Žralok na mělčině

28.2.2017

Aby bylo jasno hned zkraje:
Zaprvé – Vincenzo Nibali je můj oblíbenec. Obdivuji jeho styl závodění, jeho umění útočit kdekoliv a za jakékoliv i zdánlivě beznadějné situace. V horách, ve sjezdech i na rovině, na kostkách i šotolině. Patří k nejspektakulárnějším jezdcům současnosti a spolu s Valverdem je také nejvšestrannější. Jeho představení na Arenbergu (Tour de France 2014) na Tre Cime di Lavaredo (Giro d´Italia 2013), na Sant´Elpidiu (Tirreno-Adriatico 2013), kde vyšachoval Froomeho, jemuž nepomohla ani strojová týmová taktika Sky, nebo loni ve sjezdu na Il Lombardia nelze z paměti jen tak vymazat. I tu jeho loňskou „taxi" jízdu na Vueltě, za níž draze pykal, jsem mu už odpustil, protože byl stejně na vině hlavně jeho sportovní ředitel.
Zadruhé – obecně vidím velmi nerad, když se závody ruší. Jsem pro to, aby se, pokud skutečně „nepadají trakaře", závodilo. Dokonce jsem přesvědčený, že protokol o extrémním počasí nebylo třeba vůbec zavádět. Stačilo by uplatnit zdravý rozum, umění improvizace a trocha ochoty se dohodnout a dojít ke kompromisu ze strany závodníků, týmů, pořadatelů i rozhodčích. Dnes se ukazuje, že cyklistika pomalu přichází o eposy nesmazatelně zapsané v jejích dějinách. Byli bychom ochuzeni, kdybychom si dnes nemohli připomínat sněžná dramata na Monte Bondone 1956, na Gavii 1988, na Lutych-Bastogne-Lutych 1980, nebo třeba relativně nedávnou deštivou pavé loterii z Tour 2014 v hlavní roli právě s Nibalim.

Ale tohle jsi, Vincenzo, přehnal. Být naštvaný, že je zrušena královská etapa, kde jsi chtěl rozhodnout o celkovém prvenství? Chápu. Ale vyhrožovat kvůli tomu neúčastí na Giro d´Italia, to je nehorázné. Vždyť pořadatelé z RCS Sport byli ti, kdo na nuceném odvolání dojezdu na Monte San Vicino tratili zdaleka nejvíc. Byli jsme svědky historické události. Poprvé někdo z organizátorů velkých podniků našel odvahu zrušit etapu už den před jejím plánovaným konáním a ne až v jejím průběhu, jak jsme to viděli o pár dní dříve na Paříž-Nice. Italové si zasluhují obdiv, ne kritiku.

Zapomněl snad Nibali na to, co je kolegialita a profesní solidarita? A proč vůbec jeho Astana vysílala svého trenéra zdokumentovat situaci v dojezdu, kde mezitím sníh roztál, protože teplota byla nakonec o pár stupínků vyšší než slibovaly předpovědi meteorologů? Chtěli být za chytráky? A že Vinokurov požadoval náhradní horský dojezd hned následující den? Výsměch!

Když už se po létech debat profesionálové usnesli a s UCI i organizátory dohodli na finální podobě protokolu o extrémním počasí, není fér ho hned při první příležitosti zpochybňovat. Pokud v tom hodlá Nibali pokračovat, bude lepší, když namísto svého vítaného návratu k růžovému závodu po dvouleté odmlce v květnu raději skutečně zůstane doma.

Kamil Hofman

Menu