i to, že první vydání bylo již rozdáno (konec července 2006), a tak se připravuje dotisk. Děkujeme. Jezděte po Praze dále a stále více, a to nejen podél mapy.
Více informací či připomínky na www.praha-mesto.cz/cyklo.

text a foto: Jiří Juřík

Menu