Úvod » Články k časopisu » Dobrý sluha, zlý pán

Dobrý sluha, zlý pán

Případy krevní transfuze v cyklistice

1960
Tvrzení ofi ciálního lékaře Tour de France a bojovníka proti dopingu Pierra Dumase spustila podezření, že Ital Gastone Nencini (na snímku vlevo) si k vítězství na Tour v tomto roce pomohl krevní tranfuzí. Své obvinění podpořil Dumas tím, že viděl na hotelovém pokoji Nenciniho ležet na posteli s cigaretou mezi rty a s hadičkami kapaček v obou pažích. Nikdy se však neprokázalo, že byly skutečně napojeny na vaky s krví.

1967
Uznávaný francouzský žurnalista Pierre Chany v několika článcích v magazínu Miroir des Sports uvedl, že Jacques Anquetil užil s vědomím svého manažera Raphaela Géminianiho ozónovou terapii krve (loňská kauza Ballana tedy rozhodně nebyla v tomto směru zdaleka první…) během Giro d´Italia před a po každé etapě, což mu však k vítězství nepomohlo, první dvě příčky patřili domácím Felice Gimondimu a Franku Balmamionovi. Ozonoterapii měl Anquetil aplikovat i před svou rekordní jízdou v hodinovce ve stejném roce, jenomže o zápis přišel, neboť se odmítl podrobit antidopingové zkoušce.

1976
Jak přiznal o rok později, na Tour de France 1976 použil transfuzi krve Joop Zoetemelk, druhý muž celkového pořadí a vítěz alpských etap na Alpe d´Huez a Puy de Dôme. Transfuze červených krvinek měla být součástí léčby chudokrevnosti, kterou trpěl od pádu v etapovém závodě Dauphiné 1974. Při lékařské prohlídce před startem Tour de France 1977 Zoetemelk potvrdil, že již transfuze nevyužívá.

1984
Krevní transfuze byla ofi ciálně zakázána až o dva roky později, do té doby nefi gurovala na seznamu zapovězených dopingových metod, především pro faktickou nemožnost odhalení této praktiky. Přesto nezůstalo utajeno, že Francesco Moser (na snímku nahoře) ve spolupráci s profesorem Conconim při svém rekordním zápisu v hodinovce na dráze v Mexico City přijal svoji odloženou krev, jak se k tomu sám Moser přiznal v roce 1999. „Rozhodně jsem ale nebyl první ani jediný cyklista, který to podstoupil," řekl tehdy deníku l´Equipe. Na olympijských hrách v Los Angeles 1984 zazářil americký národní tým v dráhových soutěžích. Sedm z jeho členů se pod dohledem svazového trenéra Eddyho Borysewicze zapojilo do systematicky organizovaného projektu založeného na transfuzi vlastní krve. Už v lednu 1985 vše zveřejnil časopis Rolling Stone. V té době však nešlo o nelegální metodu.

1988
Nizozemský list De Volksrant zveřejnil na začátku roku 2013 úryvky z deníku Bertuse Foka, lékaře týmu PDM na Tour de France 1988. Podle nich aplikoval jezdcům stáje Stevenu Rooksovi, Gertu-Janu Th eunissovi (oba na snímku dole) a Jörgu Müllerovi krevní transfuzi před etapou z Nancy do Štrasburgu vedoucí pohořím Vogézy. Jejich týmový spolujezdec Pedro Delgado se ten rok stal vítězem Tour za skandálních okolností a navzdory pozitivnímu nálezu na probenecid.

2004
Po té, co byla krevní transfuze zařazena v roce 1986 na ofi ciální listinu zakázaných metod Mezinárodního olympijského výboru, ale především s nástupem užívání prostředku EPO, se popularita transfuzí mezi podvodníky na čas vytrácí. Erytropoetin byl sice zakázán už v roce 1988 lyžařskou federací (v roce 1990 se přidal MOV a za další rok UCI), ale teprve zavedení účinného testu na erytropoetin v roce 2001 přináší oživení staré metody. Pumpování vlastní krve do žil během vrcholných závodů opět nabývá na významu. Ale ani ve druhé polovině 90. let krevní transfuze nezahálejí, jak o tom svědčí vyšetřování ve Freiburgu odhalující systematické dopování v týmu Telekom.
Nicméně až v roce 2004 jsou odhaleny první dva případy transfuze cizí krve a jistě není náhoda, že oba se váží ke kolegům týmu Phonak, Tyleru Hamiltonovi, který měl dokonce hned dva nálezy (na OH v Aténách po vítězství v časovce a o pár týdnů později na Vueltě) a Španělu Santiagu Perezovi, na něhož si posvítila antidopingová kontrola v říjnu téhož roku.

2006
Květnová Operace Puerto, během níž španělská policie nachází v madridské ordinaci dr. Eufemiana Fuentese uskladněných 211 krevních konzerv, z nichž mnohé podle stop náleží špičkovým cyklistům, spouští lavinu. Kvůli podezření z napojení na Fuentese jsou v předvečer Tour de France ze závodu vyloučeni mimo jiné i favorité Ivan Basso a Jan Ullrich. Oba se později, stejně jako například Michele Scarponi, pod tíhou důkazů ke spolupráci s kontroverzním lékařem přiznávají. Fuentesovy vazby na cyklistiku sahají až do roku 1985, kdy působil jako lékař u týmu Orbea, jehož tehdejším členem byl i Delgado. Později spolupracoval Fuentes i s týmy ONCE, Amaya Seguros a Kelme.

2007
Na Tour de France je po vítězné časovce pozitivně testován na krevní transfuzi cizí krve Alexander Vinokurov (na snímku vlevo), což vede k odstoupení kompletního týmu Astana. O pár týdnů později dopadnou komisaři na dovolené v Turecku Vinokurovova krajana a kolegu Andreje Kašečkina – mimosoutěžní odběr prokáže rovněž aplikaci cizí krve. Jen shoda okolností, nebo záměna krevních sáčků?

2008
Vzorek DNA odebraný Alejandru Valverdemu na italském území během volného dne Tour de France odpovídá několika vakům s krví zabavených u dr. Fuentese. Valverde je nejdříve potrestán zákazem startu v závodech na italské půdě a poté v květnu 2010 po rozhodnutí soudu pro sportovní arbitráž také plošně dvouletým zákazem činnosti.

2011
V únoru je hospitalizován Ital Riccardo Ricco (na snímku vpravo) v kritickém stavu po selhání ledvin následkem aplikace vlastní krve skladované doma v lednici. Vyhazov z týmu Vacansoleil a zákaz činnosti na dvanáct let pro notorického hříšníka na sebe nenechají dlouho čekat.

2012
Vyšetřování Americké antidopingové agentury vede George Hincapieho, Leviho Leipheimera a Toma Danielsona k přiznání z užívání zakázaných látek a metod, mezi nimi i krevní transfuze. V lednu následujícího roku se k nim přidává v dramatickém televizním rozhovoru také Lance Armstrong. „Ano," odpovídá na otázku moderátorky Oprah Winfreyové, zda rovněž využíval transfuze vlastní krve. Ke stejnému prohřešku z minulosti přidávají doznání také Michael Rasmussen, Michael Boogerd či Th omas Dekker.