S Patrickem Lefeverem spolupracuje Hespel od roku 2000. „Na Bakalově akademii jsme teď otevřeni sportovcům z celého světa. Ovšem úzce jsme propojeni především s Etixx-Quick Step. Což platí nejen pro testy, které tady provádíme," říká.
Projevuje se tedy toto propojení
i mimo akademii?
„Jistě. Třeba tím, že dva naši experti jezdí s Etixxem i na soustředění. Provádíme tam pat řičná měření, vyhodnocujeme je, řešíme s jezdci výživu, pozici na kole, tréninkový program. Mnozí cyklisté nás pak sami požádají o doporučení, jak si poradit s určitým problémem."
A potom je tu Zdeněk Štybar, o kterého pečujete nejen coby ředitel akademie, ale zároveň jste i jeho osobním koučem.
„Ano, Zdeněk je vlastně takovým mým koníčkem."
Koníčkem? Jak to myslíte?
„Tak, že mě vyloženě baví trénovat ho. On je fantastickým sportovcem, který se stará o veškeré složky své přípravy, počínaje výživou a konče samotným tréninkem. Je otevřený novým věcem a pracuje se mi s ním skvěle. Jsme spolu už od května 2008. Navíc já byl kdysi i tím hadem pokušitelem, který ho tlačil na silnici."
Co vás k tomu vedlo?
„Stačilo mi, že jsem viděl v cyklokrosu jeho potenciál. Už tehdy byl takřka hotovým sportovcem, plně vyvinutým. Měl nejen dobré nohy, ale také horní část těla, což u řady silničních profesionálů nevidíte. Tvrdil jsem Patrickovi Lefevrovi: Prosím, toho musíš mít."
Jak jste ho tedy lákal na silnici?
„Vysvětloval jsem Zdeňkovi: Mezinárodní úroveň na silnici je mnohem větší než v terénu. K titulu mistra světa v cyklokrosu ti stačí jen 90 procent tvého potenciálu. Potřebuješ větší výzvu, protože cyklokros nenaplní tvé ambice."
Ovšem hned jste ho nepřesvědčil…
„Chvíli to trvalo, ale pokud chtěl přejít na silnici, nesměl ztrácet čas. Bylo mu tehdy šestadvacet, kdyby čekal do 28 nebo 30 let, bylo by příliš pozdě. Musel udělat rozhodnutí ve stylu teď, nebo nikdy. Během našich debat mi však naštěstí sám Zdeněk řekl: Nejsem si jistý, zda mě bude motivovat jezdit deset dalších let proti těm samým jezdcům a na těch samých okruzích, povětšinou ve Flandrech kolem pivních stanů."
Už tehdy jste věřil, že může jednou bojovat o vítězství na největších klasikách?
„Z cyklokrosu si přinesl velkou výbušnost a sílu, takže měl pro klasiky dobré předpoklady. Zdeněk nikdy nevyhraje Tour, na etapy ve vysokých horách má příliš atletickou postavu a příliš mnoho tělesné váhy. Ale jinak pro něj platí: cokoliv je možné. Pracovali jsme dál na vývoji celého jeho těla a nyní mohu říci, že je extrémně silným sportovcem na kole i mimo něj."
Přitom vás občas neposlouchá a tréninkové dávky si ještě navyšuje.
„Řeknu mu: Budeš trénovat čtyři hodiny – a on trénuje pět. Musím mu pak vysvětlovat, že odpočinek je stejně důležitý jako trénink. To je jedna z mála věcí, kterou se ještě musí naučit: jak správně odpočívat. Zdeněk je už prostě takový. On je schopný jít do kina a tam u fi lmu přemýšlet, jaký bude jeho další trénink."
Když se rozhodl nepřipravovat se na cyklokrosové mistrovství světa v Táboře, byl jste rád?
„Vím, že šlo o bolestné rozhodnutí, ale bylo nanejvýš rozumné. Během roku 2015 bude řešit svoji další smlouvu, proto se musí stoprocentně soustředit na silnici. Sám se rozhodl v Táboře nestartovat, nikdo ho netlačil. Uvědomuje si, že hraje také o svoji budoucnost. Výhra na některé z klasik by mu výrazně pomohla."
Dozrál k ní?
„Věřím, že ano. Je schopný vyhrát Flandry nebo Paříž-Roubaix. Možná mu ještě na Peklo Severu v porovnání s některými soupeři chybí surová síla, tento handicap však vyrovnává svými zkušenostmi a vynikajícími jezdeckými dovednostmi. Málokdo umí ovládat kolo tak jako Zdeněk."
V týmu Etixx-Quick Step je však lídrů na klasiky nadbytek, nemyslíte?
„Samozřejmě, bude záležet i na tom, jaké pokyny udělí jezdcům Patrick. Já jen tvrdím, že Zdeněk už má schopnosti, aby vyhrál monument. A co je také důležité, je současně výraznou osobností. V týmu se může stát velkým lídrem, přátelským i charizmatickým zároveň. Čímž však neříkám, že se plně neobětuje pro některého z kolegů, když o to bude požádán."
Tomáš Macek, Lovaň