Úvod » Články k časopisu » BOD ZLOMU

BOD ZLOMU

Britský tým, který si za svoje závodní pojetí v etapácích získal stejný počet obdivovatelů jako odpůrců, během uplynulých šesti let existence neúspěšně hledal způsob, jak svou týmovou výkonnostní dominanci prodat v monumentálních klasikách. Museli neúspěšně vyzkoušet různé tréninkové metody, aby se ubezpečili o tom, že jednorázovky si navzdory veškeré snaze o převzetí režie nad vývojem zachovávají svůj unikátní charakter nevyzpytatelných závodů, kde nerozhoduje jen výkon.

Na kostkách už závodnický instinkt projevili Ian Stannard a Luke Rowe, v Ardenách se o přerod týmu Sky ve všehoschopnou sestavu měl postarat Michal Kwiatkovski. Loňský mistr světa však stále neví, které klasiky má radši a svou koncentraci rozmělňuje mezi Flandry a Ardeny, přesto svůj úkol splnil. Namísto jednoznačného lídra se z něj v Ardenách po nepovedeném Amstelu stal exkluzivní domestik, který na sebe v Lutychu strhnul pozornost a vystihnul správný moment k oslabení soupeřů Wouta Poelse.
Komunikace mezi týmovými kolegy je klíč k vítězství. Hubený vrchař z limburského Venray konečně udělal tečku za dlouhým čekáním svého týmu na vítězství v jednom z pěti cyklistických monumentů. Muž, který byl do Sky angažován jako podpora a člen „A-týmu" Chrise Froomeho, podobně jako Leopold König nebo Nicolas Roche, do závodu rozhodně nevstupoval jako „outsider", vždyť letos vyhrál těžké etapy ve Valencii a Katalánsku a na Mur de Huy se vysápal jako čtvrtý. Při nejtěžší klasice sezony v belgických Ardenách využil mediálního stínu Chrise Froomeho a s ečekanou bravurou si poradil s pozicí černého koně závodu. Kilometr před cílem chytře nastoupil ze čtyřčlenné první skupiny tak, aby zachoval náskok před blížícím se pelotonem, aniž by šetřil síly soupeřům.
„Nejel jsem tam naplno, chtěl jsem si je jen otestovat," vysvětloval svoje jednání při nájezdu do cílové rovinky v Ans vytáhlý Holanďan a potvrzuje, že v týmu Sky se mu podařilo zvednout i něco víc, než fyzickou kondici. „Hodný závodník je protimluv. Buď je někdo závodník, nebo je hodný," říkal kdysi o Poelsovi kriticky jeho někdejší sportovní ředitel v týmu Vacansoleil Michel Cornelisse. Naznačoval tím, že Wouter není tím správně dravým typem jezdce, který se nebojí loktem poprat o pozici v pelotonu a co hůř – i v nevýhodném úniku z přehnané kolegiality neumí nestřídat. Až angažmá v týmu Sky dokončilo „výrobu" sebevědomého elitního vrchaře z pokorného pracanta, který v životě dokázal čelit i mnohem horším protivenstvím než skvělému Albasinimu v závěru Lutychu.
Když se Wouter Poels po nebývale těžkém hromadném pádu v šesté etapě Tour de France 2012 posadil zpátky na kolo v marné snaze pokračovat, symbolicky tím naznačil, že utrpěná zranění, která by „normálnímu smrtelníkovi" bezpochyby ukončila sportovní kariéru, jeho tuhý kořínek nepřetrhnou. Po pár kilometrech ho sportovní ředitel donutil nasednout do sanitky, aby mu v nemocnici diagnostikovali natrženou slezinu a ledvinu a uzavřený pneumotorax způsobený třemi zlomenými žebry. Po čtyřech operacích Poels zahájil tříletou cestu na výsluní profi sportu, které symbolicky zakončil teprve pátým holandským vítězstvím na La Doyenne, přičemž posledním krajanem, který v Lutychu slavil vítězství, byl před 28 lety Adrie Van der Poel.
Martin Hačecký
Foto: Cor Vos