Úvod » Články k časopisu » ČESKÝ ČLEN JURY – MIROSLAV JANOUT

ČESKÝ ČLEN JURY – MIROSLAV JANOUT

Gentlemani i hulváti

Byla to jeho šestá Grand Tours v roli rozhodčího a třetí Vuelta, když na té první působil jako člen jury přesně před dvaceti lety v době, kdy se ještě
konala na jaře. Miroslav Janout se už chystal do soudcovského důchodu, ale nabídce na tak prestižní závod samozřejmě nemohl odolat.

„Už jsem s něčím takovým vůbec nepočítal," přiznává. „Vloni jsem ukončil misi v komisi rozhodčích UCI, takže tím pro mě padlo omezení soudcovat Grand Tours a mistrovství světa, navíc mezinárodní federace odložila rozhodnutí o snížení věkové hranice. Protože jsem nadále ve skupině instruktorů UCI, usoudil jsem, že pro předávání zkušeností je třeba zůstat v obraze i po praktické stránce, tak jsem na Vueltu kývnul. Podržel jsem si kvalifikaci pro silnici a cyklokros, takže letos jsem byl mimo jiné v Karagandě v Kazachstánu na kontinentálním mistrovství Asie, na Kolem Ázerbajdžánu a čeká mě ještě ve funkci hlavního říjnová Il Lombardia."

Která z triumvirátu Grand Tours vám nejvíce přirostla k srdci?
„Jednoznačně Vuelta. Je z hlediska sportovní náročnosti prakticky totožná jako Giro a Tour, nicméně z důvodu menšího mediálního tlaku pro všechny účastníky lépe snesitelná."

Byl na ní cítit „rukopis" spolumajitele A.S.O.? A je vůbec pro cyklistiku dobře dominance jednoho pořadatele, který provádí cílené akvizice?
„Francouzi vyslali do Španělska svůj kompletní vozový park, jeden z ředitelů Vuelty Charles Ojalvo je prodlouženou rukou ASO v pořadatelské společnosti
Unipublic, schéma konvoje kopíruje systém ASO, přestože je v rozporu s pravidly UCI (ta to ale diplomaticky toleruje). Oceňuji vůli Francouzů dát Vueltě její specific- kou tvář (hodně dojezdů do kopců) a fi nančně jí stabilizovat, bez ASO by asi jen těžko přežívala. Dominance a monopolizace pořadatelství má stejně jako průmyslové giganty svá pro i proti. Pro příklad nemusíme chodit daleko – Škoda alias VW už je tady zaháčkovaná jako ve Francii. Ale nedej bože, aby ten gigant krachnul, pak je s cyklistikou konec."

Jak se za těch dvacet let od vaší první zkušenosti s Vueltou změnil charakter velkých závodů? Řeší se stále stejné situace, prohřešky?
„Ano i ne. Nezměnily se staré špatné návyky, jak si ulehčit šlapání, usnadnit návrat do pelotonu nebo stihnout časový limit – prohřešky jako jízda za vozidlem,
odstrkování, držení za bidon, asistence mechaniků za jízdy a podobně jsou stále běžné. Převážně ale tyto prohřešky páchají domestici, lídři si nemohou časovou penalizaci dovolit. V gruppettech se pak hlavně hřeší na to, že rozhodčí tam nemůže být s nimi trvale. Na druhé straně vývoj změnil silniční cyklistiku natolik, že si kladu otázku, zda je to ještě cyklistika. Rádiové spojení, elektronické systémy řazení, kola plná kabelů a hlavně baterie připevněné vně a uvnitř rámů, v kapsách nebo na tělech závodníků přímo nabádají ke zneužití. Tvrdím a budu tvrdit, že jakákoliv baterie nemá v závodní cyklistice místo. Změnilo to nejen charakter velkých závodů, ale i práci rozhodčích. Nevím, zda je naším pravým posláním pátrat ve změti kabelů endoskopickou kamerou v trubkách kol, zjišťovat účel každého tlačítka, páčky a krytky nebo hlídat každý gram hmotnosti a kontrolovat milimetry v nastavení řídítek a sedla. Denně byli dva komisaři na Vueltě vyčleněni pro funkci commissaire anti-moteur, jak jsme je překřtili v paralele s funkcí commissaire anti-dopage."

 

Nařčení Hesjedala z toho, že má v rámu motorek, protože se mu po pádu v sedmé etapě točilo zadní kolo, znělo spíš úsměvně, ale rvačka Rovného s Brambillou už taková legrace nebyla. Čí byla pravomoc je vyloučit a shodli jste se na tom všichni členové jury?
„Ta potyčka byla jasnou záležitostí. Komisař za vedoucí skupinou viděl detaily z bezprostřední blízkosti, informoval ostatní členy jury, hlavní rozhodčí si nechal v autě přehrát záznam z videa a po krátké konzultaci jsme se shodli na okamžitém vyloučení. Protože k přestupku došlo v průběhu závodu, rozhodnutí bylo ve výhradní pravomoci rozhodčích."

Nestačila by v tomto případě pouze pokuta?
„Ne, jednalo se o závažný přestupek poškozující image cyklistiky."

A není to tak, že tohle bylo příliš viditelné – bitka v záběrech kamer přímo v čelní skupině? Když se popral Barredo s Costou na Tour de France hned za cílovou čarou, ale mimo záběry kamer, rozhodčí se spokojili s fi nanční pokutou…
„Takto to nebylo. Opakuji, že první, kdo nás informoval o přestupku prostřednictvím interního spojení, byl komisař za vedoucí skupinou, telefonáty jiných činitelů, kteří to sledovali v televizi, následovaly až poté. Rvačku Barredo-Costa nelze s tímto případem srovnávat, došlo k ní až po etapě a na to se aplikují jiné paragrafy."

Všechno samozřejmě nelze uhlídat a říká se, že skoro v každém závodě jsou nějaké strkanice, facky, pěsti. Posléze vyšlo najevo, že v etapě na Lagos de Covadonga praštil Rodriguez Deignana, ale pak se mu omluvil. Takových střetů je asi víc, že?
„Ohlídat se skutečně všechno nedá, jsme čtyři komisaři ve vozech a čtyři na motocyklech, nemůžeme být všude a všechno vidět, navíc nás ještě někdy oslabuje vyčlenění dvou rozhodčích pro materiálové záležitosti. Případ Rodriguez-Deignan média zveličila, jednalo se o neúmyslný kontakt, které nejsou v závodě výjimkou. Osobně jsem o tom mluvil se sportovním ředitelem Sky, žádné námitky po vyslyšení Deignana nevyslovil."

Nastaly nějaké rozpory po Bouhanniho protestech ve spurtu s Degenkolbem v páté etapě?
„Oba spurty o vítězství v etapě mezi Bouhannim a Degenkolbem (2. a 5. etapa) byly naprosto regulérní a bez jakýchkoliv protestů. Mírnou diskusi vyvolala pouze koncovka osmé etapy, v níž Bouhanni pět metrů před cílem na první pozici s náskokem půl délky kola před Matthewsem mírně vybočil, ale neovlivnil tím výsledek. To nakonec uznal po zhlédnutí videa i sportovní ředitel týmu Orica-GreenEdge."

 

Mizí z pelotonu gentlemanství, nebo je to stejné jako dřív?
„Gentlemanství nelze generalizovat, bylo, je a bude odvislé od chování jednotlivců, stejně jako je tomu v celé společnosti. Gentlemani z pelotonu nezmizeli,
bohužel nezmizeli ani hulváti."

Kladou Grand Tours na rozhodčí větší nároky než jiné podniky?
„Samozřejmě každý třítýdenní závod představuje mimořádný stres i pro komisaře. Ve hře jsou jednak výrazně vyšší ceny a také mimořádně vysoké pokrytí médii.
Také není snadné udržet tři týdny plně soustředěný a harmonicky spolupracující celý sbor rozhodčích."

A k tomu ta tropická vedra ve Španělsku. Jak jste se s nimi vyrovnávali?
„Čtyřicítky v Andalusii nás také decimovaly. Pro udržení akceschopnosti řidičů běžela v autech naplno klimatizace, což s otevřeným střešním oknem nebylo pro rozhodčí ideální prostředí. Všichni jsme nachytali hlavně záněty průdušek, ale když nezabíral aspirin a sirupy, dal nám lékař závodu nějakou zázračnou kapsli a ráno jsme byli zdraví."

Když jsme u horka, Cancellara, který nikdy ke kritickým slovům nemá daleko, přes sociální síť vyzval UCI k tomu, že když může stanovovat meze hmotnosti kol a další omezení, měla by také řešit limity teplotní, chránit zdraví jezdců. Že by se ve čtyřicítce už závodit nemuselo. Nastala už někdy taková situace – zrušit závod kvůli příliš vysoké teplotě?
„Je to námět k zamyšlení. V pravidlech už teplotní limit existuje pro cyklokros, ale v opačné části stupnice, při teplotách pod minus 15 stupňů může hlavní rozhodčí po konzultaci s technickým delegátem UCI a pořadatelem rozhodnout o zrušení závodu. Totožné řešení kvůli vysoké teplotě má ale háček. Při závodech v Africe, Jižní Americe a Asii jsou teploty nad 40 °C celkem běžné a nejen tam. Při závodě Kolem Portugalska jsem zažil takových etap několik, ale nikdy jsem osobně nezažil ani nevím o zrušeném závodě pro nadměrné horko. Při mimořádných teplotách uplatňujeme pravomoc změnit začátek a konec občerstvení (pravidla povolují občerstvení 50 km po startu až 20 km před cílem). Konkrétně v Andalusii jsme povolovali občerstvení z technických vozů již 15 km po ostrém startu až do 15 km před cílem nebo až na úpatí závěrečného stoupání. Při čtvrté etapě do Cordoby se jelo 165 km při teplotě 42 °C průměrnou rychlostí 40,7 km/hod a přes zmiňované vedro nevzdal až do sedmého dne ani jediný ze 198 startujících."

Ještě jednou Cancellara. Penalizace za jízdu v háku pro takovou časovkářskou hvězdu, to je dost neobvyklé. Dostal by těch sedm vteřin, i kdyby ho to zbavilo vítězství v etapě, kdežto takhle „jen" klesl ze 2. na 3. místo?
„Byla to promyšlená akce týmu Trek Factory, která jim nevyšla. Cancellara startoval tři minuty za kolegou Popovičem, který na něj vysloveně počkal.
Podle svědectví rozhodčího na motocyklu a rozhodčího na pevném postu se Popovič stále ohlížel, a když ho Cancellara dojel, tak ho vzal doslova do háku. Rozhodčí intervenoval příkazem respektovat odstupy (25 m resp. 2 m bočně), ale uspěl až po 300 m. Takže jsme uplatnili tabulku trestů za jízdu 300 m v závěsu při rychlosti 50 km/hod, což prezentuje sedm sekund a pokutu 100 švýcarských franků pro Cancellaru a pro Popoviče stejný fi nanční postih za nesportovní chování. Těch sedm vteřin penalizace do klasifi kace etapy by za to dostal v každém případě, bez ohledu na to, jaké jeho umístění by to změnilo."

Máte ještě nějaké „rozhodcovské" přání, nenaplněnou touhu v cyklistice?
„Mám už jen jediné přání – aby se napravil nedobrý vztah Českého svazu cyklistiky k rozhodčím, aby jeho vedení pochopilo, že rozhodčí jsou jednou z jejich nejvýznamnějších složek. Řízení závodů nejvyšší národní a mezinárodní kategorie u nás musí být svěřeno komisařům podle jejich kvality a ne podle sympatií, územního členění nebo dokonce přání pořadatelů. Jinak jsem delegován na cyklokrosové MS v Táboře, kde bude dělat hlavního rozhodčího Jean-Francois Pescheux, ještě do loňska technický ředitel Tour de France. V Pamploně jsme se potkali a vzpomínali na rok 1985, na naše společné první UCI testy ve Vichy. Tak uvidíme, jestli naše soudcovské kariéry Táborem po 30 letech společně uzavřeme, nebo ne."