Úvod » Články k časopisu » Smutné loučení

Smutné loučení

Vždycky je to smutné zjištění, když musí talentovaný cyklista ukončit kariéru předčasně. A Andy Schleck tím nenaplněným talentem, možná neslibnějším poslední dekády vůbec, rozhodně byl. Lhostejno, zda jeho odchod ještě před třicítkou urychlilo zranění kolena anebo předchozí zlomenina pánve, závodník, který právě na své mimořádné vlohy žehral, rezignoval dřív v hlavě, než tak učinilo defi nitivně jeho tělo.
Andy byl vždy složitá osobnost. Věčný dětina, tvrdohlavý a umíněný puberťák. Kdyby pobral jen část odpovědnosti svého staršího bratra, býval by se stal nepřekonatelným šampionem. Ale záleží jen na fanoušcích, jestli budou spíš vzpomínat na jeho sérii nedokončených startů v posledních třech sezonách, nebo raději na triumf na Lutych-Bastogne-Lutych 2009, úžasnou premiéru na Giro d´Italia 2007 (mimochodem, měl být prohlášen za vítěze, čistému štítu ofi ciálního vítěze Di Luky už dnes nevěří ani největší naivka), či famózní sólo v etapě na Galibier při Tour de France 2011, které vstoupilo do dějin. Věčným paradoxem ale zůstává, že to zázračné lucemburské dítě, domnělý pokračovatel horského anděla Charlyho Gaula, vyhrál v profi kariéře jediný etapový závod – Tour de France 2010, a to rozhodnutím od zeleného stolu po diskvalifi kaci Alberta Contadora.
Když cyklista těchto kvalit uzavře sportovní dráhu za podobných okolností, vždy je to pochmurné, ale když je nucen ukončit kariéru nadějný závodník ve 22 či 24 letech, protože nevidí žádnou perspektivu svého cyklistického bytí, je to mnohem smutnější. Nejistotu angažmá na sklonku letošní sezony znatelně pocítili Jan Hirt (23), Jakub Novák (24), Karel Hník (23), Tomáš Koudela (22), František Paďour (26) či Jakub Kratochvíla (26). Končí jim angažmá, většinou v cizině, případně se jejich tým rozpadl úplně. Nemají se kam vrátit, alespoň ne tam, kde by viděli perspektivu nahlédnout do velké cyklistiky, přičemž třeba o talentu Jakuba Nováka nebo Jan Hirta, který je potenciálně stejně kvalitním cyklistou, jakým byl před třemi čtyřmi lety Leopold König, nikdo nepochybuje. Právě jeho příběh dokládá téměř neznatelnou hranici mezi šancí na solidní kariéru, a tedy i úspěch, a totální beznadějí. Kdyby ho tehdy před čtyřmi lety nevzal NetApp na milost, nejspíš by se už dnes cyklistice nevěnoval a nejspíš studoval, nebo pracoval pro rodinnou fi rmu. Tuto pomyslnou hranici tvoří jeden telefonát, přímluva na správném místě, doporučení. Třeba Novák ho měl právě od Königa, ale ani pozitivní reference sedmého muže Tour de France nestačily. Manažer Denk musí na přání sponzora dát přednost Němcům a Rakušanům.
Mladíci se snaží prosadit v cyklistice, dostat se k profesionálům, a když to nevyjde, nehodlají zůstat u cyklistiky jen z podstaty, jenom proto, že jim někdo dá nějaký plat. Raději si hledají jiné uplatnění v životě. Celkem pochopitelně. „Než se vrátit do domácího týmu, to se raději budu věnovat studiu, nebo jezdit biky jen tak pro zábavu," říká Jakub Novák, který poslední dvě sezony strávil v BMC Development Teamu.
Máme u nás sice registrovaný farmářský tým jedné ze špičkových World Tour formací, ale na příští sezonu z ní žádný Čech do první ligy nejspíš nepostoupí, ačkoli nejsou o nic horší než ti, kteří šanci dostanou. Máme zdaleka nejlepšího stážistu ambiciózní Pro Continetal formace, který má přislib hlavního manažera, ale čeká na posvěcení od sponzorů, kteří určují, jezdci jakých národností budou ti vyvolení, viz. Hník a jeho námluvy s MTN-Qhubeka, které snad ještě nejsou defi nitivně zavržené.
Snad těch špatných zpráv bude s pokračujícím podzimem ubývat. Tou dobrou pro nás je, že přestože jsme v letošním roce, který se tímto číslem uzavírá, zvýšili počet vydání časopisu téměř na dvojnásobek a tím stoupla i cena ročního předplatného, počet abonentů narostl. Věřím, že nám zachováte přízeň i nadále.
Na shledanou na konci února.