Úvod » Články k časopisu » Cyklisté v ohrožení. Kdo za to může?

Cyklisté v ohrožení. Kdo za to může?

Zastavte ten masakr, ozývá se naléhavě z pelotonu. Kolize cyklistů s motorovými vozidly konvoje tu sice byly vždycky, ale letos je jich opravdu snad až příliš a dochází k nim i na čelních pozicích. Jesseho Sergenta sestřelil neutrální mechanický vůz v klasice Kolem Flander v ujeté skupině. Televizní motocykl poslal k zemi na Tour de France Jakoba Fuglsanga, Greg Van Avermaet už směřoval v závěrečných pasážích jednorázovky Classica San Sebastian k vítězství, když ho povalila motorka s kameramanem, jejíž pilot nad ní v příliš pomalé jízdě ztratil kontrolu. A korunu všemu nasadily na Vueltě dvě nehody jezdců stáje Tinkoff -Saxo, jejíž vedení dokonce zvažovalo odstoupení ze závodu. Peter Sagan a Sergio Paulinho po kolizích s motocykly, v prvním případě neutrální mechanické pomoci a ve druhém televizní, museli ze závodu odstoupit.

Zadání zní jasně – je třeba najít viníka!
Tahle černá série by mohla být vnímána jen jako souhra náhod kumulovaná v ostře sledovaných závodech. Je pravda, že k těmto situacím docházelo i dřív a veřejnost se mnohdy o nich ani nedozvěděla. Nebyla u nich totiž média, neobjevila se v záběrech kamer a fotoaparátů. A to je vlastně zároveň odpověď na otázku: kdo za to může?

Jde o spojené nádoby. Dokud budou chtít pořadatelé stavět divácky přitažlivou trať a přilákat na ni početné startovní pole, dokud budou muset být atraktivní pro své partnery a televizní společnosti (nic jiného jim pod silným ekonomickým tlakem ani nezbývá), dokud budou mít profesionální týmy své rozpočty závislé na penězích od sponzorů sledujících reklamní, tedy mediální dopad investic, dokud budeme chtít jako diváci mít vše naservírováno na stříbrném podnose a užívat si pocitu, že se sami ocitáme v pelotonu, ke střetům docházet bude. Dvě stě závodníků na startu, stále rostoucí počet vozidel týmů, médií, pořadatelů, rozhodčích, V.I.P., partnerů, představitelů etapových měst a regionů, kteří si za své peníze hodlají užít závod co nejvíc zblízka. Důsledky jsou jasné.

Jsme ochotni slevit ze svých nároků na atraktivitu televizních přenosů? Hodlají se sportovní ředitelé přizpůsobit větší bezpečnosti svých svěřenců, po níž volají, tedy přijmout fakt, že budou mít během závodu méně informací (a co pak budou svým ovečkám sdělovat do vysílačky za pokyny?). Jsem i já jako vydavatel připraven se smířit s tím, že nebudu mít k dispozici autentické reportážní záběry ze všech podstatných událostí na trati, přijmete to vy, čtenáři?
Sáhněme si všichni do svědomí. Jen lepší instruktáž a opatrnost pilotů v konvoji srážkám nezabrání