Úvod » Články k časopisu » Olympijské absurdity

Olympijské absurdity

Ten názor zastávám už delší dobu. Olympijské hry rozhodně nejsou přehlídkou nejlepších sportovců světa. Spousta z nich tam totiž kvůli nejrůznějším kvótám chybí.
Ano, může se mi nelíbit, že Martina Sáblíková, která patří bezpochyby mezi Top 15 světových časovkářek, nedostane šanci bojovat o olympijský úspěch v Riu. Ale jako člověk, který respektuje stanovená pravidla, to akceptuji a mohu být leda tak rozladěn z přístupu odpovědných jedinců v našem sportu. Výklad kvalifikačních podmínek je průzračný jak horská studánka (neříkám, že zcela spravedlivý), jen si někdo vybral tu část, která se mu hodila do krámu. Nechápu, proč když činitelé svazu cyklistiky od začátku akceptovali, že na olympiádu pojedou mezi muži časovku jen ti, kteří zároveň startují v závodě s hromadným startem, jenž je určující i pro celkový počet účastníků, tak že by to mělo být v ženské kategorii jinak. Protože se jedná o Sáblíkovou? Naši Martinu, diskriminovanou olympijskou hrdinku?
Podání stížnosti k Mezinárodní sportovní arbitráži považuji za vrchol zpupnosti, trapnosti a arogance českých sportovních institucí v čele s ČOV. A ať už to dopadne v Lausanne jakkoli, jásat nad tím nebudu. Martiny mi je líto, protože se na Rio poctivě připravovala a není povinností závodnice či jejího trenéra si ověřovat, zda se na ní skutečně kvalifikovala. Na druhou stranu jejich léta tvrdošíjně zastávané pojetí cyklistiky (já jezdím jenom časovku…) je od základu chybné a odporující podstatě tohoto sportu. Teď na to Sáblíková tvrdě doplácí.
Zatímco ji o olympiádu připravil amatérismus svazu, novopečený mistr republiky se jí zřekl sám. Důvody Romana Kreuzigera bojujícího o novou smlouvu jsou pochopitelné. Olympiáda mu angažmá nezajistí, kdežto Tour a Vuelta k tomu mohou výrazně přispět. I to je doklad cyklisticky rozporuplného vnímání důležitosti závodu, který se koná jednou za čtyři roky.
Že je v Riu připraven závodní okruh, který svou náročností řadu skvělých cyklistů dopředu vyřazuje ze hry o medaili, je také jasné. Ale je to důvod k tomu, aby svou účast zavrhovali? A může si to dovolit mistr světa, nejsledovanější cyklista současnosti, celebrita sportu číslo jedna? Kdyby před OH 2008 v Pekingu, kde se závodilo na podobně náročné trati, uvažoval stejně Fabian Cancellara, nikdy by tam nemohl získat medaili. Nebo proč by Vinokurov či Uran vůbec vážili cestu do Londýna, když to měl být před čtyřmi lety jednoznačně závod pro sprintery?
Skutečnost, že Peter Sagan vyhandloval svoje místo na olympiádě s krajanem, aby mohl nastoupit k závodu v cross-country horských kol, vnímám jako velké faux pas. Jako závodníkův rozmar a špatnou reklamu cyklistiky, když její nejzářivější hvězda zapoví svoji hlavní disciplínu a na „největším sportovním svátku planety" dá přednost jiné, byť je v ní někdejším juniorským světovým šampionem.
Ale zajímá to někoho v olympijské přítomnosti plné absurdit?
Kamil Hofman
Foto: Cor Vos