Úvod » Články k časopisu » Moab = MOuntAinBiking?

Moab = MOuntAinBiking?

Městečko Moab ve východním Utahu je pro vyznavače horského kola ve Spojených státech "must see", tedy cosi, co se musí vidět a zažít na vlastní kůži. Čtenářům časopisu Velo přiblížil Moab a jeho nejznámější Slickrock Trail v únoru 2000 Jan Pazourek. Čas od času se o Moabu zmíní nějaký český cyklocestovatel, naposledy asi Lucka s Michalem, kteří byli v Moabu letos 17. července. My se ovšem do historie i současnosti fenoménu Moab, který je často nazýván "The Capitol of Mountainbiking", podíváme trochu hlouběji. Letošní oslavy třiceti let od vzniku horského kola jsou k tomu ostatně skvělou příležitostí.

Historie
V přibližně stopadesátileté historii Moabu je perioda spojená s horskými koly velmi významná a ani zdaleka to nevypadá, že by měla v nejbližší době skončit.
První běloši objevili úrodné údolí, které nazvali Španělské, až v roce 1854. Rok nato zde byla založena misie. Indiáni z kmene Navajů a Utahů nejdříve s mormonskými misionáři obchodovali. Pak ale mezi expandujícími bělochy a původními obyvateli došlo ke krvavé roztržce a misie byla mormony opuštěna. Teprve v sedmdesátých a osmdesátých letech devatenáctého století se osadníci začali vracet a znovu usazovat. Založení poštovního úřadu předcházelo oficiálnímu založení města v roce 1884. Jméno města Moab by sice mohlo být akronym pro mountainbiking, ve skutečnosti ale bylo pravděpodobně převzato z Bible, kde je tímto jménem označována suchá horská oblast jihovýchodně od Jeruzaléma.
Moab se začátkem dvacátého století stává hornickým městem. Střídají se zde období prosperity a úpadku spojené s kolísajícím zájmem o suroviny, které se v jeho blízkosti pod povrchem nacházejí. Jde zejména o vanad, uran, ropu a zemní plyn. Útlum těžby a rozvoj turismu spojený se zvyšující se návštěvností blízkých národních parků Arches a Canyonlands vedl k zásadní změně v orientaci města. Místní obyvatelé se chopili příležitosti, která se městečku obklopenému nádhernou přírodou v bezprostřední blízkosti dvou národních parků nabízela. Začali podporovat aktivity, jež do oblasti přitáhly turisty a s nimi i jejich peníze. Toto rozhodnutí se dnes při pohledu na šňůry aut směřujících především do Národního Parku Arches a na mraky horských cyklistů na nejvyhlášenějších stezkách zdá naprosto samozřejmé, ale začátkem sedmdesátých let šlo pouze o vizi, která se mohla, ale nemusela naplnit. Vždyť počty návštěvníků některých národních parků se v té době počítaly v desítkách (sic!) za den. Zejména mohutný rozvoj individuálního motorismu přispěl spolu s větším množstvím volného času k tomu, že dnes do nejnavštěvovanějších národních parků, mezi které Arches rozhodně patří, zavítají ročně miliony lidí.

První traily
Důležité, a to i pro tento článek, ovšem je, že se městečko Moab nespokojilo pouze s rolí noclehárny, benzinové pumpy a prodejny suvenýrů pro návštěvníky blízkých národních parků, ale začalo podporovat i aktivity, které s národními parky nesouvisely. V roce 1969, tedy několik let před tím, než spatřilo světlo světa první horské kolo, vyznačili místní motokrosoví nadšenci na skalnaté plošině nad řekou Colorado okruh, který je dodnes známý jako Slickrock Bike Trail. Dnes mají na okruh přístup jak kola, tak motocykly, ale horští cyklisté již jednoznačně převažují. Historie horského kola tak v Moabu do značné míry kopírovala historii horského kola obecně. Alespoň v začátcích se totiž tvůrci a uživatelé horských kol motokrosem významně inspirovali.

Coloradští bajkeři
Místní nadšenci sice okolo Moabu vyznačili okruhy a proháněli po nich svá historická horská kola v míře nebývalé, ale maximální rozvoj této disciplíny do oblasti paradoxně přinesla až relativní blízkost lyžařských středisek v sousedním Coloradu. Jejich enormní rozvoj, lyžařské možnosti a pracovní příležitosti do nich přitáhly tisíce sportovně založených Američanů, kteří hledali sportovní vyžití i mimo lyžařskou sezonu. Nastupující horské kolo se k něčemu takovému přímo nabízelo. V létě najdete mnoho krásných bajkových terénů v coloradských horách, co ale dělat v mezidobí, kdy se již lyžovat nedá, ale zbytky zledovatělého sněhu a probouzející se medvědi projížďce na kole příliš nepřejí? Naštěstí tu je mezistátní dálnice I-70, po které dojedete z Coloradských hor do Moabu za tři až čtyři hodiny. A to je čas, který americký řidič-bajker stráví při cestě na víkend bez nejmenšího zaváhání. A tak v Moabu již začátkem března při pohledu na množství zelených coloradských poznávacích značek říkají: „Jaro je tu, espézetky se už zelenají.“ První víkend po skončení lyžařské sezony (většinou v polovině dubna) proto do Moabu bez rezervace ubytování raději nejezděte. Všechny levnější motely a kempovací místa budou pravděpodobně obsazeny.

Cyklistická infrastruktura
Městečko Moab má okolo 6500 stálých obyvatel. To je méně než například Benátky nad Jizerou nebo Hořovice. Přesto zde najdete okolo desítky prodejen, servisů kol a půjčoven, kde si můžete nechat opravit své kolo či zakoupit nebo půjčit některé z posledních modelů kvalitních horských kol včetně celoodpružených speciálů. V místních cestovních agenturách vám nabídnou organizované cyklistické výlety po lehčích stezkách. Najmout si můžete také mikrobus, který vás doveze na začátek vaší trasy a počká na vás opět na konci. V supermarketech nechybí oddělení specializované na energetické tyčky, gely a iontové nápoje. Na Slickrock Trailu budete vyfotografováni profesionálním fotografem, který vám pak nabídne fotografie k zakoupení. Cyklistika dnes v Moabu živí opravdu hodně lidí. To ovšem vůbec neznamená, že byste si ježdění v divočině pro davy cyklistů nemohli užít! Nádherných stezek je tu mnoho a některé z nich jsou navíc sjízdné pouze v jednom směru, takže budete docela rádi, když na trase někoho potkáte.

Možnosti ježdění a ochrana přírody
V okolí Moabu se k vyjížďce na kole nabízejí oba národní parky Arches a Canyonlands, státní park Dead Horse Point, stezky v Sand Flat Recreation Area a stezky, které neleží v žádném z těchto chráněných územích.
Přes velký provoz na asfaltových silnicích blízkého národního parku Arches je park vhodný především pro silniční cyklistiku. Žádné speciální stezky pro cyklisty tu nejsou a prach zvedaný projíždějícími auty na pouze zpevněných cestách dokáže být velmi nepříjemný. V Canyonlands v části Island in the Sky se nachází oblíbená trasa White Rim Trail. Převýšení zde není velké, ale pro svou celkovou délkou okolo 160 km terénem jde o docela náročný podnik. Vzhledem k odlehlosti cesty a nemožnosti nikde doplnit vodu je pro absolvování celého okruhu takřka nezbytné použít doprovodné vozidlo (lze ho i s řidičem najmout v cestovní kanceláři). Tábořit se na trase smí jen na omezeném počtu vyhrazených míst, a ta je třeba rezervovat dopředu, měsíce před sezonou.
Nejznámější Slickrock Trail a další stezky pro horská kola se nacházejí v bezprostřední blízkosti Moabu v Sand Flat Recreation Area, což je území od roku 1995 spravované s cílem umožnit rekreační vyžití obyvatel i návštěvníků Moabu, a přitom minimalizovat negativní vliv jejich aktivit na pouštní přírodu. Horská kola, motorky, ale třeba i čtyřkolá terénní vozidla se smějí pohybovat pouze po cestách, které jsou pro ně určené. Táboření je možné pouze na vyhrazených místech. Sběr dřeva, které je důležitou součásti pouštního ekosystému, je zakázán. Také jezírka, která se přechodně objevují po občasných deštích, byste měli objíždět, aby nedošlo k jejich znečištění.
Některé další stezky pro horská kola poblíž Moabu se nacházejí na území bez speciální ochrany. Přesto by se návštěvníci k přírodě měli chovat ohleduplně i zde. Ostatně, například opuštění vyznačené stezky může být v řadě případů i docela nebezpečné.
Ve všech parcích a chráněných územích zaplatíte při vstupu poplatek, který je určen na pokrytí nákladů na správu a provoz. A to včetně takových služeb návštěvníkům jako například motohlídky na Slickrock Trailu, které čas od času celý okruh projíždějí a v případě potřeby jsou schopny vám poskytnout první pomoc nebo třeba i jen doplnit chybějící vodu.

Sezona
Období vhodné pro cyklistiku v Moabu je hlavně jaro, podzim a zima. Krásnou kulisu pro vaše výlety můžete čekat v květnu, kdy poušť nádherně rozkvete. V létě, kdy mohou maximální teploty přesáhnout 40 °C, se Moabu raději vyhněte. I v dubnu či říjnu může být síla slunce pro vaše výkony velmi limitující. Některé stezky mohou být také nebezpečné za deště. V každém případě je důležité mít kolo v dobrém technickém stavu a zásadně nevyrážet osamoceně. S sebou byste měli mít:
– dostatek vody (doporučené minimum 1 galon, tedy cca 4 litry, na den není rozhodně přehnané, doplnit vodu během vyjížďky většinou není možné)
– jídlo pro doplnění energie
– opalovací krém (nejméně SPF 30)
– nářadí a náhradní díly
– podrobnou mapu trasy (lze získat v informačním centru nebo v půjčovnách kol – často bezplatně)
– lékárničku
– pláštěnku (počasí se může rychle změnit)
– helma je naprostou samozřejmostí

Co se týká mobilních telefonů, můžete si ho vzít s sebou, ale raději se na něj příliš nespoléhejte. Na rozdíl od Česka, kde je téměř stoprocentní pokrytí signálem, se totiž v USA v divočině většinou nedovoláte. Stane-li se vám nehoda dál od města či hlavní silnice, bez satelitního telefonu zůstanete nejspíš odkázáni sami na sebe.
Vypravíte-li se s kolem do Moabu, rozhodně nebudete litovat. Zážitky, které vás tam čekají, jsou jen těžko souměřitelné s čímkoliv v Evropě. Atmosféra bajkového městečka je úžasná a na ježdění v pouštní divočině určitě nikdy nezapomenete.

text a foto: Jan Zídek