Úvod » Články k časopisu » FRANTIŠEK PAĎOUR Je to moje poslední šance

FRANTIŠEK PAĎOUR Je to moje poslední šance

Jeho příchod do týmu byl zcela určitě překvapením. Měl sice oporu v Leo Königovi, jehož slovo v týmu už přece jen něco znamená, a také ve vstupu českého sponzora, společnosti Fany Gastroservis, mezi partnery německé formace, nicméně kariéra talentovaného vrchaře se v posledních sezonách neodvíjela očekávaným směrem. Není proto divu, že tuto příležitost považuje šestadvacetiletý silničář za zcela mimořádnou.
A možná poslední.

Františku, byl váš přestup způsoben víc touhou odejít do zahraničí, nebo tím, že se vaše cesty s týmem Bauknecht Author rozešly?
„Už předtím, než jsme se s Vladimírem Vávrou dohodli na tom, že nebudu v hradeckém týmu pokračovat, jsem vyvíjel iniciativu to zkusit jinde, nejlépe se dostat do nějakého zahraničního týmu. Již předloni jsem probíral s Leo Königem možnosti získat angažmá v NetAppu, ale tehdy se stáj spojovala s Endurou a nastal tam přetlak závodníků, takže z toho sešlo. K této možnosti jsem se vrátil až po roce a tentokrát to vyšlo, za což jsem velmi rád."

V Bauknechtu jste se minulou sezonu spíše trápil.
„Byl jsem bez motivace, ustrnul jsem na místě. Věděl jsem, že potřebuju změnu."

Na váš současný tým se v době, kdy do něj nastupoval Honza Bárta, u nás pohlíželo s despektem a dnes je to formace se závodním programem prakticky totožným se stájemi World Tour.
„Já jsem se na něj sice nedíval vyloženě skrz prsty, ale také mě tenkrát nenapadlo, že nabere takový rychlý vzestup. Během dvou tří let se vypracoval na vysokou úroveň. To byly ohromné výkonnostní kroky, spíš skoky. A teď stojíme na prahu Tour de France a já jsem členem tohoto týmu. Takže skvělé."

Měl Leo velký vliv na to, že jste dostal nabídku?
„Nejspíš ano. Když ho tak teď pozoruju na prvním velkém společném soustředění, neboť předtím jsme v prosinci absolvovali jen krátký teambuilding v Holandsku,
kde jsme si také zalyžovali na umělé kryté sjezdovce, vidím, že má v týmu silné slovo a že na jeho názor vedení hodně dá. Ale defi nitivně moje angažmá musel pochopitelně
posvětit generální manažer stáje Ralph Denk."

Prý také hodně pomohla přítomnost nového týmového sponzora, společnosti Fany Gastroservis.
„Její majitel je náruživý cyklista, navíc můj soused z Dobříše a kromě toho, že bude podporovat také příbramský klub, kde jsem začínal, tak se rozhodl investovat
i do velkého mezinárodního týmu."

Víte, jak to u nás chodí, takže už jste určitě slyšel ty hlasy poukazující na to, že „ta fi rma to Paďourovi zaplatila"…
„Vím o tom. Ale i ve světě je běžné, že jsou závodníci spojeni s nějakými sponzory. Já to ovšem beru spíš jako závazek. Ta fi rma mi pomohla, ale mám pouze roční kontrakt
a tak je jenom na mě, jestli se mi podaří se tady uchytit. Jako přívažek si mě určitě nechávat nebudou."

Neuražte se, ale ona vás vůbec provází pověst průšviháře. Prý jste se při jednom ze svých angažmá v Itálii vůbec nedostavil na úvodní soustředění.
„Ono to bylo trochu jinak, vždycky se to poněkud překroutí. V prosinci jsem měl dorazit na kemp, ale onemocněl jsem, měl jsem angínu, bral jsem antibiotika, nemělo cenu tam jezdit. Volal jsem vedení týmu, omlouval se, že nemohu přijet, jenomže oni to vzali tak, že se tomu vyhýbám. Po vánocích mi nejdřív nebrali telefony a nakonec mi oznámili, že jsem se nedostavil na první soustředění a že se mnou nepočítají. Tehdy mě to mrzelo i kvůli tomu, že to angažmá domlouval Pavel Padrnos."

Proč jste se vůbec v Itálii neuchytil?
„Ten předchozí tým moc nefungoval. Byli jsme tam tři Češí, mimo jiné i Honza Hirt, který teď jezdí v Etixxu, jemuž se tam také příliš nedařilo. Nemělo to žádný kloudný rámec, žádný systém, chyběl nějaký solidní závodní program, trénovalo se pochybně, do toho jejich podivná dieta. Prostě to nevedlo k ničemu."

Do Bauknechtu alias Whirlpoolu jste se vracel a zase z něj odcházel vícekrát a vždy za vzrušených okolností. Když to nazvu hodně shovívavě, máte image samorosta, ostatně
podobně jako Leo König, který se ale dopracoval až do první desítky na Grand Tour. Spatřujete v tom určitou paralelu?

„Snad ano! Já vím, že mě pan Vávra v týmu nechtěl, když jsem se vracel, přimluvil se za mě trenér Ota Fiala, ten mi věřil."

Ale v Königově případě se ukazuje, že nikdo nemusí mít patent na rozum a přesný odhad závodníkových šancí.

„O Leovi se kdysi také nevyjadřovali nijak extra pozitivně a podívejte se, kam se dokázal vypracovat. Dostal se nakonec nejdál ze všech, co prošli hradeckým týmem."

Teď se spoléháte především na jeho rady? Na soustředění jste byli spolu na pokoji.
„Je to takový můj průvodce týmem. Kdo jiný by mi taky mohl více poradit, že. Pečlivě pozoruji, co všechno dělá navíc, jak trénuje, jak je poskládaný celý jeho tréninkový
den. To je pro mě hodně inspirativní."

A také dobře znáte jednoho ze současných sportovních ředitelů NetAppu Andrého Schulzeho, s nímž jste před časem ve Whirlpoolu závodil.
„To je určitě výhoda, i když na bližší spolupráci jsem se dohodl s dalším z direktorů Enrico Poitschkem, který je zároveň mým osobním trenérem."

S jakou pozicí v týmu počítáte?
„Tak to je jasné – určitě bych měl pomáhat lídrům v kopcích a když mi to půjde a budou se mnou spokojení, tak bych mohl v některých závodech v další části sezony
dostat volnou ruku. Z etapáků mám v plánu Kolem Ománu po boku Lea, Coppi e Bartali, Mezinárodní kriterium, Čtyři Dny v Dunkerque a Dauphiné Libéré."

To už je generálka na Tour de France. Signalizuje to pro vás něco?
„To ne, určitě nepočítám s tím, že bych se letos na Tour dostal, ačkoli stát se může všechno. Ale nejspíš tam dostanou přednost závodníci, kteří už mají nějakou Grand Tour v nohách. Uvidíme, jestli se pak v závěru sezony ještě objevíme na Vueltě, tam bych mohl mít větší šanci se do sestavy protlačit."

Dauphiné, Vuelta. Ještě před rokem se vám o těchto úvahách ani nesnilo.
„To je pravda, když jsem se před třemi lety vracel z Itálie, tak jsem byl zlomený a také loni jsem už přemýšlel o tom, jestli s kolem nepraštím a radši se nevrhnu na něco jiného. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych se mohl ocitnout v této situaci, být členem týmu s pozvánkami na ty největší závody. Zároveň studuju ve třetím ročníkuMetropolitní univerzity, obor mezinárodní vztahy – evropská studia, letos bych měl dělat bakalářkou práci. Přemýšlel jsem o tom, že bych se na studium vrhl stoprocentně, ale teď se chci soustředit na cyklistiku. Jde o soukromou školu, takže mi vyjdou vstříc s individuálním studijním plánem."

Už tady bylo víc nadějných závodníků, co prošli hradeckým týmem a skončili před třicítkou, jako třeba Ondřej Fadrný nebo Martin Mareš.
„Také jsem to už měl v hlavě. Kdybych si nic nenašel, nejspíš bych pověsil kolo na hřebík. V Bauknechtu jsem pokračovat nechtěl a v nějaké jiné kontinentální ekipě taky ne. NetApp-Endura beru jako svoji poslední šanci. Snažím se ji využít a dát do toho všechno."