***

Pamatujete si, co jste dělali 12. října? Já ano, a naprosto bezpečně. Jsou totiž dny, které nejde zapomenout a tento byl v dlouhém, teplém a překrásném letošním podzimu jeden z nejkrásnějších. V pátek jsme se v odpoledních hodinách začali sjíždět, jako každý rok, do „našeho“ penzionku v Jizerských horách. Sestava se asi z poloviny obnovila, těch, co se omluvili na poslední chvíli nebo neomluvili a nepřijeli povážlivě přibylo, ale kdo by se tím zabýval celý víkend… Maximálně pár minut. Paní domácí nám připravila horu řízků a domácího bramborového salátu a také hořké bylinné měla dost. Ráno jsme za fantastického podzimního počasí vyrazili z jedné z posledních startovních vln k poslední oficiální jízdě sezony, našemu uzavírání cyklistického roku. Balík jezdců se v prvním stoupání pročistil a pak už jsme si po čtyři hodiny užívali za letmého míjení s pár dalšími spolujezdci překrásných jizerských panoramat, svěžího vzduchu, teplých slunečních paprsků a svižné jízdy na horském kole. Teprve, když jsme se ocitli na západním ostrohu Jizerek, uviděli jsme pod sebou neproniknutelnou mlhu, z níž v dáli vystupovala pouze špička Ještědu. Ti, co do hor v ten víkend nevyrazili, vůbec nemohli tušit, jak je venku krásně, což nám potvrdil nedělní návrat zpátky do civilizace. Opět jsme absolvovali fantastickou procházku po vršcích hor a až někde kolem Železného Brodu jsme zapadli do nevlídného sychrava. Tomu ale předcházel ještě sobotní pokec ve vyhřáté albrechtické hospůdce, kde by se jinak její osazenstvo nikdy nemohlo sejít, nebýt Nova Autor Cupu. To datum je jedním z pevných bodů v každoročním kalendáři nás – nezávodníků, cyklistů, kteří šlapou pro pohodu a pro radost.

V redakci jsem si pak přečetl článek Aleše Linharta, který vyšel v minulém čísle Cykloturistiky a nějak mi to nepasovalo dohromady. Přiznám se dokonce k tomu, že jsem letos jel i druhou masovku, vlastně mnohem masovější, až by se dalo říci nejmasovější akcičku u nás – Krále Šumavy – a jel jsem jej v pohodě a s radostí a s absolutním uspokojením na něj vzpomínám. A teď jsem se dočetl, že maratony jsou něco podivného, že pořadatelé jsou vydřiduši a že jediné to pravé a neprávem opomíjené jsou orientační závody, ať už MTBO nebo takzvané adventure závody. Mám tolik argumentů, proč si myslím pravý opak a za přirozeného pokračovatele cykloturistických dálkových jízd považuji právě takzvané hobby marathony. Mám také zkušenosti pěkné řádky kamarádů a známých, kteří z Bike Adventure odjeli otráveni z obrovského prestižení účastníků, kteří ani nepozdraví, hltají své časy a pořadí do takové míry, že na přátelský hovor, výměnu zkušeností a nějakou pozitivní atmosféru vůbec není šance. A co lze říci na fakt, že vítězem je ten, kdo valí opravdu závodním tempem po silnici a ke kontrolám jede terénem jen nejnutnější krátkou část (není to trochu postavené na hlavu?), a co na to, že principem takového orienťáku je volné bloudění po lese, zatímco maratoncům je vybrána a odsouhlasena trať, z níž nesmějí sjet, což je k přírodě mnohem šetrnější. A tak bych mohl pokračovat.

Myslím, že i zabezpečení účastníků ä náklady pořadatelů jsou na úplně jiné úrovni a tomu logicky odpovídají výše startovného.

Tím jsem ale chtěl demonstrovat jediné – že úhel pohledu na ledacos může být značně subjektivní a někdy pokroucený osobní zainteresovaností. Já se považuji za cykloturistu a mám rád hromadné cyklistické akce, kde se potkám s přáteli, ale neodsuzuji a nekritizuji (kdybych k tomu nebyl jednostranným názorem vyprovokován) nikoho. Věřím v to, co ekonomové nazývají „neviditelnou rukou trhu“. Pokud na maraton dobrovolně přijede 3500 cyklistů, kteří si zaplatí startovné, pak asi vědí, proč tak činí a co jim to přináší.

Ale co je úplně nejdůležitější – cyklisté by měli stát při sobě, nehledat mezi sebou rozdíly, nekritizovat se navzájem, nenapadat se, spojit se, řešit společné problémy. Společných „nepřátel“ totiž mají dost a dost.

Jsem cyklista, cykloturista a do top ten mých letošních zážitků na kole určitě patří oba nejmasovější hobby maratony. Napište nám do redakce o těch svých „nej“ zážitcích, rádi s nim seznámíme i ostatní naše čtenáře.