Úvod » Články k časopisu » Zase vysílačky… Dejte už pokoj!

Zase vysílačky… Dejte už pokoj!

Žil jsem v tom, a vyhovovalo mi to tak, že už je to dávno mrtvé téma. Jenomže pro profesionální týmy zřejmě není důležitějšího aspektu jejich činnosti. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč čtyři roky poté, co UCI ustoupila a ze zákazu vysílaček v silničních závodech s hromadným startem vyjmula ty se statutem World Tour, teď na svém kongresu během světového šampionátu v Richmondu svolila s jejich užíváním i v závodech nižších kategorií (HC a 1.). Proboha, kdo vysílačky ještě řeší?
Mám chuť zakřičet do Aigle, ať už nás s těmi krabičkami neotravují, že už to nikoho z fandů nezajímá a že kdo chce, najde si v závodech své kouzlo. Vzápětí si ale uvědomím, že to nebude jen tak. Nic v téhle vysoké sportovně-politické hře není jen tak.

Když UCI vyhandlovala své ano vysílačkám v závodech první ligy za ano profi týmů jeho z Číny štědře dotovanému dítku zvanému Tour of Peking, bylo to okaté a zároveň odsouzeníhodné. Jenomže tenhle uměle vytvořený závod už neexistuje. Tak proč od příštího roku vysílačky například i na Czech Cycling Tour a jiných menších podnicích, kde se objevují v hojné míře mladí závodníci, kteří by se měli spoléhat primárně na svůj závodnický instinkt a ne na „on-line" rady sportovních ředitelů?
A pak mi to došlo. Koalice a dohody totiž nefungují jen mezi týmy, jak se tomu věnujeme v jednom z témat tohoto vydání, ale i mezi cyklistickou generalitou. Není žádným tajemstvím, že vysílačky nejvíc leží v žaludku představitelům A.S.O., pořadatelské společnosti Tour de France a dalších velkých podniků, nejvýznamnějšího hráče ve světové cyklistice, jehož vliv se snaží nejen mezinárodní federace omezit. A UCI teď tímto paktem dala Francouzům najevo, že je schopna s profesionálními týmy vytvořit jednotnou frontu. Tohle je od ní odpustek týmům za to, že podpoří reformu, z níž už – jistě ne náhodou – vypadly pasáže direktivně určující maximální počet jezdců na soupisce, množství závodních dní i nutnost vytvoření rezervního týmu. Skutečnost, že jde o dohodu mezi řídícím orgánem světové cyklistika a profesionálními týmy, naznačuje i fat, že sluchátka absentující v uších závodníků na mistrovství světa nikomu nevadí…
Doufám, že tohle je naposledy, kdy jsem na tomto místě nucen řešit vysílačky.
Přejí vám cyklisticky přívětivý podzim i zimu a na konci února opět na shledanou.