Úvod » Články k časopisu » Proč se neznačí motorkotrasy?

Proč se neznačí motorkotrasy?

Taky se vám zdá, že některé cyklotrasy vedou po silnicích s velkým provozem, že jejich stávající značení se řídí heslem pořádně označit již označené a že cyklostezky vedou od nikud nikam?
To bohužel není zdání, ale fakt. Možná se mnou nebude někdo souhlasit, a tak bych rád vysvětlil, jak vidím a hodnotím situaci kolem značení cyklotras v České republice. Rozbor celé problematiky by se nevešel do celého časopisu, proto se pokusím vše zhustit do velké zkratky.

Taky se vám zdá, že některé cyklotrasy vedou po silnicích s velkým provozem, že jejich stávající značení se řídí heslem pořádně označit již označené a že cyklostezky vedou od nikud nikam?
To bohužel není zdání, ale fakt. Možná se mnou nebude někdo souhlasit, a tak bych rád vysvětlil, jak vidím a hodnotím situaci kolem značení cyklotras v České republice. Rozbor celé problematiky by se nevešel do celého časopisu, proto se pokusím vše zhustit do velké zkratky.

Cyklotrasy – pro koho?
Zjednodušeně lze vidět tři skupiny cyklistů:
Cyklodoprava – kolo jako dopravní prostředek – do práce, do školy, za zábavou, na nákup, mezi obcemi
Cykloturistika – kolo jako přesunový prostředek turisty – jízda mezi turistickými cíli a pěknou krajinou
Sportovně rekreační cyklistika – kolo jako sportovní náčiní – vyjížďky do okolí měst či obcí, tréninkový charakter

Co cyklisté potřebují?
Cyklodoprava – potřebuje především bezpečné cyklostezky (CS). Pohodlné, celoročně sjízdné, oddělené od aut.
Cykloturistika – potřebuje mít k dispozici přiměřeně hustou síť cyklistických komunikací (SCK), alternativu frekventovaným silnicím, vyznačenou v terénu a mapách. Teprve vysoce logické, ježděné a časem prověřené delší tahy by měly být vyznačeny jako cyklotrasy (CT).
Sportovně rekreační cyklistika – potřebuje okruhy, několik kratších i delších v těsném sousedství města či obce.

Co nepotřebují?
Ani jedna ze tří skupin nepotřebuje vyznačit CT po nebezpečných silnicích. Přesto se tak houfně děje. Potřebuje je tedy tak nutně někdo jiný? Ano. Ten, kdo na takové činnosti vydělává, tedy výrobci dopravních značek a ti, kdo je na silnice montují. Pak je tu ještě vždy existující skupina úředníků, kteří se rádi opájejí velkými čísly. V tomto případě pyšně vykazují kilometry nově vyznačených CT. Jakých? To je jedno. Hlavně číslo aby bylo hodně velké!

Co hrozí?
Pokračování v nastoupeném trendu způsobí, že brzy bude duplicitně k již existující dopravní navigaci proznačena většina “okresek”. Silnice bez cykloznaček se stanou podezřelými (“tam se asi z nějakého důvodu na kole jet nedá nebo jezdit nemá…”). Cykloturisté budou postrachem řidičů a naopak. Zákonitě bude docházet ke kolizím aut s cyklisty na takových “cyklotrasách”.

Jaký je pravděpodobnější scénář?
Lidé dostanou rozum. Peníze, dnes vymrhané na nesmyslné ověšování silnic cyklocedulemi, se v budoucnu začnou využívat smysluplněji.

Co pro to dělat?
Vysvětlovat. Ti, kdo platí, by měli za své peníze chtít víc. Vymyslel jsem jedno velké zjednodušení jako radu: pokud studie navrhuje takové CT, které lze vyčíst i z autoatlasu 1: 400 000, pak je to přinejmenším podezřelé. Taková studie se dá udělat přes noc od stolu a takové CT nepřinesou národu cyklistů nic nového ani dobrého.

Stereotypy v myšlení
Velmi často jsou zadavateli studií CT obce, sdružení obcí, mikroregiony či krajští úředníci. Vesměs bezva lidé s nejlepšími úmysly, kteří v mládí rádi jezdili na kole. Tehdy bylo ještě šlapání do pedálů okreskami příjemné a ráfky a pláště esek či favoritů byly zranitelné a převody do kopců nedostatečné. Situace se ale změnila. Po dříve relativně bezpečných silničkách dnes valí násobky bezohledných aut. Horské a trekingové kolo je přímo stvořeno pro ježdění po horších cestách, do kopců se nemusí jen tlačit a dolů se to dá díky kvalitním brzdám ubrzdit. Takových kol se dnes prodává většina. Vstřebejme tyto skutečnosti a zapomeňme na idylu opuštěných okresek našeho mládí. Je to horské kolo, které přineslo neuvěřitelný boom ježdění, renesanci jízdního kola! Pro něj ale nedělejme silniční cyklotrasy. Pro favority a esky jsme je nepotřebovali, pro horská kola ano? Zadavatelé – nenechte se tedy oblafnout. Chtějte za “své” peníze radostné, zdravé a bezpečné ježdění.

Cyklisté po silnicích jezdili, jezdí a budou jezdit
Rozhodně k tomu ale nepotřebovali, nepotřebují a nebudou potřebovat další značení na silnicích.
Jsou řádnými účastníky silničního provozu, řídí se jeho pravidly a spolu s řidiči aut a motorek se dokáží orientovat podle autoatlasů a společného dopravního značení. Zřizování a údržba tohoto značení přijde stát ročně na obrovský peníz. Mělo by tedy být dokonalé. Na každém rozcestí či křižovatce musíme vědět, kam silnice vedou. Není-li tomu tak, chtějme nápravu. Nejhorším řešením by ale bylo záplatovat nedotaženosti jednoho systému systémem dalším za další peníze. Udělejme vše proto, aby platilo: Neznačme vyznačené!
Mimochodem: Proč nikoho nenapadlo za sto let vyznačit motorkotrasy?

Kouření škodí zdraví
Cigarety nejsou zdravé. Těžko je lidem odepřít. Alespoň je nepropagujme.
Silniční CT nejsou bezpečné. Těžko lidem zakázat jízdu na kole po silnicích. Alespoň je neznačme jako CT.
Závěr: Když vyznačíme silnici jako CT, pak ji vlastně doporučujeme. Říkáme: “Pojeďte tudy, bude to bezva!” Představte si, jak montujete cykloznačku na sloupek a kolem vás sviští oběma směry auťáky. Máte pocit smysluplného konání?

Kritéria vhodnosti
Každou silnici lze vyhodnotit na základě stanovených kritérií jako vhodnou nebo nevhodnou pro CT. Ve hře je především frekvence vozidel, stav vozovky a krajnice, povolená rychlost, přehlednost. Do této hry by se mělo vložit ministerstvo dopravy a ztížit tak život těm, kteří považují cyklistické proznačování silnic za samozřejmost. Chceš vést CT po silnici? Dobrá, zdůvodni tedy, proč je to tak nutné a současně se podívejme, je-li ona silnice vůbec vhodná.

Hledání třetí cesty
Silniční síť, kterou cyklisté odjakživa využívají a není potřeba jim ji “objevovat”, je potřeba co nejvíce zahustit vhodnými cyklocestami (CC). Tedy komunikacemi, po kterých auta běžně nejezdí. Současně je dobré hledat alternativu nejfrekventovanějším značeným trasám pěších turistů. Je v republice několik takových, kde je o víkendech doslova “narváno”. Velká část pěšáckých tras vede ale po kvalitních cestách a kráčejících poutníků je na nich minimálně. Proto by bylo nerozumné vynášet zobecňující soudy typu: “Cyklisté na pěší trasy nepatří” nebo naopak “Kde může pěšák, může automaticky i cyklista”. Tady bude dobře vždy pečlivě vyhodnotit každý konkrétní případ.

Cykloturista není závodník ani blbec
Kdo má představu, že podle jeho značení se musí dobře orientovat i “soutěžáci”, nutně dospěje k potřebě osazovat před křižovatkami “návěstí” , samozřejmě z obou směrů a ke sloním velikostem značek. S hrůzou však zjistí, že závoďáci by přehlédli i 5 směrovek velikosti billboardu. Závěr: neznačme pro závodníky. Kdo má představu, že cykloturisté jsou ta nejhloupější část populace, nemají mapy a ani by jim nerozuměli a vlastně ani nevědí, kam chtějí jet, pak je musí svými CT doslova “vodit za ručičku”. Vymyslí za ně, odkud kam pojedou a neopustil by je ani na dálnici, kdyby tam směli jezdit. Závěr: neznačme pro hlupáky. I staletá koncepce pěšího značení vždy předpokládala určitý stupeň znalostí a spolupráci s mapou.

Proč není dobrý byznys dělání opravdových CT?
Je nutno důkladně propátrat celou oblast. To stojí moc času (oproti tomu obtáhnout fixkou silnici v autoatlasu se dá “od stolu”). Je potřeba zajistit souhlasy vlastníků (v případě silnic je to zatím hračka). Projekt značení není snadné udělat z auta a nároky na proznačení jsou větší. Terénní značení je levné (silniční stojí kupu peněz a pohodlně se montuje z auta).

Posloupnosti aneb doporučení jak na to
-studium oblasti
-plošná rekognoskace terénu, nalezení vhodných CC, vznikne prvotní SCK
-redukce prvotní SCK výběrem z variant, z důvodů vlastnických a ochrany přírody
-konzultace s obcemi a dotčenými subjekty
-vznést požadavky na doplnění chybějícího a nedokonalého dopravního navigačního značení (neznačme, co už má být vyznačeno)
-spolu s místními znalci pojmenovat všechna “XYT” (X = křižovatky, Y = rozcestí, T = konce CC), případně pojmenovat i jednotlivé CC
-vypracovat projekt značení redukované SCK a vyznačit CC, které zahustí silniční síť
-na každém XYT musí být zřejmé, kam která CC vede (především nejbližší a nejvzdálenější XYT)
-poskytnout veřejnosti informace pomocí “rozdávací mapky” a dalších materiálů (cykloprůvodce, barevná cykloturistická mapa, propagace v médiích…)
-na základě následného pozorování, zkušeností a konzultací teprve rozhodnout o tom, že navázáním několika CC vznikne CT. Měly by to být výsostně logické a ježděné delší tahy, příkladem je např. hřebenovka Orlických hor. Není nutno se nutit do superdlouhých CT za každou cenu, výsledek může vyznít komicky (viz. např. CT Hradec Králové – Břeclav…).
-každoročně nebo ob rok aktualizovat “rozdávací mapku”
-s pomocí prověřené SCK vytvářet následně nejrůznější “produkty turistického ruchu” – okruhy (výlety) pro rodinky s dětmi i pro zdatné turisty, krátké i delší, tématicky zaměřené trasy, okruhy pro sportovně rekreační cyklisty… Takové tipy pak mohou být samostatně zpracovány do přitažlivých propagačních letáků, skládaček, brožurek. Všimli jste si, že na SCK mohou vzniknout v mikroregionu stovky cyklovýletů, aniž by tyto musely být samostatně vyznačeny? A představte si, že by se naši pradědečkové rozhodli namísto silniční sítě značit ůautotrasy”. Možná bychom dnes vyjížděli po dálnici z Prahy na Brno po autotrase Praha – Špindlerův Mlýn. Jen proto, že to někomu připadlo jako pěkný výlet. Závěr: budujme především síť cyklocest a teprve následně a s rozvahou pospojujme některé cyklocesty do cyklotras.

Nemluv – ukaž!
Vědom si této bezvadné pedagogické rady, pokusím se ukázat na jednom příkladu, jak by cyklotrasy mohly vypadat. Pokusným teritoriem se stal Mikroregion Žacléřsko na východním konci Krkonoš. Zpracovali jsme studii cyklotras (rok 2002 – 03), projekt značení (2003) a vyznačili první etapu (2003 – 04). Vymysleli jsme tzv. “rozdávací mapku”, vydali cykloprůvodce s mapou SHOCart a v květnu odstartovala nová cykloturistická sezona. Velký dík patří starostovi Žacléře a jeho lidem za odvahu zkusit to jinak. Zkušenosti ze Žacléřska budou cenné a celou koncepci ještě prověří čas.

Cyklotrasy Mikroregionu Žacléřsko
Žacléřsko je asi pro většinu čtenářů zapomenutým územím “na konci světa”. Pravda, davy turistů jsou odlákány do známějších center Krkonoš nebo do pískovcového Adršpachu. Mezi Rýchorami a Vraními horami je klid. Užijete si ho ještě i vy při objevných cestách.
Ideálním východiskem je městečko Žacléř. Na Rýchorském náměstí je muzeum a informační centrum a dostanete zde zdarma mapku cyklotras a jistě i dobré rady na cestu. Cykloturistický rozcestník číslo jedna stojí hned před muzeem.
Vyjet je možno všemi směry. Vzhůru nad Žacléř do Rýchor a třeba až na Pomezní boudy. U vízovského křížku se nabízejí krásné rozhledy a odpočinek je po táhlém stoupání žádoucí.
Přes hraniční přechod Bobr vjedete do Polska. Úžasný je Dům Tří Kultur “Parada”, místo, kde se tradičně setkávají mladí umělci z Čech, Polska a Německa. Za vidění stojí ruina vápenné pece nad Jarkowicemi a ruina kostala v Miszkowicích. Nejvýše položené přehradní jezero v Polsku – Bukówka – láká k lenošení na břehu i k vykoupání. Nad Lubawkou lze kvalitně potrénovat na odvážně vedených cyklotrasách ve svazích kopce Swieta Góra a v polských Vraních horách (Góry Krucze). Kdo dojede až do Krzeszówa k velkolepému klášteru, nebude litovat. Náměstíčko v Chelmsku Slezském má svoji neopakovatelnou atmosféru a v blízkých plátenických domcích lze nasát vůni časů dávno minulých. Místní cyklisté ze Žacléře jezdí do Královce rádi tzv. „Černovodskou“ cyklotrasou. Kdysi tudy vedla důležitá obchodní stezka, dnes pojedete luční cestou lemovanou starými stromy osamoceni. Vraní hory nabízejí nádhernou vyhlídkovou cyklotrasu “Traverz Vraních hor”. Z tohoto směru možná ani nepoznáte, že se díváte na Sněžku.
Určitě byste neměli zapomenout na prohlídku vojenského opevnění Stachelberg. Je součástí mohutné pevnostní linie, která měla republiku ochránit proti fašistickému Německu. Stachelberg byl budován v letech 1937 – 38 a dnes v něm je vojensko – historická expozice pro veřejnost.
Vytipovali jsme a stručně popsali i další turisticky zajímavá místa. Najdete je jak v “rozdávací mapce”, tak v cykloprůvodci. Je to například malý vodopád u Bečkova, možnost turistického fárání v bývalém černouhelném dolu, zatopený kamenolom u Libče, rezervace Kruczy Kamien, Dvorský les na Rýchorách (bukový prales, 1033 m) a jiné. Růžový palouček je místem, kde se J. A. Komenský loučil s vlastí v roce 1628. Vzdejte hold “učiteli národů”, stačí maličká odbočka z Černovodské.

Král Královeckého Špičáku
Chcete se stát králem? Stáčí málo. Vyjeďte bez sestoupení z kola na vrchol Královeckého Špičáku ve Vraních horách. Zažijete nefalšovaný “vrcholový pocit”. Pravidla této soukromé soutěže jsou jednoduchá: králem se stává každý, kdo z Odbočky na Královecký Špičák (rozcestí č. 17) vyjede Královeckou spirálou na vrchol, aniž by se dotkl nohou země. O stupeň těžší je “Maturita horského kola”. Složí ji ten, kdo vyjede takto na vrchol (bez zastavení a doteku nohou země) z rozcestí č. 15 (Údolní cyklotrasou přes rozc. 16 a 17) nebo z rozcestí č. 18 (Cyklotrasa Vrchová přes rozc. 17). Pogratulujte si sami a odměňte se pohledem na Žacléřsko z ptačí perspektivy.

Rozdávací mapka “Cyklotrasy v Mikroregionu Žacléřsko”
(koncepce P. Ďoubalík a J. Langr)
Naší snahou bylo připravit pro cyklisty kromě výpravného cykloprůvodce s mapou ještě informační materiál, který by se mohl rozdávat a bylo by v něm vše potřebné. Posuďte, jak se to podařilo:

-jeden výtisk se cenově vešel do koruny (zpracování a tisk)
-zpracování v digitální podobě a v chytrém programu umožní rychlou a ještě levnější každoroční aktualizaci
-mapka slouží jako CCM (Centrální Cykloturistická Mapa), do které jsou zaznamenávány veškeré změny a doplňky
-formát A4, oboustranný dvoubarevný tisk (černá, zelená, šedý rastr)
-šedou barvou je základní mapový obsah a šedě zůstaly i veškeré silnice, které nepovažujeme za vhodné doporučovat cyklistům (jezdit po nich samozřejmě mohou)
-černě jsou kresleny silnice a cesty, které cyklistům doporučujeme
-zeleně jsou vyznačeny silnice a cesty, které cyklistům doporučujeme a jsou v terénu vyznačeny
-černé a zelené komunikace jsou pomocí liniové značky rozlišeny na 5 kvalit:
1. silnice (asfalt)
2. silnice (asfalt) s omezeným provozem motorových vozidel
3. kvalitní cesty vhodné i pro silniční kolo
4. cesty vhodné pro trekkové či horské kolo
5. cesty vhodné spíše jen pro horské kolo a dobré jezdce
-každé rozcestí má název a pojmenovány jsou i cyklocesty (při vzpomínání u pivka se lépe říká: “… jeli jsme Černovodku, protrpěli Údolku a Spirála, ta nás dorazila” než “…jeli jsme 4082, protrpěli 4998 a 4999, ta nás dorazila”)
-délky úseků mezi rozcestími jsou vepsány
-zelenými křížky je vyznačeno, kudy cesta nevede (cesty pro kolo neprůjezdné, zakázané, neexistující…)
-čísly 1 – 24 jsou opatřena místa turisticky zajímavá a na druhé straně mapky je o nich stručně pojednáno
-měřítko 1 : 80 000 je voleno s ohledem na formát A4, do kterého jsme se chtěli vtěsnat a současně je ještě dostatečně pro daný účel přehledné (připojen je výřez oblasti Královeckého Špičáku 1 : 40 000)
-připojeny jsou základní informace o oblasti a kontakty
-v aktualizovaném vydání mapky bude možno vyčíst i barvy značení cyklotras
Myslíme si, že šikovný cykloturista se za pomoci mapky a značení v Žacléřsku neztratí. Může si naplánovat svůj výlet a jet. Optimální okruh si namalují i “silničáři” nebo rodinka s dětmi – ti budou vybírat především ze zelených a černých komunikací kvalit 1-3. Libovolnou trasu lze přímo vkreslit do mapky, případně si napsat čísla rozcestí, kterými se bude projíždět.

Cykloprůvodce s cykloturistickou mapou a slavnostní otevření cyklotras
V květnu 2004 zahájili žacléřští cyklisté v hojném počtu novou sezonu. Velký okruh mikroregionem se na předních pozicích přeměnil téměř v závod (vyhrál žacléřský starosta!), vzadu si jízdu vychutnávali a u guláše na chatě Ozon k našemu potěšení konstatovali, že některé cesty vůbec neznali. Všichni dostali pamětní list a zbrusu nového cykloturistického průvodce s mapou SHOCart.

Způsob značení v terénu
Na každém rozcestí cyklocest je rozcestník s názvem místa („jmenovka“) a směrovky. Z každé směrovky zjistíte, jak daleko je k nejbližšímu dalšímu rozcestí a kam nejdál dojedete po vyznačené cestě. Jako třetí je uvedeno nejzajímavější místo na trase. Končí-li cyklocesta na silnici, pak je rozcestník doplněn o tzv. „autokolku“, tedy cedulku, která říká, kam vede silnice na jednu i druhou stranu. Mezi rozcestníky je průběžné malované značení příslušné barvy.

Žacléřsko – láska na druhý pohled
Tento slogan jsem četl v nějakém prospektu a na vlastní kůži ho pak prožil. Pochopil jsem, jak to autor myslel. Oblast nenabízí světové turistické atrakce, nehemží se to tu Japonci s fotoaparáty. Turistům nabízí klid a pohodu na jejich cestách a v pěkné přírodě. A to už je dnes téměř světová turistická senzace! Přeji krásné poježdění.

text a foto: Petr Ďoubalík