Úvod » Články k časopisu » Mechanika není biomechanika

Mechanika není biomechanika

Téměř neomezená nabídka velikostí rámů a rozměrů komponentů rozbořila jeden z mnoha mýtů o jízdě na kole. Totiž domněnku, že jistá míra nepohodlí k cyklistice patří a na bolest je nutné si zvyknout. Na jejím zpochybnění se podílí nejrůznější metodiky nastavování posedů, jejichž vývoj bezděčně staví na hlavu i další zavedené hypotézy o jediné správné výšce sedla, šířce řídítek, délce klik nebo umístění kufrů.

Fitting se během posledních let stal cyklistickým fenoménem, protože sportovci pochopili, že správným usazením na kole lze významně zvýšit jízdní komfort i výkonnost. Fitteři na různých pracovištích při nastavování posedu používají nejrůznější prostředky a nástroje, jimiž definují sportovcovy fyziologické parametry a udělují často klíčová doporučení pro volbu nebo úpravu vybavení. Opěrnou berličku odborníkům u nastavovacích stolic a montážních stojanů dává soubor pravidel vycházející z kombinace statistických dat sesbíraných z tisíců provedených fittingů a fyzikálních zákonů o mechanice. Slabým článkem většiny (i) dynamických metod je fakt, že mechanické zákonitosti považované za optimální (poměr úhlů nohy, rukou vůči tělu apod.) pomíjí individuální biomechaniku pohybu, závislou na tom, jak dotyčný „narostl" nebo co má ve sportu za sebou. Množství dat je pro správné nastavení materiálu dobrým, avšak nikoliv vše říkajícím vodítkem a práci fi ttera pouze časově zefektivňuje a zjednodušuje. A zároveň jezdci vysvětluje, že zpravidla zpočátku nepohodlné nové nastavení kola je v souladu s jeho zájmem a že je zapotřebí se s novým pocitem na kole sžít.

 

Důležitou součástí fi ttingu je kineziologické vyšetření a „školení" o důležitosti udržení přirozené pozice páteře při jízdě. Jezdec si kromě nového nastavení odnese i doporučení k provádění vhodných cviků.

DVOJÍ METR
Filozofie bezpochyby nejpokrokovější metodiky nastavování posedů GURU Fit umožňuje jezdcům různých věkových a výkonnostních kategorií najít pozici, v níž se cítí pohodlně. Jednoduchá myšlenka je opřená o nezpochybnitelný fakt, že souboj sváděný s nepřirozenou nebo nepohodlnou pozicí (byť třeba dokonale nastavenou podle úhlů obecně doporučovaných pro daného jezdce) zákonitě musí omezovat jezdcův výkon, a předpoklad, že si „na to člověk musí zvyknout" je zpravidla mylný a vede k prohloubení problémů. Metodika, jíž jsme otestovali v prostoru holešovické pobočky pražské prodejní sítě zboží se sportovním vybavením hned vedle unikátního bazénu s protiproudem a zrcadlem pro testování triatlonových neoprenů, je „výtvorem" Dana Empfielda, zakladatele populárních webových stránek slowtwitch.com. Finální podobu s důrazem na práci s jezdcem a držení těla jí však dali dlouholetá fyzioterapeutka britské reprezentace a někdejší profesionální triatlonistka Hellen Hallová a její manžel Brian, kteří se v rámci rozsáhlého koncernu amerických značek cyklistického vybavení začali věnovat vývoji unikátní nastavovací stolice. Od roku 2012 školí v Amershamu nedaleko Londýna odborníky, kteří jsou ochotní zapomenout poučky prvopočátků fittingu a přijmout, že při nastavení posedu je nutné využít komplexní poznatky o jezdci a především vzít v potaz jeho sportovní minulost.
Chce-li totiž například upravit pozici na kole sportovec, který 20 let jezdí s určitou, stále stejnou výškou sedla, na radikální změnu posedu sice zpočátku zareaguje pozitivně, avšak přeučení návyků těla pro něj bude „během na delší trať." U méně zkušeného jezdce shodných parametrů vzrůstu je nalezení (bio)mechanicky nejvýhodnější pozice výrazně snazší, protože nemá zažité pohybové stereotypy. Výsledné nastavení posedů obou hypotetických jezdců bude bezpochyby odlišné, ačkoliv většina dynamických fittingových systémů by aplikovala zákony mechaniky a obě kola nastavila shodně. „Musím přiznat, že kdybych před pěti lety věděl o nastavování posedů tolik, jako vím teď, spoustu těch kol bych upravil jinak," říká sebereflexivně zkušený fitter Jan Dubec, jemuž prošlo rukama přibližně 600 různých lidí a v holešovickém Triexpertu dostal velkolepou hračku k dalšímu rozvoji fittingu.

FITTEROVA PRÁCE S POCITEM JEZDCE
Smyslem každého fittingu je upravit jízdní pozici na stávajícím kole zákazníka nebo doporučit výběr vhodné velikosti nového kola. Pro zahájení práce se systémem Guru je vhodné dorazit se současným vybavením, jehož rozměry laserový zaměřovač přenese na nastavovací stolici. „I bez kola to jde, ale pro zákazníka je většinou dost oči otevírající porovnání starého posedu s tím novým," říká Jan a zájemcům o fitting „bez kola" doporučuje přinést kromě pedálů a treter i vyhovující sedlo, ačkoliv může vybrat z rozmanité nabídky testovacích modelů v prodejně.

KROTKÁ KOZA
Jemnou prací s pěti servomotory a odporem na zadním kole, které dynamicky mění pozici a pocity jezdce během výkonu (posed je možné nastavovat až ve dvanáctiprocentním sklonu pro pocit jízdy ve stoupání nebo i sjezdu), Jan umožní jezdci šlapat v různých nastaveních kola a sám pochopí, jaké svaly sportovec primárně zapojuje k pohybu. Nechá ho chvilku zahřát a sesednout z kola, aby provedl zásadní krok fittingu – kineziologické vyšetření. Průpravu z fyzioterapie využije pro několik doporučení k provádění mobilizačních, stabilizačních i významně posilovacích cviků, která vedou k zefektivnění biomechaniky pohybu.
V další fázi procesu se jezdec opět usazuje do sedla a jede proti zvýšenému odporu i mírnému sklonu, přičemž se kontroluje ekonomické usazení v sedle, pohyb boků nebo ramen.
„Zažité dogma o umisťování kufru pod osu kloubu palce tak, aby korespondovala s osou pedálu, je ve fittingu odnepaměti, ale málokdo se někdy zamyslel nad tím, jestli je to správně," komentuje pohyb kotníku našeho figuranta Jana Krause, stíhače pražské Dukly, a konstatuje, že šlape zbytečně přes špičku. „V časech dávno minulých o umístění kufru rozhodovala nejrovnější plocha tretry, aby bylo bezpečné a pohodlné na ni kufr umístit. Teď už jsou ale podrážky natolik tuhé, že se tlak rozloží po celé ploše a ukazuje se, že záběr je efektivnější, když je kufr posunutý mírně za osu kloubu palce, protože tím jezdec ještě víc než obvykle zapojí gluteus maximus, nebo-li velký sval hýžďový, který má ze všech používaných při otáčení pedály největší páru."
Sledováním pohybu kyčlí a stehen určuje Jan Dubec nejvhodnější délku klik, jejichž rozměry jsou vděčným diskuzním tématem poslední doby. „Pravidlo čím delší, tím lepší platí pouze v případě, že by jezdec dokázal udržet stejně vysokou kadenci a celou záběrovou fázi jako s krátkými klikami," zahajuje výpověď o poznatcích, k nimž se dostal díky práci se systémem Guru Fit a školení v Anglii. „Když jezdec zvolí příliš dlouhou kliku, musí v horní úvrati otáčky nohy podtočit pánev a rozhodí si tak ekonomické držení těla s přirozenou pozicí páteře. Pokud chce jezdec dosáhnout aerodynamické pozice při jízdě a položí se na řídítka, začne si s příliš dlouhými klikami ,kopat’ do břicha." Pak potvrzuje trend zkracování klik mezi profesionály (např. Bradley Wiggins vozí na silničním kole 170 mm i proto, aby si zvyknul na délku klik na dráhovém stíhacím kole), který ještě před cyklisty zachytili triatlonisté, ti mají údajně na svých speciálech maximálně 170 mm dlouhé kliky.
„Rozptyl výšky u cyklistů je přibližně od 160 cm do 200 cm, což je 20 %, ale kliky se standardně vyrábí od 165 do 175 mm, ani ne v desetiprocentním rozsahu. Bývá proto pravidlem, že malí i středně velcí cyklisté, především však ženy, mají neúměrně dlouhé kliky a sami se sebou pak při jízdě bojují. Nevhodně dlouhé kliky jsou jednou z hlavních příčin bolestí v kříži," tvrdí fitter z pražského Triexpertu. Porovnávání posedu a komunikace s fitterem je pro jezdce unikátním zážitkem k pochopení toho, jak (ne)efektivně se dá na kole šlapat a jak obávaný radikální zásah do nastavení kola může pozitivně ovlivnit pocit z jízdy a tedy i výkon. „Dosud mě při jízdě nic netrápilo, jen jsem chtěl vědět, jestli to kolo nejde nastavit lépe, efektivněji," vysvětloval po absolvovaném fittingu Jan Kraus. „Výsledky mě sice překvapily, ale to porovnání původního posedu s novým nastavením mi potvrdilo, že jsem na tom opravdu seděl divně. Nejdřív jsem měl trochu obavu, že mě po radikálním zásahu do nastavení kola začne na silnici něco bolet, ale ani při první jízdě venku jsem neměl pocit, že tohle kolo nemůže být moje."
Na jedno stisknutí klávesnice Jan Dubec může během chvilky a bez nářadí nastavit stolici do mnoha poloh a později pomocí připojeného počítačového programu vybrat z téměř kompletní nabídky kol na trhu vhodný model pro implementaci naměřených výsledků do reality. V případě Jana Krause to bylo doporučení pro jiný tvar sedla, posunutí o dva milimetry dozadu (měřeno vždy na střed ližin), zkrácení klik ze 175 mm na 170 mm, ale hlavně pozvednutí sedla i řídítek téměř o tři centimetry (!), takže i v aerodynamické pozici má tělo trochu víc natažené, páteř přirozeně narovnanou a uvolněný hrudník pro efektivní dýchání.
Text a foto: Martin Hačecký

 

Zadání vstupních hodnot pro první nastavení pohyblivé stolice usnadní laserový zaměřovač, který pomůže i při pozdějším přenášení výstupů z fi ttingu na stávající kolo