***

Sedím v malém beskydském penzionu, kde trávíme týden příjemné dovolené a zamýšlím se nad články do této Cykloturistiky a nad událostmi posledních týdnů. Myšlenky těkají od jednoho tématu ke druhému a ruce jen neochotně, jako by ctily prázdninový režim, kloužou po klávesnici. Už pár týdnů u nás platí nový silniční zákon, spalující horka vysušila celý střed Evropy a vzápětí se na severovýchod země spustilo tolik vody! A do toho pokračující pat na politické scéně a dopingový skandál kolem Tour de France. "Co s námi bude?" ptají se jedni. Člověk musí zůstat nad věcí, říkám si. Plno známých používá jako terapii právě kolo, je to nejlepší únik do svého světa, do pohody, klidu, míru a vyrovnanosti. Mně ale kolo a pobyt v přírodě vůbec pomáhají právě k tomu, abych si třídil myšlenky a doslova se derou na svět myšlenky nové a nové. Z vrcholů beskydských kopců je ale všechno tak nějak vzdálené, jakoby v mlhavém oparu. I když místní skuhrají, kolik je tu lidí a kolik turistů, ve srovnání s Jizerkami nebo Šumavou je tu pusto a prázdno. Opravdu. Je tu překrásně. Člověk nemusí sedět v jedné z barevných kolib na Pustevnách, aby si připadal jako v pohádce. Beskydy splnily moje očekávání, musím se totiž přiznat, že na delší dobu jsem tu byl poprvé. Předtím jsem sem zavítal snad na den či dva za prací nebo jsem jen projížděl na kole. Rozhodně jsem ale tenhle kout naší země neznal a cítil to jako dluh. Ani teď nemohu říci, že Beskydy znám, ale už aspoň vím, jak blízko je to z Radhoště na Soláň a ze Soláně na Velký Javorník a jak strmé je stoupání na Lysou. Dlouhý pohled ze Súkenické mi stačil k tomu, abych zjistil, jak přívětivě k cyklistům se tváří hřebeny Javorníků a Vsetínských vrchů a slibuji si, že "brzy… příště…". Nevím, jestli je to tím kusem země se Slovenskem a jeho vlastními nezáviděníhodnými problémy za zády, nebo je- li to tím pohybem a přírodou, ale najednou se mi řada věcí zdá úplně malicherných a nedůležitých. Už mi tolik nevadí, že nám vládne člověk, který vlastně nikdy nevyhrál žádné volby a blokováním všech možností se u koryta drží dál a dál, že se Floydu Landisovi potvrdil na doping pozitivní vzorek B a bude se tedy nejspíš měnit pořadí v čele celkové klasifikace Tour de France, že se musím autem ploužit podél řeky Bečvy téměř třicítkou, protože každý jede pro jistotu ještě pomaleji, než se musí, že se moje milované Krkonoše připravují na záplavy a že snad dokonce hrozí poškození vodní nádrže Labská u Špindlerova Mlýna… V Beskydech je krásně a dokonce jsme tu v týdnu, kdy bez ustání lilo na celém území republiky, zmokli jen jedinkrát. Říkám si, že snad i ta červencová vedra tu musela být přívětivější, ale říkám to jen opatrně a potichu, aby mě místní neukamenovali… A taková má být dovolená (alespoň některá) – idylická. Až bych řekl naivistická. Někdy přijedu ze zahraničí spíš unaven, sice obohacen o zážitky a nové zkušenosti, ale unaven cestováním, časovým posunem, nepohodlím, nabitým programem. Pohodu v Beskydech jsem ale opravdu potřeboval. Teď už se ale rozjíždí výroba časopisu na plné obrátky, plánujeme, připravujeme, sledujeme naše spolupracovníky, kterých je právě na cestách požehnaně – končit budou své španělské putování manželé Páleníčkovi, Lucie s Michalem už ukrajují ze své cesty po Spojených státech a v sedle je již po dlouhé době také Víťa Dostál. A se všemi se na našich stránkách brzo setkáme! S kolegy plamenně diskutujeme o vině či nevině vítěze Tour, o kauzách, které přineslo nové znění silničního zákona. Je to opravdu šílené, pokutovat desítkami tisíc někoho, kdo je viníkem a zároveň i jediným účastníkem a jediným poškozeným své vlastní nehody – prostě jen upadl na kole. Snad se s podobnými případy už nebudeme setkávat, snad i dopingových afér bude spíš méně než více, snad se stabilizuje politická situace, snad… Ale což, heslo "Beskydy" mi zatím funguje dokonale. Také jste si z letošního léta přivezli heslo či vzpomínku, které vás přenesou zpátky do pohody, klidu a stavu vyrovnanosti? Ano? Tak to vám gratuluji.